„Král Králů“ aneb úvaha jednoho prezidentova „rádce“
Jaroslav Kuba
Předesílám, že podlézavost nesnáším zrovna tak, jako asi každý. A podobně se mi příčí být objektem manipulace. I té mediální. S blížící se volbou prezidenta pozoruji, že nemalá část redakcí opět demonstruje svůj vliv. Tak jako před posledními parlamentními volbami. Když z politické bezvýznamnosti během několika týdnů pozvedla „zelené“ na výsluní mocenské šachovnice.
Václav Klaus se jako prezident permanentně těšil nejvyšší popularitě mezi ústavními činiteli a orgány. A umocněné ve chvílích, kdy na něj prostřednictvím médií útočili zejména ze zahraničí. Za jeho zapšklé „národovectví“.
S ním to zároveň „schytali“ i jeho údajní „rádcové“. Připomínám si článek europoslance pana Roučka „Jaké hrůzy našli Klausovi rádci“ v MFD z 22.3.2005. V logice otázky, co bylo dříve, zda vejce či slepice, varoval před škodlivou nekompetentností prezidenta Klause a jeho „rádců“.
Mne si vybral, neboť jsem se kdysi podivil nad zásadou, že ten, kdo nic nevytvořil, je rovnocenný s tím, který něco vytvořil. A to v souvislosti s článkem II-100 návrhu dnes již neaktuální “euroústavy“. Jenž obsahoval (u nás již platné) právo cizince volit a být volen v obecních volbách. Stačí, aby měl po relativně krátkou dobu v podstatě jen zdejší adresu.
Ano, plně se k této „hrůze“ doznávám. Považuji totiž praktické důsledky páně Roučkovy argumentace, že to samé si může našinec dovolit v cizině, za stejně kontraproduktivní. V daném případě pro zahraničí.
A aby věděl, jak jsem hrozný, ze stejného důvodu se dnes pozastavuji nad právem faktického cizince být volen hlavou českého státu. Který se notabene před přijetím kandidatury nevzdá cizího občanství.Nejde jen o možné ústavněprávní komplikace důsledků stavu, kdy jeden člověk bude v jednom státě symbolem svrchovanosti. Zatímco ve druhém bude tuctovým občánkem, anonymním „záložákem“ v případě války, či řadovým voličem apod. Ostatně – k dalším komickým představám může inspirovat český film „Král Králů“. Kdy hlavě státu - montérovi spěchajícímu na mopedu zn.PIONÝR do „šichty ve fabrice“ – dělala čestný doprovod limuzína s nejvyšším úředníkem jeho cizokrajné říše…
Na volitele českého prezidenta mohou média vytvořit nemalý tlak. Průzkumy veřejného mínění ve prospěch protikandidáta, doprovázenými každodenní kritikou a narážkami. Aby si i „občan – volitel“ nakonec řekl, že si vlastně nevzpomene, za co jej kdysi favorizoval.
Proto si dovolím uprostřed této kampaně nejenom panu Roučkovi popsat prezidenta, jak jsem měl možnost jej poznat z několika setkání. A to s jeho „Konzultativním orgánem právnickým“, jehož účastníkům ve svém článku bohorovně přezdívá „rádcové“.
Václav Klaus si zmíněný sbor vytvořil ze „vzorků“ právnických profesí. Z vysokoškolských učitelů, soudců, legislativců, advokátů, etc. A kteří se v různých formách veřejně angažují. Zdůrazňuji, že někteří mají k němu názorově blízko, jiní nikoliv.
Každé setkání trvalo několik hodin. Téma bylo předem známé. Václav Klaus úvodem představil svůj názor. Po té každý dostal příležitost s ním polemizovat. A prezident si pozorně činil poznámky. Neboť probírané otázky se týkaly problematiky, která je doménou hlavy českého státu. To jest zejména péče o státní suverenitu. Konkrétně tomu tak bylo např. v kontextu rizik pro ČR, přinášených textem „Smlouvy o ústavě pro Evropu“. O oprávněnosti jednání reprezentace exekutivy se zahraničními krajanskými spolky. O útocích na prezidentské dekrety, o restitucích národních památek, ale i o vztazích k moci soudní. Či o nadužívání institutu amnestie. Otázek bylo samozřejmě více.
Během těchto setkání jsem měl možnost pozorovat člověka, který s velkým niterním zaujetím hledá podporu k tomu, co má v ústavním popisu práce. K udržení atributů suverénní české státnosti..
Kdyby se takto neusiloval, jistě by se ušetřil permanentní mediální kampaně o svém předpotopním národovectví apod.
Jestliže mediální p.Broučkové 21. století každodenně Čechům opakují, že státní suverenita a vlastenectví jsou zatuchlým přežitkem, a Klaus je v tomto směru naší poslední „vadou na kráse“, doporučuji jedno.
Aby se milí Čechové zeptali příslušníků sousedních národů, až k nim pojednou nakupovat nepotřebné zboží v povánočním výprodeji, zda považují obranu svých státních a národních zájmů za přežitek…
Jaroslav Kuba
JUDr.PhDr.Jaroslav Kuba, CSc.