Virtually - titulní stránka Fotolab Virtually


Proč obdivuji Němce

Žaloudek Petr

Není tomu tak dávno, co jsem napsal úvahu o svém obdivu pro Švýcary.Vznikla spontánně, neplánovaně, nikdo mne nežádal, abych na to téma psal do nějakých novin, nikdo mi nenabízel honorář. Napsal jsem prostě to, co jsem cítil na duši a měl jsem potřebu to vyjádřit písemně pro své přátele a známé, kteří si rádi občas přečtou mé postřehy z cest po světě.

Nyní činím podobně – rád dávám na papír mé myšlenky a pocity, které prožívám vždy, kdykoliv navštívím Německo. Za posledních 25 let to bylo nesčetněkrát. Ale teprve u mé poslední návštěvy ve druhé polovině srpna roku 2008 jsem sám pro sebe dokázal pojmenovat, čím mi Německo imponuje.

Myslím, a říkám to zcela vážně, bez patosu nebo zájmu někomu polichotit a zároveň s vědomím, že někoho můj názor třeba podráždí, že takový národ, jako je národ německý, v Evropě a možná i v celém světě, snad ani neexistuje. Je to možná troufalá věta, pokusím se jí však vysvětlit, proč jí říkám.
Před 63 lety skončila nejhroznější válka, jakou kdy lidstvo zažilo. Přišly v ní o život milióny lidí. Nejvíce, kolik vůbec kdy za války zahynulo. Byla zdevastovaná a zcela zničená celá města, vesnice, fabriky a důsledky této tragické války poznamenaly na celá desetiletí osudy miliónů lidí nejenom v celé Evropě, ale i v Asii a v Americe. Jak známo, tuto válku vyvolalo Německo. Přesněji řečeno: ta část Němců, která se nechala zfanatizovat populisticko-nacionalisticko – a dodejme taky – psychózou poznamenanaou osobností Adolfa Hitlera. To, co následovalo, všichni víme: Došlo k novému uspořádání Evropy rozdělené na dva bloky: komunistický a tzv. kapitalistický. Německo, jako země, která válku vyvolala, bylo na celá desetiletí přinuceno platit a napravovat škody ve všech zemích, které napadlo. Dnes už snad ani nikdo nedokáže vyčíslit sumu, kterou muselo zaplatit na reparacích. Avšak Německo samo bylo taky zničené, jako málokterá jiná země. Závěr války vedený útoky sovětské armády od východu a americké armády od západu způsobil nepředstavitelné škody na materiálních věcech. A k tomu hrozná bída a pokoření civilního obyvatelstva... Zmíním jen dvě události, které mi z mnoha setkání a rozhovorů s Němci dodnes rezonují v uších. Řekly mi je osobně dvě ženy, kterým je dnes již přes 80 let.

První z nich pochází z jedné vesnice u Landshutu. Toto městečko je vzdálené od Norimberku asi 200 km. Když byl však Norimberk bombardován a prakticky srovnán se zemí, přes tu velkou vzdálenost bylo vidět obrovský žár na obloze.
Druhá žena pochází z Berlína. Když sovětská armáda dobyla toto město, byla část armády natolik zfetovaná a demoralizovaná vítězstvím, že se dopouštěla takových brutálností na civilním obyvatelstvu, že ani historikové si ze soucitu netroufali o tom podrobně psát. V jedné ulici objevili v domě úkryt plný žen. Vojáci je vyvedli ven a pak celý vojenský oddíl, snad sto mužů, si stouplo do řady a jeden za druhým všechny ženy, některé vícekrát, brutálně znásilnili...
Německo bylo po válce tak pokořené a zdecimované, že si to dnes ani nedokážeme představit. Teď však chci nechat stranou city, či morální a psychologický výklad toho, co muselo, jako konsekvenci podstoupit za to, že vyvolalo válku. Chci jen říct, že bylo materiálně, ale i morálně tak na dně, jako snad žádná jiná země. Navzdory tomu všemu se Němcům podařilo nejen svou zemi znovu vybudovat, ale i zaplatit všem postiženým zemím reparace. Hlavně se mu však podařilo vyrovnat se s tou hroznou, tíživou minulostí a začít znovu žít. Stalo se moderní zemí, ve které dnes funguje demokracie a právo. Většinou zde potkáte jen příjemné lidi a čím déle mezi nimi pobýváte, tím více respektu a obdivu vůči nim cítíte.

Německo je religiózní země, křesťanství, ať již katolické nebo protestantské, je její neoddělitelnou, historickou součástí. Je to však taky křesťanství živé, dynamické a tvořivé. Dovolím si říci, že právě duch tohoto křesťanství stál u zrodu dnešní pluralistické a tolerantní společnosti. Říká se, že moudrý člověk se učí nejen ze svých vlastních, ale hlavně z chyb jiných. Němci prošli velice útrpnou cestou procesu učení se z chyb. Vstoupili hluboce do svého vlastního svědomí a napáchané zlo a křivdy začali řešit způsobem, o kterém píší duchovní osobnosti všech velkých náboženství: uznáním viny, konáním pokání a velkorysou, nezištnou službou bližním ve svém, ale i v cizích národech. Vy- budovali svou zemi na základě vlastní práce, píle, poctivosti, bez finančních podpor, jak je tomu dnes, když bohaté země EU poskytují miliónové finanční částky pro budování jiných, tzv. chudých zemí EU. Možná i právě proto, že budovali svou zem vlastníma rukama, dokáží si ji taky více vážit, než ti, kterým pomoc spadla jakoby z nebe, zadarmo. Při pohledu na krásně vybudovaná německá města, vesnice, železnice, automobilové propojení, stoprocentně fungující infrastrukturu - a přitom vím, kolik svých peněz investovali a investují do různých projektů na celém světě - spontánně mne napadají myšlenky Evangelia: kdo dává, ten taky dostává… /Lk 6, 38/


Dnešní moderní Německo je však zároveň i země, kde se klade veliký důraz na ekologii a životní prostředí. Dokonce si dovolím tvrdit, že je to země, která je snad i jakýmsi předvojem nového myšlení. V Bavorsku, kde stát podporuje ekologické zdroje energie, spatříte snad na každé střeše obytného domu či statku solární panely k získávání sluneční energie. Tyto panely dnes vidíte sice všude po celém světě, ale v žádné zemi světa jich nevidíte tolik v procentuálním přepočtu na počet obyvatel, jako je tomu právě v Německu. Potřeba změny myšlení v politice, ekonomii, ochraně přírody a ve všech odvětvích lidského konání je dnes stále více aktuální všude na světě. Avšak málokterá země podnikla důležité první kroky tak, jako právě Německo. Když jsem si otevřel 16. srpna Allgäuer Zeitung, byl tam dosti veliký článek informující o ekologickém kongresu, který právě probíhal ve městě Kempten. Mluvilo se tam o nových zdrojích energie a pak následoval rozhovor s expertem na ekologii, Dr. Wernerem Zittelem z Ludwig-Bölkow-System Technik, který kromě jiného řekl mnoho prorockých vět. Na jedné straně předpovídal další, rapidní růst cen za ropné oleje a na druhé straně, vycházejíc z analýzy situace ve světě, vyzýval německé politiky k radikální změně myšlení. Doslova řekl: „Úlohou dnešní politiky je zbrzdit neustálý narůst hospodářství.“ Tento neustálý růst hospodářství vede totiž přímo úměrně k větší konzumaci a větší konzumace zase k růstu požadavků na větší množství energie. Jak diametrálnĕ odlišnĕ a odvážnĕ zní tato vĕta právĕ teď, když ze všech zemí svĕta slyšíme z úst politiků o tom, co všechno je potřeba udĕlat, aby se neustále zvyšoval hospodářský rozvoj...

Německo je pro mne vzorem státu a národa, který se dokázal vyrovnat se svou smutnou a těžkou minulostí. Zároveň je však pro mne i vzorem státu a národa, který myslí na budoucnost, na další generace a neřídí se heslem „po nás potopa“ jak to, žel, dělá mnoho státniků a lidí v jiných zemích.
Je to země, kterou obdivuji...



Žaloudek Petr
ThLic. Peter Žaloudek sa narodil v roku 1958 v Žiline, od roku 1983 žije vo Viedni. Za totality pôsobil v slovenskom katolíckom podzemí, spoluorganizoval pašovanie náboženskej a duchovnej literatúry a premietanie vtedy zakázaných filmov a diaprednášok s náboženskou tématikou. Po nútenom odchode do emigrácie vyštudoval v Ríme teológiu a niekoľko rokov pôsobil vo Viedni ako kňaz. Neskôr sa oženil a od roku 1991 pracuje ako rádiologický laborant na jednej z viedenských kliník.
Osobní stránky
 
  Přístupy: 674 Komentář Stáhnout Tisk E-mail
 





Vybrali jsme z tisku
křepelka šmok


ODS
REKLAMA


Hrad
REKLAMA


TOP články
REKLAMA