Dostojevskij a Rusko
Josef Mlejnek
Alain Besan�on
Filozof, historik idej�, profesor rusk�ch d�jin a �len Francouzsk� akademie Alain Besan�on (nar. 1932), se Dostojevsk�m, jeho vztahem k Rusku a Evrop�, zab�val n�kolikr�t: mnoho m�sta mu v�nuje nap��klad v �antiutopick� knize Falzifikace Dobra - Solovjov a Orwell (1985). Ruskem nebo komunismem v Rusku se v �ad� sv�ch �l�nk� a studi� zab�v� pr�b�n� u� v�ce ne� t�icet let: Intelektu�ln� ko�eny leninismu (1977), Sov�tsk� p��tomnost a rusk� minulost (1980). D�lem jeho n�kolikalet�ho interdisciplin�rn�ho v�zkumu jsou monografick� �intelektu�ln� d�jiny obrazoborectv� Zak�zan� obraz (1996). �esky vych�zely Besan�onovy texty v revue St�edn� Evrop� a v Proglasu (Revue politika). Jedinou p�elo�enou knihou, kter� se zat�m u n�s objevila, je Nemoc dvac�t�ho stolet�. Komunismus, nacismus a holocaust. Sv� eseje a studie publikuje Besan�on p�edev��m v konservativn�-liber�ln�m �tvrtletn�ku Commentaire, kter� zalo�il Raymond Aron. (jfm)
Polo��me-li n�kter�mu Rusovi ot�zku, koho pova�uje za nejv�t��ho rusk�ho spisovatele, ka�d� z nich vesm�s odpov�, �e Pu�kina: je �asov� prvn�, kdo vytvo�il jazyk a byl tak� inici�torem vzd�lanosti, jak�ho Rusko obt�en� vlastn�m barbarstv�m o�ek�valo. Kdybychom polo�ili stejnou ot�zku n�komu ze Z�padu na po��tku minul�ho stolet�, nejsp� by v�hal mezi Tolst�m a Dostojevsk�m. V dne�n� dob� by v�ak s velkou pravd�podobnost� dal hlas Dostojevsk�mu - je to v podstat� jedin� rusk� spisovatel, kter� p�ivodil hlubokou zm�nu v cel� sv�tov� literatu�e.
Zem� literatury
V ��dn� jin� zemi nebyla v devaten�ct�m stolet� br�na literatura s takovou v�nost� jako v Rusku. Jej� skv�l� po��tky za panov�n� Mikul�e I. byly d�kazem, �e Rusko je schopno civilizovanosti, �e je v jeho mo�nostech zaujmout sv� m�sto v Evrop�. N�meck� romantismus zapo�al civiliza�n� d�lo a k velk� hrdosti slavn�ho kritika B�linsk�ho bylo k n�mu od t�to chv�le povol�no i Rusko. Spisovatel se nav�c c�til povol�n nast�nit i zvl�tn� postaven� Ruska v Evrop�. Podle n�ho rusk� n�rodn� duch, narodnos�, tvo�� spole�n� s pravoslav�m a samod�r�av�m symbolick� r�mec, v n�m� ona bezm�rn�, dynamick� a zat�m mlhav� se r�suj�c� ��e mus� dosp�t ke sv� definitivn� podob� a ke smyslu sv�ho posl�n�. Toho si byla moc v Rusku v�doma a z toho d�vodu tak� literaturu favorizovala. Proto zde existovalo velice siln�, r�znorod� a vlivn� liter�rn� prost�ed�. Vych�zela zde cel� �ada �tlust�ch �asopis�� v n�kladu srovnateln�m s n�klady evropsk�ch revue. Publikum, tj. ��st �lechty a int�ligencija, bylo dostate�n� vzd�lan� a schopn� se nadchnout pro v�c. Cenzura byla a� na ob�asn� v�st�elky vzorov� m�rn�. ��dn�mu spisovateli nebr�nila vyslovit vlastn� n�zor. Zn�m� auto�i se mohli snadno u�ivit vlastn�m perem. ��fredakto�i �asopis� jim poskytovali slu�n� z�lohy a starali se o z�kladn� autorsk� pr�va. Lid, ano, onen slavn� lid, k n�mu� spisovatel� nep��slu�eli, dod�val za levn� pen�z sluhy a kucha�ky. P�edkapitalistick� ekonomiky a p�eddemokratick� re�imy zaji��uj� spisovatel�m kr�sn� �ivobyt�.
Zat�mco Pu�kin, Turgen�v a Tolstoj n�le�eli k relativn� bohat� star� dobr� �lecht�, Dostojevskij se narodil v roce 1821 v m�rn� inferiorn� ��ednick� spole�ensk� vrstv�, kter� mohla z�skat urozenost pouze slu�bou. Jeho otec byl �editelem nemocnice. Nev�m, mohl-li se vyj�d�it stejn� jako jeho kolega z Gogola: �Moji pacienti se uzdravuj� jako mouchy.� Mlad� Fjodor studoval na vojensk� �enijn� �kole. Od doby Petra Velik�ho byly z�kladn�mi st�edisky poevrop��ov�n� Ruska vojensk� �koly. Pro v�t�inu spisovatel� po Dostojevsk�m se t�mito st�edisky staly univerzity. Z arm�dy Dostojevskij ode�el kr�tce po dosa�en� hodnosti poru��ka. Spisovatelsk� povol�n� se v n�m nedalo potla�it. U� tehdy psal bez oddechu a v necel�ch p�tadvaceti letech dos�hl prvn�ho liter�rn�ho �sp�chu se sentiment�ln� soci�ln�m rom�nem Chud� lid�. P�irovn�vali ho ke Gogolovi!
Mlad� Fjodor Michajlovi� v�niv� �etl. Jeho filozofick� a historick� vzd�l�n� bylo dost skrovn�, ale liter�rn� kultura byla u n�ho mimo��dn� siln� a hlubok�, stejn� �i v�t�� ne� u kter�hokoliv evropsk�ho spisovatele jeho doby. Jeho �etba byla typick� pro romantickou generaci: Shakespeare, Schiller, Dickens, Rusov�, Francouzi. Obdivoval Racina, co� u nefrancouzsk�ch spisovatel� b�v� v�jimka. Nepochybn� c�til um�leckou sp��zn�nost s temn�mi v�n�mi racinovsk�ch postav. Velice obdivoval Balzaca (kter�ho p�ekl�dal) a Huga. Na vlivy B�dn�k� naraz�me nejen ve Zlo�inu a trestu, ale dokonce i v Bratrech Karamazovov�ch. Jin� druh francouzsk� literatury ho ovlivnil po �emesln� str�nce - fejetony ve stylu Eugena de Sue a Paula de Kocka. Tyto fejetony byly v Rusku hojn� �teny a typ �tlust�ch �asopis��, kde se objevovaly pravideln�, nutila fejetonistu Dumasova, Balzakova �i Dickensova form�tu ovl�dat um�n� vkl�d�n� ne�ekan�ch obrat�, brilantn�ch polemick�ch dedukc�, rafinovan�ch �skok� a odbo�ek, mezn�ch charakteristik v dobr�m i ve zl�m, a z�rove� tak� um�n� ps�t velice rychle a podle pot�eby rozvinout text.
Vezmeme-li v �vahu liter�rn� charakter Dostojevsk�ho jako celek, nebyl v ni�em spisovatelem proklet�m. Jeho po��tky byly ��astn�. Po��naje Zlo�inem a trestem, tj. od roku 1866, se t�il pov�sti slavn�ho spisovatele. A jeho sl�va st�le rostla. Na konci �ivota ho zvolili do Akademie, pravideln� ho p�ij�mal Pob�donoscev, ve�e�el s velkov�vodou Sergejem. Car vyslovil p��n�, aby jeho synov� byli p�edstaveni proslul�mu obr�nci rusk�ho n�roda. Vdov� po Dostojevsk�m poskytl vysokou penzi. Kdy� Dostojevskij v �edes�ti letech zem�el na rozedmu plic, m�l t�m�� st�tn� poh�eb. Za rakv� �lo skoro pades�t tis�c lid�, delegace student�, um�lc�, spisovatel�, a u hrobu zazn�ly skv�l� promluvy.
P�ipom�n�m tuto rovinu sl�vy proto, abych mohl poskytnout p�esn�j�� zhodnocen� dramatick�ho pozad� jeho �ivota, kter� tvo�� celou jeho legendu, nikoliv v�ak cel� jeho p��b�h.
N�hody - ud�losti
Mezi v�emi �n�hodami� Dostojevsk�ho �ivota se podle m� r�suje p�t ud�lost�, kter� jeho d�lo r�zn�m zp�sobem poznamenaly.
Prvn� spo��vala v tom, �e spisovatelova otce jeho pod��zen� jednoho kr�sn�ho dne vyklestili a utloukli, proto�e s nimi nesnesiteln� zach�zel. To pozd�ji nahr�lo Freudovi a psychoanalytick�m v�klad�m d�la.
Tou druhou je epilepsie, kter� spisovatele su�ovala a� do konce �ivota. Jej� ataky byly �ast� a v�razn�, zejm�na v krizov�ch situac�ch. Dostojevskij byl nemocen po cel� �ivot. P�esto jeho drobn� a nedu�iv� t�lo prokazovalo neuv��itelnou vitalitu, ko�i�� nezdolnost a dok�zalo sn�et mimo��dn� pracovn� nasazen� a vyp�t�.
T�et� ud�lost� je rozsudek smrti, kter� byl, jak to ��dal trestn� ��d, zm�n�n a� na popravi�ti v trest nucen�ch prac� a vojensk� slu�by v hodnosti �adov�ho voj�ka. Je to idiotsk� historie vysv�tliteln� pouze politickou panikou, kterou v Rusku vyvolaly francouzsk� revolu�n� ud�losti z roku 1848.
Dostojevskij nav�t�voval tajn� krou�ek, pro n�j� byly typick� v�gn� fourierovsk� p�edstavy. Jeho �lenov� byli hromadn� zat�eni v roce 1849. V�ichni se navz�jem obvi�ovali a projevovali l�tost, jak tomu p�i v�t�in� zat�en� podobn�ho druhu bylo a� do roku 1917. S v�jimkou Dostojevsk�ho, kter� si nem�l co vy��tat, nebo� byl monarchistou a� do morku kost�. P�e�etl si v�ak jeden z manifest� B�linsk�ho. B�linskij byl osv�cenec, Aufkl�rer, osobnost velice siln� reformistick�. Dostojevskij p�ijal sv�j trest s up��mn�m srdcem. K�znice byla hodn� tvrd�, ale ned� se co do nelidskosti srovn�vat s gulagy dvac�t�ho stolet�. Setkal se v n� s Pol�ky, jimi� opovrhoval, s rusk�mi odsouzenci, kte�� mu zt�les�ovali velikost rusk�ho lidu, a nikdy nep�estal zbo��ovat dobrotiv�ho a milosrdn�ho cara. Velice z�hy se trestanci a pozd�ji prost�mu voj�nu Dostojevsk�mu dost�vala pozv�n� ke stolu lep�� sibi�sk� spole�nosti hladov�j�c� po literatu�e a velmi ��astn�, �e se m��e setk�vat se zn�m�m spisovatelem. Pro�il zde n�kolik l�sek a nakonec se o�enil. Po deseti letech odlou�enosti se sm�l vr�tit do Petrohradu.
�tvrtou ud�lost� byla n�kolik let trvaj�c� v�niv� n�klonnost k velice temperamentn� d�m� Apolinarii Suslovov�. Doprov�zela ho p�i cest�ch po Evrop� a prom�tla se mu do n�kolika �ensk�ch postav: do Agl�ji v Idiotovi, L�zy v B�sech, Kate�iny Ivanovny v Bratrech Karamazovov�ch - vesm�s do �en trochu pohodln�ch, panova�n�ch a �hrd�ch�.
P�t� ud�lost ho zas�hla tak��kaj�c sh�ry ve Wiesbadenu v roce 1861: hr�l ruletu, a vyhr�l! �t�st� ve h�e ho v�ak brzy opustilo a on upadl hodn� n�zko, natolik, �e se n�kolikr�t dopustil r�zn�ch ni�emnost�. Jednoho kr�sn�ho dne, p�esn� 28. dubna 1871, se v�ak n�sledkem vnit�n�ho osv�cen� c�til uzdraven. Nikdy u� potom nehr�l.
Velkou ud�lost� a �t�st�m po smrti jeho prvn� (sibi�sk�) �eny byl ve �ty�iceti letech s�atek se skv�lou mladi�kou d�vkou Annou Grigorievnou. Vnesla do jeho �ivota po��dek, vyhled�vala vhodn� bydlen�, vedla ��etnictv�, vyjedn�vala smlouvy. M�la pro n�ho pochopen� do t� m�ry, �e ho sama pos�lala do kasina, kdy� m�l velkou chu� hr�t a n�sledovn� sh�n�la prost�edky, aby napravila fat�ln� pohromu. Jej� up��mn� zbo�nost ho p�ibl�ila n�bo�enstv�. Sama si dala za �kol se vzd�l�vat a alespo� z��sti se vyrovnat sv�mu geni�ln�mu man�elu. Dala mu �ty�i d�ti, z nich� dv� zem�ely, ale d�ky n� se mu poda�ilo p�emoci smutek. Posledn� l�ta pro�il Dostojevskij na venkov� u Petrohradu; dobr� man�el, dobr� otec, praktikuj�c� pravoslavn� farn�k, pracuj�c� od des�ti ve�er do p�ti do r�na, aby odevzdal v�as rukopis, kter� mu ��fredakto�i netrp�liv� rvali z rukou. Jeho vzorn� man�elka se stala p��kladnou vdovou, kter� se soust�edila na poskytov�n� sv�dectv� o sv�m mu�i a na spr�vn� a p�esn� vyd�v�n� jeho d�la.
Patn�ct let vrcholn� tvorby
Stejn� jako u Shakespeara nebo Balzaka netrvalo Dostojevsk�ho skute�n� tv�r�� obdob�, jeho rozkv�t, florum, jak se kdysi ��kalo, d�le ne� patn�ct let - odehr�lo se mezi lety 1864 a 1879. U� p�edt�m toho napsal mnoho, soci�ln� k�es�ansky lad�n� sentiment�ln� a tkliv� p��b�hy n�kde na rozhran� mezi George Sandovou a Dickensem, kter� v�ak dnes �teme pouze z toho d�vodu, abychom vysledovali prvn� plody jeho talentu. Jeho p�vodnost, jeho vlastn� genialita se poprv� zaskv�la ve zvl�tn� del�� pov�dce Z�pisky z podzem�. Nietzsche v n� objevil formulaci resentimentu a Ren� Girard svou teorii mim�tick� touhy. Z�pisky z podzem� jsou z�rode�n� bu�ka, z n� vze�ly v�echny Dostojevsk�ho velk� rom�ny. K tomu se je�t� vr�t�me.
V�echny �ty�i rom�ny jsme �etli. Zlo�inu a trestu dominuje psychologie, Idiotu mystika, B�s�m politika, v Bratrech Karamazovov�ch se dost�v� ke slovu ideologie, nebo� v nich autor hl�s� svoji doktr�nu. Nelze opomenout nepoda�en� rom�n V�rostek, ve kter�m se v�ak objevuj� velk� z�blesky a v n�m� stejn� jako ve v��e uveden�ch d�lech vz�jemn� prol�n� zkoum�n� lidsk�ho srdce s n�bo�enskou reflex� a politicko-metafyzick� �vahy o Rusku s v�kladem autorov�ch idej�. A nelze p�ej�t ml�en�m n�kolik skv�l�ch pr�z jako N�n� nebo V��n� man�el. V�echny jsme p�e�etli, av�ak nen� jist�, �e bychom se do nich za�etli znovu. �etba Dostojevsk�ho n�s vystavuje t�k� zkou�ce v proudu protikladn�ch emoc�, dot�k� se na�ich hlubin. �Krimin�ln� detektivn� struktura Dostojevsk�ho rom�n�,� napsal kritik Vja�eslav Ivanov, �vytv��� ve �ten��i dojem, �e je ��asten dlouho p�ipravovan�ho procesu, neuv��iteln� slo�it�ho a obt�n�ho. Toto v�echno mus� podstoupit ten, kdo p�i �etb� veled�l nejv�t��ho z g�ni� zakou�� sou�asn� nev�slovnou bolest a hlubokou radost.� M��eme o n�m stejn� jako o Balzakovi ��ci, �e p�e ledabyle, ale stejn� jako o Balzakovi o n�m plat�, �e jeho styl dokonale odpov�d� jeho my�len� a tvo�� s jeho um�n�m jedno t�lo. ��k� se o n�m rovn�, �e uvedl do rom�nov�ho ��nru tragedii. Ur�it� by se daly v�st p�esv�d�iv� paralely mezi Zlo�inem a trestem a Oresteiou nebo mezi B�sy a prvn�m d�lem Fausta. Jenom katarze se nedostavuje; p�i �etb� jeho d�l jsme na konci v�c nemocn� ne� na po��tku.
Stejn� jako Racinovi a klasick� tragedii ne�in� Dostojevsk�mu pot� respektovat t�i jednoty. Jednotu m�sta - Petrohrad, m�sto N. v n-sk� gubernii -, jednotu d�je a jednotu �asu. Prvn� d�l Idiota je sv�ho druhu neuv��iteln� propleten� �ern� vaudeville, kter� se odehr�v� zb�sil�m tempem v atmosf��e zl�ho snu a nespavosti, m� dv� st� stran a prob�hne v jednom jedin�m dnu. Podobnou koncentraci pozd�ji pou�ije Proust - matin� u pan� de Villeparisis m� rovn� dv� st� str�nek. Proust, jen� odli�oval �vklad Dostojevsk�ho od madame de S�vign�, se rusk�mu romanopisci podob� je�t� jin�m charakteristick�m rysem. Nelze hovo�it o plagi�tu, jde o sp��zn�nost temperamentu: m�m na mysli krutou komi�nost, krajn� zlomyslnou a kousavou satiru, ji� nicm�n� vyva�uje, ne-li p�ekr�v� a� ostentativn� dobrotivost a �lechetnost srdce. Proust je v ka�d�m p��pad� zako�en�n� ve francouzsk� tradici, pro kterou je typick� st�lost povahov�ch rys�: Charlus nebo pan� de Verdurin v Hled�n� ztracen�ho �asu jsou na za��tku i na konci stejn�. Claudel v�ak u�inil tento pronikav� post�eh: �Dostojevskij vynalezl polymorfn� charakter: chci t�m ��ci, �e Moliere, Racine nebo velc� klasikov� vytvo�ili charaktery v jedin�m p�edstaviteli, zat�mco Dostojevskij u�inil psychologick� objev analogick� de Vriesovu objevu spont�nn� mutace v oblasti biologie (�). Na po��tku vid�me dareb�ka, jak tomu je nap��klad ve Zlo�inu a trestu (�), jen� se zcela n�hle prom�n� v cosi podobn�mu and�lu (�). Velik� v�znam Dostojevsk�ho spo��v� pr�v� v t�to nep�edv�datelnosti a nezn�mosti lidsk� p�irozenosti. �lov�k je s�m pro sebe nezn�mem a nikdy nev�, �eho je v reakci na nov� podn�t, na novou v�zvu schopen.�
Nechci d�le pokra�ovat v liter�rn�ch rozborech. Nyn� se u� budu v�novat pouze idej�m. Ber�ajev ne bez d�vodu tvrdil, �e Dostojevskij je nejv�t��m a v ur�it�m smyslu i jedin�m filozofem Ruska. V ka�d�m p��pad� to plat� o jeho rom�nech - tam je tak� t�eba ho hledat, ne nikde jinde. Tak�e Dostojevskij je rovn� spisovatelem idej�. S�m redigoval �tlust� �asopisy�, v nich� v hojn� m��e vykl�dal sv� politick� a n�bo�ensk� n�zory. Pot� je v tom, �e lid� maj� tendenci ��st jeho rom�ny ve sv�tle t�chto idej�, co� odv�d� od jejich hlubok�ho smyslu. Z Dostojevsk�ho se pak d�l� myslitel nebo dokonce prorok. Jsem naopak p�esv�d�en, �e ob� roviny je t�eba velice p�esn� odli�ovat, nebo� Dostojevskij coby myslitel je nepom�rn� slab�� ne� Dostojevskij um�lec. Proto je nutn� si d�vat dobr� pozor, abychom si do jeho idej� neprom�tali p��li� �iv� sv�tlo jeho um�n�.
Ideje
Hlavn� politick� ideje Dostojevsk�ho se zformovaly velice z�hy. Jeho prvn� liter�rn� d�la jsou plna j�mav� pozornosti k chud�m lidem, �ura�en�m a pon�en�m�, ve stylu francouzsk�ho k�es�ansk�ho socialismu, kter� tehdy pronikal do Ruska. Po zat�en� se Dostojevskij vyzn�v� z v�ry v monarchii. Tvrd�, �e Rusko v�dy vd��ilo za svou z�chranu samod�r�av�. Stejn� jako za Petra Velik�ho musej� reformy p�ij�t shora. V k�znici �veleb� cara�. Nezklamal ho v�ak Alexander II., kter� zru�il nevolnictv�, zm�rnil vojenskou slu�bu a prost�ednictv�m zemstev zavedl m�stn� self-governement, roz���il vzd�l�n� a reorganizoval soudn� syst�m podle evropsk�ho vzoru. Dostojevskij tedy nen� reakcion��. Jako progresistick� monarchista broj� proti byrokracii. Lze jej charakterizovat jako k�es�ansk�ho a konzervativn�ho narodnika, kter� se hroz� nar�staj�c� moci pen�z, chudnut� �lechty, alkoholismu mu�ik�. P��l si hlub�� a d�v�rn�j�� komunikaci mezi panovn�kem a jeho lidem. T�m se za�adil bez v�t�� originality mezi slavjanofily.
Politick� n�zory Dostojevsk�ho zcela vypl�vaj� z jeho nacionalismu. Jde o nacionalismus krajn�, velice intenzivn� a v�niv� - abychom si o n�m u�inili p�edstavu, mus�me jej podrobit anal�ze ve dvou odli�n�ch rovin�ch. Prvn� tvo�� �tlust� �asopisy�, kde Dostojevskij ��dil rubriky a kde se projevoval jako �ovinista. Druhou je rovina metafyzick�, kter� se odhaluje pouze v jeho rom�nech.
Dostojevskij str�vil �ty�i nebo p�t let v cizin� a z du�e ji nen�vid�l. Evropa je podle n�ho �h�bitovem�, ne-li s�dlem obrovsk�ho spiknut� proti Rusku a proti Kristu. Pa�� si hnusil, pova�oval ji za m�sto zlo�inu. Lond�n ho d�sil. �v�ca�i mu nah�n�li strach, t�eba�e tvrdil, �e maj� �n�kolik dobr�ch str�nek, kter�mi nekone�n� p�evy�uj� N�mce�. Pol�ci nejsou v jeho o��ch nic jin�ho ne� b�d�ci a lumpov�. Je nanejv�� ur�liv� a bolestn�, �e Evropa Rusko nezn�, nezaj�m� se o n�, zat�mco n� autor, a� se nal�z� ve Florencii, Ben�tk�ch nebo kdekoliv jinde, je naprosto lhostejn� k tamn� krajin� a zaj�m� se pouze o Rusko, a ut�it ho m��e jen �etba rusk�ch �asopis�. Za �idovsk� je samoz�ejm� ozna�ov�no ka�d� trestuhodn� chov�n�. �id� jsou ciz� t�leso, kter� vyko�is�uje, otupuje a ni�� alkoholem uboh� rusk� lid. Rusk� n�rod je nov� vyvolen� n�rod, krom n�ho nem��e b�t ��dn� jin�.
�N� lid je nesrovnateln� u�lechtilej��, �estn�j�� a schopn�j�� ne� n�rody Z�padu.� Katolicismus, dokonal� zrada k�es�ansk�ho ducha, je pokra�ov�n�m ��msk� ��e, protestantismus znamen� jen steriln� racionalistickou reakci. Pokud jde o rusk� lid, ten je
�pln� nejvzne�en�j��ho k�es�ansk�ho my�len��. Jeho posl�n�m je zjevit sv�tu �rusk�ho Krista�. Je proto v �radku l�sky, �e Rusko k sob� p�ipoj� slovansk� pravoslavn� n�rody, ovl�dne Balk�n, vzty�� vlajku s dvouhlavou orlic� nad ob�ma ��stmi Ca�ihradu, postav� se sv�tu do �ela. M��e st�t v �ele sv�ta, proto�e je syntetick�, tvrd� Dostojevskij: �M�me g�nia v�ech n�rod� a nav�c g�nia rusk�ho, tak�e m��eme sami sob� rozum�t, kde�to vy sami sob� rozum�t nem��ete.� -�M�me rusk� ide�l univerz�lnosti, v�eobecn�ho sm��en�, v�elidstv�.� Nic m��! Tyto v�tby pouze p�en�ej� na Rusko onen vzne�en� �d�l, kter� pro germ�nsk� n�rody vykreslil n�meck� romantismus. D�raz Dostojevsk�ho je v�ak zvl�tn�.
Dostojevskij se v k�znici zpo��tku sbl�il s polsk�mi politick�mi v�zni; jejich prost�ed� mu bylo bli��� ne� sv�t oby�ejn�ch rusk�ch zlo�inc�. Tito ru�t� kator�n�ci se na Pond�l� velikono�n� roku 1850 stra�liv� zpili a p�ed o�ima se mu odehr�ly nepopsateln� v�jevy n�silnost�. Jeho polsk� p��tel mu �ekl francouzsky: �Je hais ces brigands.� (Jak tyhle ni�emy nen�vid�m!). Dostojevskij dostal epileptick� z�chvat a z�stal n�jak� �as v transu. Pro�il v n�m sv�ho druhu skok v�ry. Barbar�t� ru�t� galejn�ci se v jeho o��ch ocitli metafyzicky v��e ne� Pol�ci a v�ichni Evropan�, proto�e to byli Rusov�. A nejen to: �Tito lid� byli patrn� tou nejsiln�j�� a nejnadan�j�� ��st� na�eho lidu.� A tou nej�ist��, proto�e byla nejm�n� zka�en� Z�padem. Onoho velikono�n�ho pond�l� se zrodil Dostojevsk�ho meta-nacionalismus.
Proroctv�
Mezit�m ov�em Rusko vstoupilo do nebezpe�n�ho obdob�, v n�m� se autorit��sk� re�im pokusil o vlastn� reformu. Jako v�dy se stoupenci zm�n d�lili na ty, kdo souhlasili s reformami, a na ty, kdo cht�li ve jm�nu revoluce zaj�t ve zm�n�ch je�t� d�le. Na po��tku �edes�t�ch let se za�ala formovat revolu�n� int�ligencija. Krize �edes�t�ch let vytvo�ila nov� typ �lov�ka: militantn�ho ideologick�ho revolucion��e. Ten se p�es n�kolikerou prom�nu doktr�ny udr�el v neporu�en� podob� a� k Leninovi a bol�evik�m. Zakladatelem t�to linie a jej�m prvn�m hrdinou byl neohro�en� a neurotick� syn popa Nikolaj Gavrilovi� �erny�evskij. Ve sv� cele v Petropavlovsk� pevnosti napsal rom�n Co d�lat?. Liter�rn� hodnota d�la je nulov�, intelektu�ln� obsah dosti nuzn� (sm�s utilitarismu, materialismu a socialismu), ale jeho mor�ln� v�znam a dosah je bezm�rn�: �erny�evskij v n�m vytvo�il mor�lku absolutn� oddanosti v�ci a p�inesl popis nov�ho �lov�ka vycvi�en�ho v mor�lce revolu�n�ch prost�edk� a c�l�, jen� je d�ky tomu schopen se zcela odpoutat od mor�lky obecn�, obzvl�t� jej� k�es�ansk� verze. Lenin prohla�oval, �e ho tento rom�n obr�til a zm�nil, a kdy� Trockij vydal v roce 1939 knihu Jejich mor�lka a mor�lka na�e, projevil v n�m velice rigor�zn� v�rnost t�to lekci.
Dostojevskij odpov�d�l na rom�n Co d�lat? bleskov� - napsal Z�pisky z podzem�. Tato rozsahem nevelk� kniha je satirou na nov�ho �lov�ka. Ukazuje v n�, �e za ocelov�m krun��em, kter�m se �lov�k vybavil, se nach�z� �zkost, slabost, ne�ist� v�n�, skryt� l�ska, kterou je p�itahov�n k protivn�kovi, krutost v��i t�m, jim� se c�til b�t odd�n. Je to, m�me-li pou��t jednoho z jeho titul�, �sen sm�n�ho �lov�ka�. Ale ��asn� je na cel� v�ci p�edev��m skute�nost, �e Dostojevskij v roce 1863 na z�klad� rozruchu zp�soben�ho n�kolika deklasovan�mi studenty a jednoho �patn�ho rom�nu pochopil, �e se v Rusku a na zemsk�m povrchu objevilo n�co nov�ho a nesm�rn� nebezpe�n�ho. Mal� nesouvisl� �et�zec zpravidla ne�sp�n�ch revolu�n�ch spiknut� se za�al odv�jet po��naje rokem 1863. V ka�d�m z nich se formovala nov� postava nov�ho �lov�ka. Proto i v paraleln�m �et�zci rom�n� Dostojevsk�ho vid�me, jak se tyto postavy objevuj� znovu: Lebezjatnikov ve Zlo�inu a trestu, Doktorenko a Keller v Idiotovi, V�rchov�nskij v B�sech, Rakitin v Bratrech Karamazovov�ch. Av�ak vedle nich se ve stejn�m sociologick�m prost�ed� jako zkarikovan� p��slu�n�ci int�ligenciji objevuj� �st�edn� postavy Raskolnikova, T�rent�va, Stavrogina, Ivana Karamazova, nesouc� v sob� duchovn� drama, do n�ho� jsou vta�eni celou svou du��. Jejich drama m� rozuzlen� bu� ve smrti, nebo v nicot�, a nebo ve spasiteln�m n�vratu k Bohu �i k Rusku. V�ude se kolem nich z�rove� odv�j� velk� symbolick� divadlo �dostojevsk�ho� rom�nu s nevinn�mi, h��n�mi a tkliv�mi postavami panensk� prostitutky Soni, kulhav� Marji, zn�siln�n� d�venky, je� jsou z�rove� obrazem Ruska napaden�ho socialistick�mi a ateistick�mi d�mony. Rusko je tak� vlah� Matka zem�, nebezpe�n� p�ipodob�ovan� k Bo�� Matce, proti n� h�e�� a kterou ob�as l�baj� kaj�c� se b�si padaj�c� na tv��.
Dostojevskij z p�soben� mal� zakonspirovan� skupiny student� (N��ajevova skupina) p�edv�dal, jak� by mohl b�t osud Ruska a sv�ta, jestli�e by ona kancerogenn� bu�ka vytvo�ila metast�ze v cel�m soci�ln�m t�le. Z tohoto d�vodu jsou B�si jedn�m z nejv�t��ch rom�n�, kter� byl kdy naps�n, a jejich �etba je proto pro inteligenci dvac�t�ho stolet� zcela neodmysliteln�.
Nicm�n� je nutn� se m�t na pozoru. �erny�evskij, N��ajev a paraleln� V�rchov�nskij a Stavrogin jsou skute�n� b�si, kte�� strh�vaj� Rusko do propasti, stejn� jako ��blov� v evangeliu za�enou do mo�e st�do vep��. Cel� d�lo n�sleduj�c� po Z�pisc�ch z podzem� lze vylo�it jako pokus o exorcismus, vym�t�n� ��bla, jako �zkostn� vade retro. Ale p�es ve�kerou nen�vist dost�v� ono b�sovstv� p�ednost p�ed liber�ln�m bur�oazn�m sv�tem, k n�mu� by Rusko napodobuj�c� Evropu mohlo sm��ovat. Dostojevskij je t�mito mlad�mi lidmi p�itahov�n proto, �e to jsou alespo� Rusov�. V d�sledku toho jsou i p�ijateln�j�� ne� liber�l a z�padn�k St�pan Trofimovi�, ne� �velk� spisovatel� Karmazinov, co� m� b�t karikatura nen�vid�n�ho poevrop�t�n�ho spisovatele Turgen�va. Extremismus v dobr�m stejn� jako ve zl�m je charakteristick� rys ruskosti, na n�j� je rusk� romanopisec hrd�. A nen� p�ese v�echno ono n�sil� ve zlu, z kter�ho lze p�edv�dat budouc� revoluci, nakonec lep�� ne� Z�pad, jen� je tak jako tak odsouzen? Bur�oazn� materialismus je odporn�j�� ne� teoretick� materialismus revolucion���, nebo� vyjad�uje blahobyt stvo�en�, spokojenost s t�mto sv�tem, ji� spisovatel pova�uje za n�co nesnesiteln�ho.
Svat� Rus
V plej�d� velk�ch evropsk�ch spisovatel� je Dostojevskij pova�ov�n za p�edstavitele, ne-li p��mo za proroka k�es�anstv�. V�imn�me si toho bl�e. Pojem k�es�anstv� p�edpokl�d� v teorii ur�it� typ vztahu k Bohu, ke Kristu, k c�rkvi, ke stvo�en� p�irozenosti.
Dostojevskij si nen� jist, v���-li v Boha. P�e o tom v dopise z roku 1854 sv� sibi�sk� ochr�nkyni pan� Fonvizinov�. To se opakuje v B�sech, kde autor�v mluv�� �atov vyzn�v�, �e v��� v Rusko, v pravoslav�, v Krista. Ale v Boha? V tomto ohledu se vyjad�uje jako syn sv�ho stolet� zm�tan� pochybnostmi. Z�st�v�-li v�ra v Boha viset v neur�itosti, je naproti tomu ateismus smrt�c�. P�in�� revolu�n� inteligenci princip proklet�. Ni�� ve�ker� soci�ln� po��dek. �Nen�-li Boha, v�e je dovoleno,� ��k� jedna z postav ve Zlo�inu a trestu, a komick� figura z Idiota nam�t�: �Nen�-li B�h, jak� potom j� jsem kapit�n!� Nicm�n� katolicismus je pro Dostojevsk�ho je�t� n�co hor��ho ne� ateismus. Kn�e Gagarin se obr�til ke katolicismu v roce 1830, a dokonce se stal jezuitou. Kolik jen ur�ek si Dostojevskij neodpustil na n�ho nakydat! Gagarin by u�inil l�pe, kdyby se stal ateistou. Slavn� podobenstv� �Velk�ho inkvizitora� vzniklo kombinac� socialismu despotick�ho s tou nejhor�� myslitelnou, tj. katolickou, podobou socialismu, je� jako celek je zvr�cen�j�� ne� socialismus rusk�ch revolucion���, kte�� jsou alespo� ateisty.
Horouc� l�sce Dostojevsk�ho ke Kristu se naproti tomu dostalo utvrzen� velice z�hy. Vr�tila se mu v k�znici: �Skrze lid jsem ho znovu p�ijal do sv�ho srdce.� Jak�ho Krista? Podle zp�sobu, jak�m o n�m hovo��, se jeho Kristus p��li� neli�� od Krista Renanova: ide�ln� �lov�k, obdivuhodn�, ale pouze �lov�k. �Nen� nic kr�sn�j��ho, hlub��ho a sympati�t�j��ho, mu�n�j��ho a dokonalej��ho ne� Kristus, a nejenom �e nic takov�ho jako on nen�, ale ani b�t nem��e.� Jeho Kristus zapad� do �ady romantick�ch Krist�, n�kam ke Kristu Hegelovu, Wagnerovu Parsifalovi a sv�m zp�sobem tak� ke Ka�paru Hauserovi. Jde o bytost, kter� z vy���ch sv�t� sestoupila do toho na�eho. Jej�m odpov�daj�c�m obrazem je kn�e My�kin v Idiotovi - bezmocn� sv�dek, kolem n�ho� se zmno�uj� a s�l� katastrofy. Vstal Kristus v�bec z mrtv�ch? Dostojevsk�ho p�i rozj�m�n� nad Holbeinov�m obrazem mrtv�ho Krista v basilejsk� galerii p�epadla pochybnost. Je Kristus Pravdou? �Kdyby mi i n�kdo dok�zal,� pokra�uje v dopise Nat�lii Fonvizinov�, ��e Kristus je mimo pravdu a kdyby bylo z�ejm�, �e pravda je jinde ne� on, byl bych rad�ji s Kristem ne� s pravdou.� V�rok zn� velkolep�, je v�ak velmi riskantn�, nebo� p�ipou�t� mo�nost, �e by mohlo b�t kr�sn� a z�slu�n� n�sledovat lh��e. P�emr�t�n� zbo�n� kult Krista, kter� nem� ��dnou souvislost s Otcem, s Bo�� v�emohoucnost�, ani s Pravdou, ani s prorock�mi zasl�ben�mi dan�mi Izraeli, by v takov�m p��pad� mohl b�t zcela opr�vn�n� ozna�en jako modl��stv�. Co� neuniklo L�vinasovi odkojen�mu Dostojevsk�m v rodn� Litv� a nahl�ej�c�mu pak k�es�anstv� jeho optikou.
A c�rkev? Dostojevskij samoz�ejm� rozho��en� pop�r�, �e n�kdo mohl b�t dobr�m k�es�anem, nato� dobr�m Rusem mimo pravoslavnou c�rkev. Je tu v�ak mal� posun, odhl�dneme-li od mal� �cty, kterou chov� k pravoslavn� hierarchii. Skute�nou c�rkv� je pro n�ho toti� Rusko a v Rusku rusk� lid. Ten zajist� nezn� Bibli ani evangelium, dogmata ani mor�ln� pravidla, �ale pokud jde o Krista, lid ho zn� a nese ho ve sv�m srdci do v��nosti�. Pr�v� z tohoto d�vodu je Kristus definitivn� zredukov�n na �rusk�ho Krista�. Ne vt�len� Bo��ho Slova, ale vt�len� podstaty Ruska, jeho ide�lu, kter� mus� Rusko ���it do sv�ta, aby jej obnovilo. Slavjanofilov� tvrdili, �e Rus je svat� s ohledem na �istotu sv�ho pravoslav�, ortodoxie. Dostojevskij v hloubi uva�uje, �e pravoslav� je �ist� s ohledem na svatost Rusi.
Dostojevskij nicm�n� nemiluje sv�t. Prom�t� do n�j sv�j gnostick� pesimismus (hodn� �etl Swedenborga). P��roda je plna stra�liv�ch zv��at, kter� se vyno�uj� ve snech a v halucinac�ch. Je pravda, �e v n�kolika okam�ic�ch, v jin�ch snech, ve stavech vys�len� n�sleduj�c�ch po epileptick�ch z�chvatech nebo p�i rozj�m�n� nad pl�tnem Clauda Lorraina v Dr��ansk� galerii zahl�dl jak�si druh sv�teln� Ark�die, Zlat�ho v�ku, kde je v�echno sm��eno. Sv�t je roz�t�pen stejn� jako samotn� Rus pln� h��chu a b�dy, je� se v�ak mysticky prom��uje, jakmile se k n� obr�t�me.
Z toho v�eho Dostojevskij odv�j� mor�lku, do kter� se mu prom�taj� mravn� krajnosti, je� p�ipisuje rusk�mu lidu. Ten je schopen barbarstv�, l�i, n�sil�, ale z�rove� dok�e i prokazovat dobro a velkodu�nost. Dostojevskij ho ospravedl�uje. Mor�lka tohoto druhu devalvuje p�ik�z�n� Bible a nahrazuje je evangeln�mi radami. P�ik�z�n� jsou nez�vazn�, z�vazn� jsou naopak rady. Kr�de� je omluviteln�, ale neomluviteln� je b�t vlastn�kem. Reakce t�la jsou pochopiteln� p�i zn�siln�n�, ale jsou podez�el�, ne-li h��n� v man�elstv�. Ale p�edev��m jsou h��ch a milost d�ny spole�n�, simult�nn�: v ur�it�m smyslu se h��ch st�v� podm�nkou milosti. Nen� to ctnost, co je p��pravou k p�ijet� milosti, ale zlo�in, a ateismus je bodem, kter�m mus�me nutn� proj�t, abychom dosp�li a� na sam� pr�h obr�cen�. Lutherovu formulaci simul peccator et justus dovedl Dostojevskij k vrcholu, k doslovnosti, k ��lenosti.
Odkaz
Posmrtn� odkaz velk�ho �lov�ka obsahuje z hlediska historick� p�esnosti pravdiv� i nepravdiv� v�ci.
M�m za to, �e prav� Dostojevskij byl odpov�daj�c�m zp�sobem p�ij�m�n v Rusku. Lenin k n�mu c�til nep�ekonateln� odpor, pova�oval ho za reakcion��sk� svinstvo. Nejv�t�� rusk� spisovatel byl v Sov�tsk�m svazu zcela logicky zak�zan�m autorem. Naopak vysok� kultura symbolistick�ho obdob� ho zahrnovalo dvojak�m kultem. Dostojevskij byl nejhlub��m p�edstavitelem jist� mytologie Rusi, kter� m� sv� po��tky u Gogola, ne-li u� u Pu�kina. Mezi jeho sou�asn�ky najdeme jedin�ho autora, kter� ji nesd�lel a kter� ji dokonce p��mo napadl - Saltykova-��edrina. Pozd�ji to byl je�t� tak� �echov, jemu� byla lhostejn�. Dostojevskij byl spojov�n s apokalyptismem, mesianistick�m nacionalismem krizov�ch let, kter� byla p��pravou na v�lku. Dostojevskij nen�vid�l revoluci, ale z�rove� odrazoval od uv�en�ho, tj. politick�ho odporu k jej�mu destruktivn�mu d�lu. Tento sv�t si nezaslou�� b�t chr�n�n a zachr�n�n. O�ek�vejme apokalypsu a apokatastazi. Podle Ivanova, Rozanova i Ber�ajeva p�edlo�il Dostojevskij bol�evismu hlubok� metafyzick� zrcadlo, v n�m� �um�l� a pr�zdn�� Z�pad nedok�zal ��st. Kdy� Ber�ajev napsal, �e na bol�evismu bylo alespo� to dobr�, �e Rusku zabr�nil j�t cestou evropsk�ho zbur�oazn�n�, a kdy� na konci �ivota znovu p�ijal sov�tsk� pas, nijak se t�m duchu Dostojevsk�ho nezpronev��il. Rusk� peklo, kter� podle Dostojevsk�ho m��e pochopit jenom Rus, je jednozna�n� p�ijateln�j�� ne� �v�carsk� spokojenost. Peklo je m�stem pro padl� and�ly, ale jsou to p�ece jen and�l�. Z toho d�vodu je nad�azeno oby�ejn� zemi, na n� se lid� pot�kaj� s b�n�m �ivotem. Nav�c se tam (tj. v pekle) trp�.
Kdy� jsem znovu �etl Dostojevsk�ho, zarazilo mne, kolik jeho t�mat se znovu objevuje u Sol�enicyna. Jist�, Sol�enicyn v gulagu nezbo��oval moc, kter� ho tam uvrhla. Bojoval proti n� ve jm�nu zcela konkr�tn� my�lenky pravdy a spravedlnosti. V dob� sv�ho vyhnanstv� nem�l Z�pad v nen�visti. Nicm�n� k n�mu nechoval ani obdiv, a p��li� se o n�j nezaj�mal ani p�i sv�m pobytu v Americe. Nikdy se nenau�il anglicky. Myslel jen a jen na Rusko, na jeho d�jiny, na jeho podstatu a jeho �d�l, a byl p�esv�d�en, �e mu na Z�pad� nem��e nikdo rozum�t. Obdivoval Stolypina a vid�l v n�m zcela v Dostojevsk�ho stylu rozumn� a siln� vzor spojen� lidu s moc� shora. Stejn� jako jeho p�edch�dce spol�hal na lid, na zemstvo, vyz�val ho k pr�ci, ke zhodnocen� bohatstv� Sibi�e. Stejn� jako on cht�l p�ipojit �v l�sce� Ukrajinu a B�lorusko, �patn� pochopil trvalou jedine�nost �idovsk�ho n�roda, neum�l si p�edstavit, �e by Rus mohl b�t k�es�anem mimo c�rkev moskevsk�ho patriarch�tu. Skute�n� spole�n� bod spojuj�c� oba velk� mu�e spo��v� zde: kl��ov� ot�zka, p�ed n� stoj� Rusko, nen� politick�, ale n�rodn�, mor�ln� a n�bo�ensk�. Nebo je�t� jinak: n�rodn�, mor�ln� a n�bo�ensk� prvek m��e a m� nahradit politiku. Ot�zka spo��v� v tom, lze-li potom (a jak) ��inn� spravovat politickou sf�ru.
Pod�vejme se nyn� na Z�pad. Spo��val Dostojevsk�ho �sp�ch na iluzi? Dob�� znalci Ruska se nenechali zm�st ��dnou fatou morganou. Neo��lil v�ak ty, kdo neznaj� rusk� prost�ed� a rusk� pozad� jeho d�la, Dostojevskij imagin�rn�? To si v ��dn�m p��pad� nemysl�m.
Ponechme stranou jeho nesm�rn� vliv na sv�tovou literaturu. Je-li t�eba citovat, sta�� jen pouk�zat na francouzskou literaturu: Bloy, Mauriac, Bernanos, Claudel, ale tak� Proust, Gide, Jouhandeau, Simenon. Kolik je�t� dal��ch? V�nujme zde pozornost jen a jen Dostojevsk�ho duchovn�mu vlivu. Politick� ��st jeho d�la je ch�p�na jako vnit�n� rusk� z�le�itost, je� Z�pad nezaj�m�. V z�sad� je Dostojevskij br�n v�n� jen coby n�bo�ensk� myslitel.
Melchior de Vog�e velebil v roce 1886 v knize Roman russe soudobou ruskou literaturu za to, �e poskytuje sv�ho druhu z�chrann� p�s, kdy� tristn� vysu�enou literaturu francouzskou obohacuje o du�i, kter� se j� zoufale nedost�v�. Dostojevsk�ho ch�pal jako trochu silnou k�vu, ale uzn�val v n�m autorizovan�ho vyklada�e �knihy pravidel�, Evangeli�. Nev�iml si, �e Rusov�, jejich� p�vodnost tak obdivoval, byli ovlivn�ni Bouchezem, Lerouxem, Lamennaisem, Sandovou, celou onou pon�kud exaltovanou k�es�ansko-soci�ln� literaturou, je� byla tou dobou ve Francii t�m�� zapomenuta. V Rusku ji v�ak �etli se zpo�d�n�m, byla tedy v �erstv�m pov�dom� a spisovatele stimulovala. Rusko ji zachytilo v zrcadle zv�t�uj�c�m a prosv�cuj�c�m t�mata, kter� ve Francii p�i�la na p�et�es u� d��ve, a nyn� se zpo�d�n�m jedn� generace se znovu vracela.
P��li� siln�mu destil�tu Dostojevsk�ho se dostalo docen�n� p�edev��m po velk�ch pohrom�ch prvn� a druh� sv�tov� v�lky. Oswald Spengler tvrd�, �e Brat�i Karamazovi jsou �p�t� evangelium�. Karl Barth ve sv� knize z roku 1918 Koment�� k Listu ��man�m se vedle Kierkegaarda a Nietzscheho neust�le odvol�v� na Dostojevsk�ho - v�echny t�i pova�uje za proroky katastrofick�ch �as�. Barthova negativn� teologie odm�t� ve�ker� n�bo�enstv� v�etn� k�es�ansk�ho ve prosp�ch v�ry, jej� obsah je velice obt�n� vysv�tlit. Pr�v� proto p�ej�m� p��mo od Dostojevsk�ho paradox, kter� z pop�en� jak�hokoliv v��en� �in� propedeutiku k v��e ve vlastn�m smyslu a z krajnosti zla cestu uveden� do k�es�ansk� nad�je: �V�k�ik vzpoury proti Bohu je bl�e pravd� ne� h���ky (�skoky) t�ch, kdo se ho sna�� ospravedlnit.�
V roce 1959, v obdob� naprost� p�evahy marxismu ve Francii, uzav�r� otec Henri de Lubac Dostojevsk�m svoji knihu Drama ateistick�ho humanismu. Vytv��� velkolepou paralelu mezi n�m a Nietzschem, jeho bratrsk�m dvoj�etem a z�rove� opa�n�m p�lem. Vesm�s p��hodn� hojn� citace z Dostojevsk�ho napom�haj� tez�m budouc�ho kardin�la a p�isp�vaj� k vysok� �rovni jeho teologie. P�ipom�n�m tu i m�n� obez�el� anal�zy ne� rozbory otce de Lubaca z pera autor� jako Romano Guardini, Tilette nebo Ren� Girard z toho d�vodu, �e nepochybuj� o Dostojevsk�m coby k�es�ansk�m mysliteli prvo�ad�ho v�znamu, jen� z�rove� sehr�l d�le�itou roli v osobn�m rozvoji jejich v�ry. �etli ho �patn�? Nevid�li snad, kam vede jeho anomismus, ne-li antinomismus? Nepopletli si k�es�anstv� s nad-k�es�anstv�m Bratr� Karamazovov�ch? Nepom�lili si jeho subtiln� estetiku s teologick�mi hlubinami? Nebo se d� jednodu�e konstatovat, �e velk� texty obsahuj� n�koliker� smysl a r�zn� �ten�? �Velk� �lov�k� Dostojevskij se po v�ech str�nk�ch vymyk� p�ek�k�m a omezen�m, kter� na n�ho nalo�ily jeho doba, jeho v�n�, jeho zem�. Vymyk� se i popisu, do kter�ho jsem ho uzav�el j�. Jeho vytr�en�, jeho smy�lenky i jeho ��lenosti vznikaly ve zcela jin�m klimatu, a jeho pravda a jeho moudrost se rozv�jela v konfrontaci s jin�mi pohledy.
Z francouz�tiny p�elo�il Josef Mlejnek.
Commentaire, �. 102, L�to 2003, s. 359-366.
Josef Mlejnek
|