Hrubostí a vulgárností svůj strach premiér nezakryje

Martin Frélich

Paroubek, Rath, Jandák, Tvrdík. Tak tyhle jména mají dva společné jmenovatele, které je charakterizují a představují celé veřejnosti v plné kráse, nebo spíše v plné špíně. Ty jmenovatele jsou totiž "hrubost" a "vulgárnost", za což jistě nejsou rádi ani sami jmenovaní. Stačí jen čtenářům připomenout, kterak naposledy ministr Jandák hrozil rozbitím držky pokud nebude po volbách ve vládě ČSSD.

Je tu však jeden velký rozdíl mezi Jiřím Paroubkem a ostatními pány ve způsobu a také důvodu užívání všech možných a nemožných vulgarit, kterými tak posouvají českou politiku na úroveň zemí s totalitními režimy a praktikami. Zde je potřeba dodat, že právě v těchto zemích nejspíš jmenovaní pánové hledají inspiraci či vzor pro svou práci a bohužel pro občany České republiky jsou až příliš schopní v prosazování svých zvrácených myšlenek, nápadů a cílů. Ministři a premiérovi maňáskové pánové Jandák a Rath, zároveň plnící roli odvaděčů opravdových problémů této země za oponu formou osobních útoků a urážek na politické i nepolitické soupeře, svou vulgaritou vyjadřují loajalitu premiérovi a činí tak z povinnosti za své funkce, jinými slovy tak splácejí dluh premiérovi za jmenování. Volební manažer ČSSD Tvrdík tak činí proto, že mu snad budou do budoucna odpuštěny a zapomenuty jeho hříchy, které napáchal jako prezident ČSA a předtím jako ministr obrany ve vládě Vladimíra Špidly, jehož trafikou se stal úřad evropského komisaře. Ale Jiří Paroubek tak činí zcela z jiného důvodu. Jiří Paroubek je vulgární a hrubý, protože má strach. A lidé, kteří se bojí, se chovají právě tak, jak celému národu předvádí premiér, za kterého se zase musíme stydět.

Jiří Paroubek a jeho nekonečný tým poradců a lobbystů v řadách ČSSD si umějí totiž dobře najít svého voliče. A tím je převážně člověk finančně či existenčně závislý na státní moci a rozhodování úředníka. Volič ČSSD je totiž rád na státním úředníkovi závislý, nechá o sobě rozhodovat jiné a rád vymění svou svobodu za jistotu sice chudého, ale bezstarostného života, za vidinu něčeho, čemu socialisté v Evropě říkají "sociální stát". A odtud pramení strach Jiřího Paroubka. Občanská demokratická strana totiž přišla s myšlenkou, jak ubrat voliče socialistické levici. ODS ve svém programu mluví o tržním prostředí, svobodě člověka, svobodě podnikání, mluví o odpovědnosti, snížení byrokracie, snížení daní. To jsou přesně ty faktory, které když člověk vyznává, tak nikdy nemůže dát ve volbách hlas levici, resp. ČSSD. Pokud by se podařilo ODS po vítězných volbách realizovat i jen zčásti svůj program a lidé by rozuměli tomu, že pracovat se vyplatí, že vydělávat peníze není zločin, že svoboda je víc než jistota nuzných dávek a že korupce není normálním jevem, pak z voličského jádra ČSSD zbude jen torzo. Jiří Paroubek a celá ČSSD zkrátka přijde o své voliče. A proto se premiér zoufale snaží svou vulgaritou přitáhnou ještě poslední zbytky nerozhodnutých voličů v domnění úspěchu, aby zabránil své osobní porážce a porážce své strany ve volbách. Zde totiž nejde ze strany ČSSD o ideje a programové hodnoty, kterých se v ČSSD nedostává, jde o primitivní kupčení s hlasy voličů za cenu udržení si výnosných postů a funkcí.

Kam by Jiří Paroubek vedl Českou republiku, kdyby po volbách sestavoval vládu, se dá odvodit i z jeho blízké a přátelské náklonnosti k slovenskému předsedovi tamních socialistů Robertu Ficovi, jehož vřelý vztah k totalitním režimům a praktikám je znám. Fico cestou do Běloruska legitimizoval poslední komunistickou diktaturu v Evropě, navštívil libyjského vůdce Muammara Kaddáfího, který nechal vybuchnout civilní letadlo, obdivuje kubánského vůdce Fidela Castra a před rokem prohlásil, že v otázkách státu se spojí i s ďáblem. Jiří Paroubek je však jiný. Ten se spojí s Marťany.