Regulační fanatismus podle Neffa
Martin Říman
05.12.2007, Lidové noviny
Před devíti lety stál Ondřej Neff v čele vzpoury internetové komunity protestující proti vysokým poplatkům za připojení do sítě Telecomu. Zdražovalo se všem, včetně po telefonu klábosících žen, ale internet měl podle vzbouřenců nějaké zvláštní právo na nižší ceny.
Dnes tohle téma nikoho nezajímá. O internetový trh mezi sebou soupeří desítky společností. Jediným nepřítelem bouřlivě a úspěšně se rozvíjejícího odvětví je v tomto okamžiku aktivistický politik, který zadupe do země dva malé providery v Pacově, protože začne nabízet komunální internet zdarma, nebo stejně smýšlející komisaři, kteří přemýšlejí, že z internetu udělají tzv. veřejnou službu. Bylo tohoto vítězství dosaženo díky boji za regulaci, nebo trhu, který nabídl nové možnosti?
Regulace roamingu jako malá předehra
Takže Ondřej Neff se vrhl na nové téma. V článku Viviane, pošli Římana do kouta! (LN 1. prosince) nadšeně obhajuje návrhy komisařky Redingové, která pod hesly o lepších službách hodlá nařizovat operátorům, co se má a nemá. "Právě ji vděčíme za to, že telekomunikační společnosti byly donuceny snížit roamingové ceny," píše. Opravdu jsem netušil, že někdo se zdravým rozumem může takhle oslavovat nesmysl roku. Nesmysl, který tak chválili létající europoslanci. Ano, pro toho, kdo snídá v Aténách, obědvá v Bruselu a večeří v Londýně, to vypadá jako vítězství. Ale pro toho, kdo ví, že 99 procent hovorů provolá ve své zemi, musí toto vítězství být podezřelé. Jestlipak se regulace roamingových tarifů nepřelije do růstu tarifů domácích? Bingo! Ovšem regulace roamingu je jen malá předehra. Aktuální návrhy komise jsou odrazem proudu, který již dlouhá léta vítězně rezonuje v hlavách myšlenkových elit. Jednoduše řečeno, síťové monopoly (energetika, telekomunikace atd.) rozbijeme tím, že jim přikážeme, aby se samy rozbily. Tím dosáhneme, že si tyto nuceně vytvořené nové firmy začnou zuřivě konkurovat. Základ této svěží myšlenky vznikl v Americe před sto lety, kdy vzniklo tzv. antimonopolní zákonodárství proti monopolu železnic. Každé dítě dnes ví, že tento monopol nerozbily zákony, ale auta. A stejně tak to je i v jiných oborech. Zejména telekomunikace o tom poskytují nezvratný důkaz. Ano, před patnácti lety jsme byli všichni odkázáni na dráty Telecomu. Nejen u nás, kde zavedení linky bylo otázkou života a smrti podnikání, ale všude po Evropě. Takže se nařizovalo, kdy, kam a jak musejí být tyhle dráty nataženy. Naštěstí soudruzi regulátoři nebyli schopni vidět, že paralelně vedle toho vzniká průmysl úplně nových technologií, které v jistém okamžiku učinily z monopolu skanzen.
Absurdní myšlenka
Myšlenka, že v tomto kompetitivním prostředí bychom měli zavádět regulace typu povinného rozbíjení firem, je absurdní. To, že nechceme jednoho evropského regulátora, vychází právě z toho. Jestliže komisaři uvažují tímto směrem, pak získání dalších pravomocí by je v tom jen povzbudilo. Závěrečná myšlenka Neffova článku, že díky regulační aktivitě paní komisařky budeme telefonovat levněji, už jen upomíná na boj proti keťasům a šmelinářům blahé paměti. Tehdy přece také byl nedostatek a vysoké ceny jen proto, že zlí kapitalisté svévolně nedodávali zboží ve prospěch pracujícího lidu.
