Konzervativní demokratický nacionalismus Viktora Dyka

Lukáš Petřík

Viktor Dyk (31.12.1877-14.5.1931)

31. prosince jsme si připomněli 130. výročí narození významného českého básníka, pravicového politika a senátora Československé národní demokracie Viktora Dyka (31.12.1877-14.5.1931).

Viktor Dyk byl předním představitelem českého demokratického konzervativního nacionalismu, avšak jeho propracování k tomuto politickému směru prošlo složitým vývojem. V mládí byl Dyk totiž ovlivněn humanismem realistů a sympatizoval se sociální demokracií.1 Rovněž jeho obdiv k básníkům symbolismu a dekandence Baudelairovi, Verlainovi , Rimbaudovi, Hlaváčkovi a Karáskovi, jeho spolupráce s Moderní revue a přátelství s S. K. Neumannem a Antonínem Sovou2 ho příliš nepřibližovalo k nacionalismu. Nacionalismus se v něm probudil ve vypjatém období omladinářských bouří. „Příklon k nacionalismu byl pro Dyka aktem volby, znamenal přísné rozhodnutí pro určitou ideu, jíž pak navzdory všemu zůstal věrný.“3„

Dykův nacionalismus, stejně jako nacionalismus filozofa Františka Mareše, nebyl šovinistický: „…právě pro své klady a pro svou konstruktivnost náš nacionalismus musí zůstat jakým byl: nebyl jen nedůvěrou, neznamenal zášť a nenávist, znamenal naopak velikou víru, velikou naději a velikou lásku.“4 „

Jen zde připomeňme, že pokud budeme nacionalismus definovat jako pozitivní vztah, lásku a loajalitu ke svému národu jako přirozenému společenství lidí, kteří mají společně interpretované dějiny, jazyk, instituce, kulturu, zvyky a tradice, pojem nacionalismus nemá apriorně negativní význam.5 Za nacionalisty můžeme označit velké postavy našich dějin, jako byl František Palacký, Karel Havlíček, Josef Pekař. Pokud se snaží někdo tento pojem naplnit negativními konotacemi, činí tak z politických pohnutek. Není pravdou, že vlastenectví je pozitivním vztahem k národu a nacionalismus hlásáním nenávisti a nadřazenosti. Extrémním projevem nacionalismu je šovinismus, avšak každý nacionalismus není šovinismem. Nacionalismus je pozitivním vztahem ke skupině lidí, vlastenectví je pozitivním vztahem k území. Nacionalismus a vlastenectví spolu samozřejmě úzce korelují, protože určitý národ obývá určitou vlast, proto bývají pocity loajality k zemi i národu tuto zem obývající propojeny.6 Národ je obsah a vlast je forma.

Dykův nacionalismus však nebyl vždy úplně mírumilovný. Především se nestavěl přátelsky k Němcům. Vyrůstal z toho, že český národ byl obklopen německým mořem, podařilo se mu vybojovat národní stát, ale ten není definitivně zajištěn, protože ho ohrožuje šovinismus německý. Za hranicemi republiky je velký německý stát, u něhož je jen otázkou času, než obnoví svou moc a tu bude chtít využít ke své expanzi. Navíc uvnitř samotné republiky je silná německá menšina, která ji nikdy nepřijala za svou.

Tedy Dykův a český nacionalismus obecně7 je reakcí na ten německý. Si vis pacem, para bellum. Ovšem oprávněná snaha obrany před německým revanšismem někdy u Dyka přerůstá až ve vyloženě iracionální a patologickou fobii, paranoii ze všeho německého. Zde zmiňme Dykovu podporu štvaní proti německým filmům.8 Stále to však není šovinismus ve smyslu snahy utlačovat jiné národy. Jedná se spíše o xenofobii, pokud ji budeme charakterizovat jako strach z cizího. Nutno dodat, že se předpovědi Viktora Dyka a Karla Kramáře o německé agresi potvrdily. Oba se však okupace své vlasti Německem naštěstí nedožili.

Čím více vzrůstá nacionalismus ve státech za našimi hranicemi, tím podle Dyka roste i síla národů obývajících tyto státy. V českém národě je potom nutno také posílit nacionalismus a národní soudržnost.9 Národ musí být semknutý a obranyschopný navenek proti vnějším nepřátelům. Neznamená to ale, že nemohou existoval dílčí zájmy skupin a jednotlivců, ty ale musí ustoupit těm národním.10

Ideologie levičáckého realismu a humanismu podkopává národní vitalitu. Dále svornost národa rozežírá rozbujelé stranictví a egoismus zájmových skupin a jednotlivců. Komunismus pak ničí národ ze vnitř, je jen silou destrukce. Ničí mravnost národa, rodinu a náboženství.11 U Dyka nalezneme podobný postřeh jako u T. S. Eliota a Ericha Voegelina12: „ „Není-li Boha, zbožňuje se i Lenin“.13„

Dyk pojímá národ jako metafyzickou entitu. Součástí národa pro něj jsou ti, kteří žijí v současnosti, ti, kteří již zemřeli, ale i ti, kteří ještě přijdou.14 Z toho pro nás plyne povinnost zachovat odkaz otců a ten předat generacím po nás.15 My sice zemřeme, ale budeme žít dále ve svých skutcích pro národ. Toto je jasný konzervativní rys Dykova myšlení podobný jako u Františka Mareše16 a koneckonců jako u otce konzervatismu Edmunda Burka.17 „ „Přítomní, kteří nevzpomínají na mrtvé a nemyslí na budoucí, jsou vším jiným spíše než národem.“ 18„

Dyk stejně jako Mareš nebyl fašistou: „ …fašistou jsem nebyl a nejsem, mé stanovisko bylo důsledné a jasné: sympatizuji s národním duchem, hlásaným fašisty, neztotožňoval jsem se s jejich diktátorskou teorií a často jejich taktikou.“ 19 S českými antinacistickými fašisty ho spojoval protiněmecký nacionalismus, kritika zálusních praktik Hradu, vázaných kandidátek a partajnictví. Zatímco Beneše za jeho politické machinace přímo nenáviděl,20 tak k Masarykovi si zachovával jistou úctu.21 Uznával jeho roli v odboji, ačkoliv na druhou stranu odmítal osvobozeneckou legendu.

Dyk nekritizoval demokracii jako takovou, ale podroboval kritice její konkrétní projevy v Československu a její neliberální a nedemokratické rysy: „ „Základní pojmy demokracie se obracejí na ruby; vláda není odpovědná sněmovně, ale zdá se, že sněmovna je odpovědná vládě…Porušování vážnosti parlamentu může být lhostejno, může být dokonce vítáno přátelům diktatury a počet jejich dnes roste. Volá se po silné ruce více než po parlamentu. Ale považuji to za zjev nebezpečný. Také v tomto směru nejsem přítelem lehkomyslných experimentů.“ 22
Dyk se lišil od českých fašistů a romatického neoslavisty Karla Kramáře tím, že stejně jako např. Alois Rašín nebyl rusofilem a nepodporoval vznik slovanské říše.23

Tedy ve stručnosti lze Dykův politický postoj charakterizovat jako pravicový konzervativní nacionalismus , který má být uplatňován v rámci„ liberálně-demokratického s„tátního zřízení.

Dykem byla silně ovlivněna skupina mladých národních demokratů shromážděná kolem revue „Národní myšlenka „v čele s Ladislavem Rašínem, který se odvážně postavil proti mnichovskému diktátu a perzekuci židů. Po vzniku protektorátu se zapojil do odboje, byl zatčen nacisty a zemřel v koncentračním táboře. Držel se odkazu Viktora Dyka i svého otce Aloise Rašína s vědomím toho, že pro svobodu vlasti je nutné položit i život.

Lukáš Petřík
Autor je historik




1 VOJTĚCH Tomáš: Politické názory Viktora Dyka v letech 1918-1931, disertační práce FF UK, září 1970, s. 15

2 KAUTMAN František: Naděje a úskalí českého nacionalismu. Viktor Dyk v českém politickém životě, Česká expedice Praha 1992, s. 36.

3 Tamtéž, s. 12; srov. MED Jaroslav: Bojovník se srdcem snílka, in: Promenáda Diogenova (DYK Viktor), Československý spisovatel Praha 1990, s. 197-202.

4 Cit. dle KAUTMAN F.: Naděje a úskalí českého nacionalismu…, s. 22.

5 „nacionalismus jako pojem a jev zde není apriorně a obecně spojen s žádným pejorativním citovým nábojem a negativními konotacemi…nacionalismem je zde rozuměna ta forma kolektivního vědomí a identit, kdy ztotožnění s národem hraje dominantní roli ve většině společnosti a kdy je všeobecně pojímanou legitimizační instancí; tedy v situaci, kdy se národ stává nejvyšší společenskou hodnotou, hodnou obětí, kdy se s poukazem na národní zájmy či naopak ohrožení národa opravňují, legitimizují politické strategie a kroky, třeba i takového dosahu, jako je válka.“ (ŘEZNÍK Miloš: Formování moderního národa ( Evropské ´dlouhé´19. století), Triton Praha 2003

s. 20). Podobně varuje před apriorně negativním postojem k nacionalismu Miroslav Hroch. (HROCH Miroslav: V národním zájmu. Požadavky a cíle evropských národních hnutí devatenáctého století ve srovnávací perspektivě: Nakladatelství Lidové noviny Praha 1999, s. 5).

6 Zvláště v anglosaském pojetí pojem nation znamená národ i stát. (HROCH, Miroslav: Úvodem k čítance textů o nacionalismu, in: HROCH, Miroslav: Pohledy na národ a nacionalismus. Čítanka textů, Sociologické nakladatelství, Praha 2003, s. 11-12).

7 Ať už jde o Karla Kramáře, Národní myšlenku nebo český fašismus.

8 VOJTĚCH T.: Politické názory Viktora Dyka v letech 1918-1931…, s. 125-126; srov. Dykův článek DYK Viktor: Nelze odpustit, Národní listy, 14. října 1930.

9 DYK Viktor: Přebytek nebo nedostatek?, Vlajka, roč. III., květen 1931, č. 1.

10 DYK Viktor: Solidarita národní, Legie V. 17., 24. dubna 1930.

11 DYK Viktor: Boj o budoucnost, Národní listy, 5. února 1928.

12 „Pokud nevěříte v Boha, budete se klanět Hitlerovi nebo Stalinovi.“ (cit. dle BUCHANAN, Patrick J.: Smrt Západu. Jak vymírání obyvatel a invaze přistěhovalců ohrožují naši civilizaci a naši zemi, Mladá fronta, Praha 2004, s. 361).

13 DYK Viktor: Teorie a praxe, Národní listy 27. ledna 1924). Zde po mém soudu i Dyk vycítil intuitivně i nebezpečí politického náboženství v komunismu, srov. MAIER Hans: Politická náboženství-totalitární režimy a křesťanství: Centrum pro studium demokracie a kultury Brno 1999.

14 DYK Viktor: O mrtvých a živých, Národní listy, 8. dubna 1928.

15 DYK Viktor: Dvě kapitolky: I. Nacionalismus, Zítřek III. 25., 17. března 1924.

16 „Proudy života točí se nyní ve vírech, které hrozí strhnouti dosavadní řády mravní, společenské a politické, jako hráze, které překážejí volnému proudu. Slova: věda, vývoj, pokrok obluzují mysli, zvláště mysli mládeže, takže se jí zdá, že je třeba ihned odstranit ony hráze, aby život proudil volně. Třeba odstraniti dosavadní řády, bez starosti o řády nové…u nového pokolení upadá v nevážnost vše, co vytvořila kulturní práce nesčetných pokolení národů, jakoby si ono samo troufalo vytvořiti něco nového a lepšího, jakoby ono samo chtělo býti původ a počátek…Přirozená nálada synů ke vzpouře proti otcům byla z našich časů dlouho uměle posilována heslem ´pokroku´, které vystavovalo i jen zachování dědictví předků jako zpátečnické…není pokroku než jen na základě dotud dosaženého zděděného. Vývoj děje se změnami a děděním.“ (MAREŠ František: Co jest pravda?, in: Otázky filosofické, národní a sociální v politice, Vydáno péčí Československé národní demokracie v Plzni 1923, s. 7-8).

17 BURKE Edmund: Úvahy o revoluci ve Francii, Centrum pro studium demokraci e a kultury Brno 1997, např. s. 105.

18 DYK Viktor: O mrtvých a živých, Národní listy 8. dubna 1928, cit. dle KAUTMAN František: Naděje a úskalí českého nacionalismu. Viktor Dyk v českém politickém životě, Česká expedice Praha 1992, s. 69

19 Cit. dle KAUTMAN, F.: Naděje a úskalí českého nacionalismu…, s. 42.

20 VOJTĚCH T.: c. d., s. 74.

21 Tamtéž, kapitola IV. „Ad usum pana prezidenta republiky a neúnavný bojovník“.

22 DYK Viktor: O parlamentarism, Demokrat XII. 30., 28. června 1930); srov. DYK Viktor: Na rozcestí, Demokrat XIII. 10., 28. února 1931.

23 VOJTĚCH T.: c. d., s. 98.