Přemýšlejme bez osobní zášti

Jiří Weigl

MF DNES 26.4.2005

Bohumil Doležal ve svém článku Zneuctili nám prezidenta (MF DNES 25. dubna 2005) předložil skutečně klasický příklad toho, co je v české politice a politické publicistice ke škodě nás všech již typické. Je to nezájem o věcnou podstatu sporu a osobní antipatie jako hlavní motivace veškerého jednání.

Tato zášť neumožňuje ani elementární objektivitu a v každé věci hledá především klacek, kterým je možné předmět nenávisti mlátit po hlavě. Pokud onen klacek pochází z ciziny, již jest nám momentálně vzývati, potom je třeba tuto pomoc za každou cenu využít, rychle se přidat a bít o to silněji. Styl je volný, dovoleno je vše.

Ve zmíněném článku je záminkou k útoku to, že se Václav Klaus ohradil proti urážkám a výzvám k demisi, kterých se jménem Evropského parlamentu na oficiálně svolané tiskové konferenci v Bruselu dopustili v reakci na jeho názory na evropskou ústavu místopředseda Evropského parlamentu a předseda jeho ústavního výboru. Doležalovi je vše jasné. Klaus se prý podepsal pod „knížku jakéhosi irského excentrika“, která je k evropské ústavě velmi kritická.

Co je bolševický styl?

Dr. Coughlan, pro Doležala excentrik, je profesorem prestižní dublinské univerzity Trinity College a kritické názory na evropskou ústavu podle všech průzkumů sdílejí miliony občanů členských zemí, v některých klíčových dokonce většina. Coughlanova analýza, která velmi konkrétně upozorňuje na skrytá rizika nepřehledného a často záměrně nejednoznačného textu evropské ústavy, připomíná Doležalovi „temné a zcela paušální narážky známé dobře z bolševických polemických textů“.

Myslím, že bolševický styl připomíná spíše označování nepohodlné kritické analýzy paušálně za pamflet, jak činí Bohumil Doležal, a nahrazování věcné polemiky osobními útoky a urážením nositelů opačného názoru.

Jen osobní záští, která zatemňuje mozek, si lze vysvětlit schvalování toho, že si představitelé vrcholné evropské instituce dovolí kvůli odlišnýmnázorům na věc, která je předmětem zásadní politické debaty v rámci Evropské unie, na oficiálně svolané tiskové konferenci vyzývat hlavu našeho státu k odstoupení.

Jde o svobodu a toleranci

Nejde přece o to, zda je názor prezidenta Klause správný či nikoli. Jde o to, že je to nejvyšší představitel naší země a že si dotyční evropští politici myslí, že takto se k nám či k jiným menším zemím mohou chovat. Dovede si někdo představit podobný útok z Evropského parlamentu třeba na francouzského prezidenta, který agituje pro přijetí evropské ústavy, přestože si podle průzkumů většina jeho spoluobčanů myslí opak? Dovolil by si to někdo? Absurdní představa, ale vůči naší zemi je to možné a u nás se najdou lidé, kteří tomu dokonce tleskají jen proto, že nemají rádi Václava Klause. To není schvalování atentátu na Heydricha, jak se trapně pokouší celou věc karikovat Bohumil Doležal. To je zásadní diskuse o pravidlech jednání ve sjednocující se Evropě, o postavení naší země v ní, to je debata o svobodě, demokracii a toleranci odlišných názorů.

Dnes nesmějí mít naši představitelé odlišné názory na evropskou ústavu, která ještě nebyla přijata. Co bude po jejím přijetí? Budeme už navždy „držet hubu a krok“? Jakou budou mít napříště naši představitelé a parlament možnost zpochybňovat, či dokonce zabránit rozhodnutím přijatým jinými a jinde, o nichž budou přesvědčeni, že naši zemi poškodí, když dnes nesmějí svobodně ani polemizovat? V tom vidím nebezpečí budování autoritativního režimu, který Doležal absurdně podsouvá prezidentovi, a to nejen pro nás, ale pro celou Evropu.

27. dubna 2005

Jiří Weigl