Reforma - mýty a skutečnosti
Petr Nečas
09.05.2007, Právo
Kolem reformy veřejných financí vytvářejí její odpůrci včetně některých komentátorů rozsáhlou mytologii, která je velmi vzdálená skutečnosti. Na jedné straně je přirozené, že stoupenci levice budou hájit současný stav a negují téměř všechny návrhy vládní koalice. Na druhé straně některé používané argumenty devalvují seriózní diskusi.
Na zahájení reforem bylo pozdě už včera, jinak se zadlužování naší země zcela vymkne kontrole a za několik let nebudou peníze na financování všech povinných výdajů státu. Sociální demokracie to ví, jinak by loni na podzim nenavrhla reformní koncept "Agenda 2010". Její reformní zápal rychle vyprchal po zjištění, že nebude ve vládě.
Zdeněk Škromach a Jiří Paroubek dnes kritizují odstranění automatických valorizačních schémat v sociálních systémech, korekce výše porodného, vícerychlostní rodičovský příspěvek, zrušení pohřebného, zvýšení věku odchodu do důchodu na 65 let a prodloužení minimální délky pojištění na 35 let - tedy vše, co byli ochotni ještě v prosinci loňského roku podepsat.
Odpůrci reforem předestírají apokalypsu demontáže sociálního státu, propadu širokých vrstev společnosti do chudoby a nevýhodnosti reforem pro 95 % občanů. Tento poměr je přesně opačný. Reformy jsou sociálně citlivě a nevýhodné budou především pro ty, kdo si zvykli žít z peněz ostatních, nesnaží se svůj stav aktivně změnit nebo sociální systém zneužívají.
Naše propočty ukazují, že reforma daňových a sociálních systémů včetně započtení změny DPH znamená vyšší čistý příjem pro naprostou většinu lidí. Výhodná bude především pro rodiny s dětmi (úplné i neúplné), neprodělají ani nízkoa středněpříjmové vrstvy, ani důchodci.
Například rodina s jedním dítětem s čistým měsíčním příjmem 18 594 Kč vydělá 1266 Kč, rodina se dvěma dětmi s čistým příjmem 19 094 Kč vydělá 1864 Kč, rodina se dvěma dětmi s čistým příjmem 35 450 Kč vydělá 1620 Kč a neúplná rodina s jedním dítětem a čistým příjmem 12 466 Kč získá navíc 777 Kč.
O údajném "propadu do chudoby" nejlépe svědčí skutečnost, že sociální výdaje budou po reformě stále významně vyšší než v roce 2006. To u nás ještě loni za vlády Jiřího Paroubka opravdu panovala taková mizérie? Jen dávky státní sociální podpory dosáhnou celkové výše 48 miliard Kč, tedy o 13 miliard Kč více než loni.
Přitom je nutné korigovat předvolební rozdávání poslanců, ze dvou třetin výlučně v režii ČSSD a KSČM, zvyšující sociální výdaje o 70 miliard Kč. Navržené úspory přitom dosahují zhruba "jen" poloviny tohoto navýšení.
O faktu, že je nutné v takové situaci šetřit, nelze pochybovat, jen se dá účelově napadat. Především zabudování automatických valorizačních schémat téměř do všech sociálních systémů může v dohledné době způsobit kolaps jejich financování. Přes záměr zbrzdit tento nebezpečný vývoj výdaje v sociální oblasti neustále porostou. Úspory budou kompenzovány celkovým snížení daní.
Snižování daní je trnem v oku i části vedení odborů - personálně propojené s ČSSD - která de facto bojuje za nižší čisté příjmy zaměstnanců. Přitom lžou, že u nás jsou daně už tak nízké. Celkové zdanění včetně pojistného naopak řadí Českou republiku mezi státy s nejvyšším daňovým zatížením. Naším cílem je lidem na daních ulevit, nechat jim více peněz pro vlastní využití, a na druhé straně adresněji zúžit dnes příliš široký okruh lidí, kteří zpětně pobírají dávky.
Další chimérou je údajná nevýhodnost reformy pro rodiny s dětmi. I po navrhovaných změnách bude u nás systém podpory rodiny jeden z nejštědřejších v Evropě. V žádné evropské zemi netrvá rodičovská dovolená čtyři roky (ve srovnatelné Belgii jen tři měsíce), nikde nezůstane poměr výše rodičovských příspěvků k platům tak vysoký jako u nás.
Zavedení vícerychlostního pobírání rodičovského příspěvku znamená, že jeho tříleté pobírání bude mírně zvýhodněno a dosáhne stejné výše jako dnes. Tento systém bude doplněn řadou moderních, prorodinných opatření, umožňujících pružněji spojit péči o malé děti s pracovní dráhou rodičů. Mýtus důsledků změn nemocenské rovněž přesahuje všechny meze. Negativní dopady na zdravotní stav obyvatel se zrušením vyplácení nemocenské v prvních dnech nemoci neprojevily v žádné ze 12 z 15 původních členských zemí EU, kde je podobný princip zaveden. Naopak je v těchto zemích stále lepší zdravotní stav obyvatel než u nás - včetně "sociálního" Finska, kde se nemocenská nevyplácí celých devět dní.
Mýtů by se našla ještě celá řada. Spíše je na místě se ptát, proč tak hlasité bubnování? Důvody mohou být různé: rozdílné ideové zaměření, zuřivá obhajoba toho, co odpůrci reforem způsobili, či křišťálově čistá "nulová" tolerance v praxi, jak ji dnes předvádí Jiří Paroubek. A především obava z úspěchu reforem, který by mohl oddálit návrat levice k moci na neurčito.
Petr NečasMístopředseda vlády ČR, ministr práce a sociálních věcí
Osobní stránky
