Virtually - titulní stránka Fotolab Virtually


I.Válová, A. Pejchal : Základní slova



text Jana Dědečková, foto Petr Stříbrný




V nádherných prostorách Filozofického a Teologického sálu Knihovny kláštera premonstrátů v Praze byla pokřtěná kniha Ireny Válové a JUDr. Aleše Pejchala s názvem Základní slova, která je souborem rozprav o svobodě, společnosti, procesu, politice a právu mezi tzv. „právním laikem“, čehož se velmi dobře mířenými otázkami a glosami zhostila Irena Válová, a právním expertem A. Pejchalem, jenž trpělivě uvádí tazatelku do světa práva a vede s ní nevšední dialog o důležitých společenských otázkách, které trápí každého občana, jenž se nad současným společenským děním hlouběji zamýšlí. Křest knihy se odehrával v exkluzívní společnosti celebrit z profesního prostředí JUDr. Aleše Pejchala, který nedávno získal prestižní ocenění Právník roku 2007 v oboru občanských a lidských práv a práva ústavního,ale také z politiky, jejíž představitelé jsou v knize často zmiňovaní jako původci rozvalu právního státu, který je důsledkem nadměrné tvorba zákonů a příkazů zasahujících do všech sfér života.

Křest knhy byl moderován redaktorem Českého rozhlasu Vladimírem Krocem, který střídavě sVladimírou Pejchalovou - Grünwaldovou (tlumočila do angličtiny) četl ukázku z knihy Rozprava o právu v politice z kapitoly Právo a politika.


Poté krátce pohovořil JUDr. Vladimír Jirousek, předseda České advokátní komory, kterého kmotrovstvím knihy pověřil JUDr. Aleš Pejchal.


Po něm vystoupil mgr. Vlastimil Rampula, vrchní státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze, který byl kmotrovstvím pověřen Irenu Válovou. Právě projev vrchního státního zástupce Rampuly zaujal přítomného místopředsedu vlády Alexandra Vondru natolik, že ihned uposlechl jeho výzvu a neprodleně si nalistoval část rozpravy, která vrchního státního zástupce upoutala v souvislostí s politiky a avizovaným slibem, že tento rok vláda do poslanecké sněmovny chystá ke schválení 100 zákonů. Hrůza se mě v souvislostí s tímto slibem zmocňuje, řekl Rampula. Ukázku zmíněného textu přinášíme i čtenářům.


Pohled laika za laiky přednesl na závěr PhDr. Jiří Vavroň, redaktor deníku Právo, zároveň s doporučením, aby se kniha stala průvodcem každého občana v naší zemi. Občana, jehož sebevědomí není dáno jen sociálním postavením, ale především právním vědomím.



Předmluvu knihy Základní slova napsal prof. JUDr. Jiří Malenovský a doslovem doplnil PhDr. Zdeněk Mahler. Vydalo Vydavatelsví a nakladatelství Aleš Čeněk s.r.o. Koupit si knihu můžete za 229,- Kč zde.






Ukázka z knihy


Rozprava o zákazech a příkazech v právu

z kapitoly PRÁVO A SPOLEČNOST


"Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá," tak praví naše Ústava respektive Listina základních práv a svobod. Jenže, co vlastně člověku zbývá "činit" z vlastní vůle, když je v dnešní době doslova každá vteřina našeho života řízena zákony?

Od našeho narození, které podléhá zákonům včetně výběru jména, přes vzdělání, zdraví, až po smrt. Od každého ranního probuzení jsou všechny činnosti, které nejsou zakázány, od uvaření kávy přes naše zaměstnání nebo podnikání až po volný čas strávený třeba jízdou na kole, regulovány nikoli zákazy, nýbrž příkazy. Výjimkou snad je jen sezení na kanapi, jen to kanape nesmí být umístěno na zakázaném místě a nelze se z něho koukat na naši zákonem regulovanou televizi, pokud onen na kanapi sedící nezaplatil poplatek ze zákona...

Skutečně lze takto "zjednat občanovi klid"? Nemá stoprocentní regulace života člověka opačný dopad, totiž nemožnost skutečně znát právo, devalvaci práva a nakonec neúčinnost práva?





Zákaz, jak nádherný fenomén svobody. Znám své hranice, až potud mohu a mohu cokoli. Zákaz mi moji svobodu neomezuje, jenom jí vymezuje mantinely. Příkaz svobodné chování popírá. Vše známo pomalu od nepaměti. Vezmeme-li Starý zákon, Exodus a nalistujeme Desatero, pak tu máme zákazové normy jak víno. Nezabiješ! Nesesmilníš! Nepokradeš! Ale i zdánlivě příkazová norma: „…ale sedmý den je den odpočinutí, Hospodina, tvého Boha.“, nám více než přikazuje nepracovat, především zakazuje pracovat v neděli. Můžeme se potom divit, že tyto normy jsou základem, nejen židovské a křesťanské mravouky, ale inspirovaly i sepisovatele Koránu?


Množství příkazů v právu značí především slabost zákonodárce a nedůvěru ve vykonavatele těchto příkazů. Příkaz jezdit vpravo po pozemních komunikacích je celkem pochopitelný z důvodu bezpečnosti jízdy, navíc je v tomto příkazu obsažen zároveň zákaz jízdy vlevo. Horší to už bude s příkazem, že po těchto komunikacích můžete na jízdním kole jet pouze s předepsaným „světelným zařízením“. Zákaz jízdy na kole za tmy bez osvětlení by byl daleko logičtější, neboť kdykoli, když není vidět, je možno z kola slézt, tlačit jej a stát se chodcem. Čili v bludišti příkazů si uvědomíte - pokud kolo bez světelného zařízení po pozemní komunikaci za plného slunce tlačíte, je vše v pořádku, jakmile na něj nasednete a jedete, porušujete předpis.


Jako advokát bez problémů akceptuji povinnost písemné formy kupní či darovací smlouvy ohledně nemovitosti, neboť pro stabilitu vlastnických vztahů ve společenství je určitě nutné, aby existoval všeobecně přístupný registr (katastr nemovitostí) pozemků, staveb na nich postavených a jejich vlastníků. A to bez písemné formy smluv nelze. Naopak splnit správně všechny formy chování například v daňové oblasti je i pro člověka v právní vědě vzdělaného zhola nemožné. Daňové normy jsou především příkazové. Ze všech stran se z nich na nás řítí. Spočítej! Přiznej! Zaplať! A když tyto příkazy nesplníme nebo jim pro jejich složitost neporozumíme, následují příkazy další, ještě horší. Zaplať dvakrát tolik! Jdi před soud! Jdi do vězení!


Když jsou daně příliš vysoké, vybere se obvykle málo, většinou daleko méně, než když jsou přiměřeně snesitelné. Když na naše chování útočí příliš příkazů, tak jim uhýbáme, chováme se jen zdánlivě předpisově a když jich je neúnosně moc, začneme je ignorovat, přes veškeré sankce, které jsou v nich obsaženy. Ztratíme totiž pocit právní jistoty.


Právní jistotu mám tehdy, když bezpečně vím (aniž bych znal veškeré platné právní předpisy – to není možné u nikoho), že když se budu chovat určitým způsobem, tak nenarazím ani na zákazy ani na příkazy. Ten způsob chování musí být pokud možno co nejvolnější. Právní jistotu však mám také tehdy, když nějaký předpis poruším, tak o mé věci bude rozhodováno způsobem obdobným jako v případech srovnatelných, kde již rozhodováno bylo. Rovněž mám právní jistotu, pokud ve věci, kdy jsem nic neporušil, ale rozhodnutí potřebuji - například stavební povolení – vím, že bude rozhodováno obdobně o stavbě mé, stavbě mého souseda, či o stavbě Františka Nováka na druhém konci ulice.


Jakmile se přestaneme orientovat ve všech možných příkazech obsažených v právních předpisech, nedokážeme předvídat dovolené (nezakázané) chování a samozřejmě tím i dopad sankcí, v těchto předpisech obsažených, na nás. A přestaneme i předvídat rozhodnutí ve své věci, neboť se nedokážeme orientovat podle jakého předpisu a ve vztahu ke kterému druhu našeho chování bude rozhodováno.


Stejně jako když je právo nositeli moci zneužíváno nebo ignorováno, tak i přílišná přebujelost příkazových norem v právu obvykle vede k projevům občanské neposlušnosti. Ty s sebou přinášejí částečné či dokonce celé zborcení stávajícího právního systému ve společenství a nutnost vytvořit právní systém nový, který je schopen zaručit každému ze členů společnosti právní jistotu.


Příkazové normy obvykle mohou po určitý čas pomoci nositeli moci ovládnout ostatní členy společenství a podřídit jejich chování své vůli, ale dlouhodobě příkazový systém nefunguje.


 
  Přístupy: 12258 Komentář Stáhnout Tisk E-mail
 




Vybrali jsme z tisku
křepelka šmok


ODS
REKLAMA


Hrad
REKLAMA


TOP články
REKLAMA