Tomáš Julínek: Nasypat miliardy do systému, to neudělám

Nasypat miliardy do systému, to neudělám

Tomáš Julínek

21.07.2008, MF DNES

Představme si občana s čistým příjmem 22 tisíc, kterému by zbyly na účtu 3 tisíce korun. Bylo by to poprvé, protože si předtím musel půjčovat od známých a nemohl se vymotat z dluhů. A teď by si řekl, že nyní všechny zbývající peníze do mrtě utratí za nějaké požitky. Zachoval by se tak někdo odpovědný? V takové situaci se přitom nachází české zdravotnictví. Po letech se konečně nepropadá do dluhů, ale lékařská komora, odbory, poslanec Rath a bohužel i někteří redaktoři vytvářejí dojem, že Julínek sedí na pěkném balíku ve výši 32 miliard korun, který by stačilo jen napumpovat do zdravotnických zařízení. Rázem by prý zmizely všechny problémy, jako jsou nízké platy, čekací doby na operace nebo nepořádek v LDN. Když pominu skutečnost, že nesedím na žádném balíku peněz, protože ministr žádné peníze veřejného zdravotního pojištění přímo nespravuje, považuji za nezbytné osvětlit dva zásadní body: 1. o jakých penězích a sumách vlastně hovoříme, 2. k čemu bychom je měli použít.

Co je to přebytek?

Co je to vlastně oněch 32 miliard korun, označovaných jako "přebytek pojišťoven"? Je to celková hotovost na účtech pojišťoven. Z toho ale 8 miliard tvoří rezervy na zdravotní péči a na provoz pojišťoven. Dvě miliardy jsou určeny na prevenci, přesně dle požadavků zákona.

Podle mě je to ale málo! Vždyť naším zdravotnictvím proteče ročně více než 200 miliard korun. Zejména peníze určené povinně na rezervy jsou extrémně malé. Stačí pouze na pětidenní výdaje! Je to výsledek politického tlaku, který v minulosti vedl k opakovanému snižování povinných rezerv. Můj návrh nového zákona počítá naopak s jejich zvýšením. Toto zvýšení považuji za nezbytné. Jak se vůbec kdokoliv z nás může cítit bezpečně jako zákazník "pojišťovny", která má rezervu jenom na pětidenní výdaje? Pojistili bychom si takto například auto?

Ani peníze určené na zdravotní péči nemohou být na účtu v nulové výši. Pojišťovny průběžně platí zdravotnickým zařízením přes půl miliardy korun denně. Alespoň třicetidenní hotovost na účtu je vzhledem k nerovnoměrným příjmům z pojistného nutná pro hladký chod pojišťoven, a tedy pro zajištění proplacení zdravotní péče. Ještě před dvěma lety platila VZP zdravotníkům až s tříměsíčním zpožděním a měla kumulovanou ztrátu přes 10 miliard. Dnešní zůstatky slouží jako zajištění proti opakování takové situace. Uspořené peníze budou dříve nebo později použity na zdravotní péči, a to samozřejmě i v případě transformace pojišťoven. To totiž ani jinak nejde, ani jsme to nikdy jinak nepřipravovali. Nejsou schovávány pro nějaké privatizátory. Jsou to peníze na léčbu lidí a nehodláme je promrhat!

Z uváděné částky 32 miliard se po započtení nutných rezerv tedy dostaneme na zhruba 7 miliard, které by bylo možno uvolnit do systému. Tuto částku je dobře porovnat s 15,5 miliardy navíc oproti roku 2007, které zdravotnická zařízení plánovaně dostanou od pojišťoven, a 4,5 miliardy, které se vyberou na regulačních poplatcích. Zdravotnická zařízení mají tedy v průměru o 10 procent vyšší příjmy než před rokem.

Sypání peněz nepomůže

Mé dlouholeté zkušenosti manažera ve zdravotnictví mě opravňují k jasnému názoru, že pouhé nasypání více peněz směrem k poskytovatelům k přeměně českého zdravotnictví nestačí. Je to jako přilévat vodu do děravého vědra. K jednorázovému navýšení příjmů nemocnic došlo v nedávné minulosti několikrát. Nevedlo ke zkrácení čekacích dob nebo zlepšení jiných kvalitativních parametrů. Většinou je spolkla nemocniční administrativa a nepromyšlené investice.

Ministerstvo zdravotnictví přes omezené nástroje, které má k dispozici, tlačí na zdravotní pojišťovny, aby dávaly zdravotnickým zařízením peníze nikoliv ve formě paušálu, ale za skutečně léčené pacienty. První takové výsledky jsou už jasně vidět. VZP to umožnilo navýšit počet pacientů léčených ve specializovaných centrech, například o více než 400 pacientů s roztroušenou sklerózou, o jeden tisíc pacientů hematoonkologie či o 3 600 více žen s rakovinou prsu.

Další pozitivní dopady našeho odpovědného přístupu k financování zdravotnictví se projeví na podzim - například zkrácením čekacích dob na umělé kyčelní a kolenní klouby. Ve zdravotnictví totiž platí úplně stejná pravidla jako v jiných oblastech ekonomiky. Dobrý hospodář šetří peníze ve prospěch nemocných, marnivý populista je dnes rozdá, aby už zítra byly projedeny.