Virtually - titulní stránka Fotolab Virtually


5.11.1978, datum k zamyšlení

Ivo Strejček

10.11.2008, Jihlavské listy


Je tomu již 30 let, kdy Rakušané v referendu těsnou většinou rozhodli o tom, že jejich - tehdy zbrusu nová jaderná elektrárna Zwentendorf - nebude uvedena do provozu. 5.11. 1978 se Rakušané svobodně rozhodli opustit cestu získávání elektrické energie štěpením jádra a přiklonili se k jiným, podle nich čistším a bezpečnějším zdrojům energie.

Tehdejšího referenda se zúčastnilo 3 183 486 oprávněných voličů (z 5 083 779 možných). Pro spuštění jaderné elektrárny se vyslovilo 49,5 % z nich, proti bylo 50,5 % dotázaných. Rozdíl v absolutním počtu hlasů byl pouhých 30 068.

Otázka, zda první jadernou elektrárnu na rakouském území spustit, rozdělila Rakousko. Mýtus o tom, že Rakušané jsou všichni posedlí odporem proti jaderné energetice tehdy neplatil. Tamní hnutí zelených, které do té doby marně hledalo v čistém a upraveném Rakousku silné environmentální téma na kterém by se politicky zrodilo, jadernou energetiku bezohledně zneužilo k dosažení politického vlivu.

Vystrašilo polovinu rakouské veřejnosti tvrzením, že Zwentendorf stojí na místě s vysokým nebezpečím zemských otřesů, že lokalita elektrárny může být zaplavena vodou z Dunaje a může tuto řeku smrtelně kontaminovat a tloukli na poplach, co bude s jaderným odpadem (Rakušané jej nabídli postupně Maďarsku, Egyptu a Číně, tyto země nabídku odmítly. Pouze iránský Šach souhlasil, ale záhy byl ve své zemi zbaven moci).

Referendum o Zwentendorfu, mimo jiné, ukázalo, jak je institut referenda zranitelný a jak může být jakékoliv referendové téma zneužitelné k vyrovnání si účtů s vládou. Tehdejší předseda rakouské vlády Bruno Kreisky se vyslovil pro spuštění elektrárny a poprosil, aby jeho ano voliči následovali. Dodnes je součástí rakouské politické debaty, zda si s premiérem Kreiskym vyrovnali účty v referendu ti, kteří byli proti Zwentendorfu, či ti, kteří byli proti jeho vládě jako takové.

Ať tak či tak, Rakušané obětovali 8 miliard rakouských šilinků, které je vybudování elektrárny stálo, a odmítli využívat kapacitu 700 megawatt, kterou Zwentendorf nabízel produkovat.

Dnešní Rakousko na svém území téměř ze 100% vyrábí elektrickou energii z vodních, větrných a slunečních zdrojů. To ale zdaleka nepokryje spotřebu. Rakousko sice vyváží část "své" elektřiny do Itálie, Švýcarska, Lichtenštejnska a Maďarska, ale z Německa a ČR dováží násobně vyšší objemy elektrické energie (z Německa v roce 2007 11,5 TWh, z ČR 7,0 TWh).[1]

Proč je tak důležité vzpomenout na tento milník, který natolik poznamenal vývoj části evropského "protijaderného" politického uvažování?

Od té doby uplynulo již 30 let a lidský génius nevymyslel žádnou další efektivnější technologii na výrobu elektřiny, než je štěpení jádra v jaderném reaktoru.
Za těch 30 let ovšem narostla spotřeba elektrické energie násobně. Je iluzí si myslet, že tento nárůst mohou krýt zdroje větrné a sluneční energie. Ty mohou být pouze vhodným (ale okrajovým) doplňkem energetického mixu.
Vzhledem k tomu, že se Evropa řítí do dramatického nedostatku elektřiny (již někdy kolem roku 2015 je na trhu očekáván významný převis poptávky nad nabídkou), není moc času váhat, jak dál.
Nedostatek elektřiny na trhu nebude znamenat, že elektřina nebude vůbec. Výrazem nedostatku je cena. Čím větší bude poptávka po chybějící elektřině, tím vyšší bude její cena.
A to nejen cena pro zákazníka na konci každého měsíce při platbě inkasa. Vysoké ceny elektřiny zdraží všechno: od rohlíků po naftu. Takové cenové nárůsty zvýší sociální rozdíly ve společnosti a vyhrotí sociální napětí.
Budoucí vlády se budou těžce vyrovnávat s nerozhodností vlád dnešních (a platí to celoevropsky) a s obtížemi budou překonávat chybné a protispolečenské myšlenkové koncepty (v té době již politicky polomrtvých) zelených.

Není mnoho firem na světě, které jsou schopny vyrobit, smontovat a uvést do provozu jadernou elektrárnu. Tak čtyři nebo pět. Může se nám lehce stát, že pokud nezačneme rychle doplňovat kapacity v Temelíně a v Dukovanech, mohou nám právě tyto firmy říci, že své kapacity mají plně vytíženy budováním jaderných elektráren v Číně a Indii.
Jadernou elektrárnu musí obsluhovat vysoce vzdělaní a vyškolení pracovníci. To, že dnešní Evropa (s výjimkou Francie) rezignovala na rozvoj jaderných technologií, tak ve skutečnosti znamená, že špičkové mozky a s nimi spojené kvalitní univerzitní vzdělání odejdou do těch částí světa, kde jim bude přáno.

Třicáté výročí referenda o rakouské jaderné elektrárně Zwentendorf by pro nás mohlo být možností, jak se vážně a nepředpojatě zamyslet nad budoucností naší i našich dětí.

Bláhově věřit v to, že dobrovolně a výrazně snížíme vlastní spotřebu, je chybné. Hledat všemožné technologické úspory bude nutné.

Na místě je realismus, odpovědnost a politická odvaha.



Pozn: Víte, co se zřejmě stane s elektrárnou ve Zwentendorfu? Bude prý obložena solárními panely.



Ivo Strejček
PaedDr. Ivo Strejček
člen VR a poslanec EP

člen Hospodářského a měnového výboru a náhradník ve Výboru pro mezinárodní obchod
rezortní mluvčí klubu pro oblasti: ekonomika a měnové záležitosti, mezinárodní obchod, finanční služby a bankovnictví
 
  Přístupy: 24162 Komentář Stáhnout Tisk E-mail
 





Vybrali jsme z tisku
křepelka šmok


ODS
REKLAMA


Hrad
REKLAMA


TOP články
REKLAMA