25.05.2009 Týden

Dal jste si kdysi závazek, že za každé škaredé slovíčko pošlete tisícovku na charitu. Kolik vás to stálo, když padla vláda?


V poslední době jsem žádné ošklivé slovíčko na veřejnosti neřekl, takže jsem na charitu nic dávat nemusel. Za poslední rok a půl by kdokoli velmi těžce hledal v mém chování nějaká negativa, prošel jsem obdobím výrazné sebekontroly. Nezakrývám, že jako člověk z Valašska, který dělal devět let u dolu a prošel vojenskou školou, jsem trochu hrubozrnnější, než je evropský průměr. Ale dávám si na to pozor.



Sice jste po pádu vlády nasadil úsměv, ale v soukromí jste - i po následných výrocích Václava Klause - asi trochu rozrušen byl, ne?

To po mně chcete odpovědi, které novinářům zásadně nedávám. A sice, jaké jsou mé skutečné pocity. Ty zůstanou skryty i v tomto rozhovoru. Lidé kolem mě si asi všimli, že trochu víc křičím, protože osobní pocity někde ventilujete, ale směrem k veřejnosti, partnerům i soupeřům jsem situaci podle mě zvládl s noblesou.



Zemi zase zaplavily oranžové billboardy, které například slibují "Už žádné propouštění bez udání důvodu". Jak může pravicová strana čelit populismu, aniž přijde o své věrné, a přitom zaujmout?

Velmi těžce. Pravice nikdy není schopna naslibovat tolik co levice, protože její politika je založena na odpovědnosti. Nemůžu říkat, že něco udělám, když vím, že to neudělám. Nebo že kdybych to udělal, znamenalo by to ještě větší problémy. To dělají socialisti naprosto bez uzardění. Obchodování se strachem ze smrti, z nemoci, ze ztráty zaměstnání, to jsou nejvýraznější kampaňové prostředky levice a v dobách ekonomicky složitých je to pro ni o to jednodušší. Nicméně kdyby to nešlo vyhrát, tak by nikde na světe nebyly středopravicové vlády, takže jistá šance tady je.



Prohra v krajských volbách ODS rozklížila. Teď to vypadá, že u vás vládne předvolební soudržnost; je to tak doopravdy?

Nečekejte od předsedy politické strany, že bude o vlastní straně hovořit v médiích jako o straně, která má problémy. Takže ani ode mne nečekejte jinou odpověď, než že jsme výborní, jednotní, připravení, v plné síle, ti nejlepší z nejlepších. Pravda ale je, že podzimní volby ukázaly celou řadu chyb ve struktuře, v řízení kampaně, v nejednotnosti, některých lidí jsme se museli zbavit. Pokud ta katarze znamenala, že lidé jako Vlastimil Tlustý odešli nebo museli odejít, tak to byl dobrý výsledek.



Tři poslanci se "odloupli", s nimi navíc zakladatel strany Václav Klaus. To je výsledek katarze?

Odešla s nimi celá řada lidí na místní úrovni. Katarze znamenala, že jsme si museli říct řadu věcí natvrdo. To, že jsem nakonec ustál svoji pozici v čele strany, bylo dáno možná i určitou dospělostí ODS po osmnácti letech. A ke katarzi patřil i z naší strany poměrně důstojný rozchod s jedním ze zakladatelů strany Václavem Klausem, i když to nebylo pro nikoho lehké. Klaus je pro nás pořád člověk, kvůli kterému jsme do ODS vstoupili, naprostá ikona 90. let, tvůrce celé transformační filozofie, člověk, kterého si nesmírně vážíme. Je to téma bolestné, ale už nás nerozděluje.



Řekl jste to tak hezky, až se tomu nechce věřit...

Řekl jsem to tak, jak jsem to chtěl říct.



Ovšem Václav Klaus chvíli před volbami sdělil v tisku, že vláda Mirka Topolánka byla tak zlobbovaná, že to svět neviděl. Neříkejte, že vás to dnes náhle neštve, když jste mu to před pár dny vrátil výčtem jeho lobbistů.

Myslím si, že nečekáte, že to budu jakkoli komentovat.



Čekám. Když se současný šéf ODS přetahuje s minulým,oba svého času premiéři, kdo je zlobbovanější, tak je to přece jen dost pikantní.

Já myslím, že se nepřetahujeme. Komentoval jsem to spíše jako politováníhodné. Dále už to komentovat nebudu a nechám na lidech, ať si udělají obrázek.



Ale měl byste to těm lidem vysvětlit, když už takové věty přece jen zazněly...

Já jsem žádné věty neřekl...



...no tak jste je napsal novináři MF Dnes esemeskou. Měl byste vysvětlit lidem, proč jste člověka, na něhož jste už tehdy musel mít svůj obrázek, tlačil na Hrad.

Tak zaprvé si nedovedu představit, že by ODS mohla na prezidenta republiky podporovat někoho jiného než Václava Klause. To bylo přesvědčení nejen mé, ale strany jako takové. To byla přirozená podpora. Zadruhé z nabídky těch kandidátů, kteří byli k dispozici, byl Václav Klaus jednoznačně nejlepší.



Minule, nebo předminule?

Poprvé v roce 2003 úplně a loni z té nabídky také. A třetí věc, že jsem ho protlačil, no... Dostal jsem nějaký úkol a ten jsem splnil.



A to jste neměli na prezidenta někoho nezlobbovaného?

Lobbing je obvyklá a standardní metoda práce všude na světě. Otázkou je, kdo lobbingu podlehne a kdo nepodlehne. Nepovedu tu polemiku. Stejně tak jsem odmítal vést polemiku, kdo měl přeběhlíky, protože si na ty Teplíky, Wagnery a Kotty všichni vzpomínáme. Je to nedůstojné, já se k tomu vyjadřovat nemíním.



Prezident přes svého tajemníka také vzkázal, že slyší povzdechy: "Když chcete něco od Topolánka, zařídí to ten a ten." To se vždy říkalo o Pavlu Bémovi, že když někdo něco chce...

...musí za Janouškem (lobbista a Bémův přítel, pozn. red). To je ale pravda (smích).



A teď je to vyřčeno o vás.

Tomu se nedá nijak bránit. Vím, že chodili po Praze lidé a říkali: "Topola, toho umíme." Není to pravda. Neumí mě nikdo.



Jste si jist, že kolem sebe nemáte lidi, kteří si myslí, že vás "umějí"?

Všichni lidé kolem politika, i kdyby to byli přátelé, jsou někdy někým osloveni, ale se mnou mají jedinou možnost. Říct: "To já prostě nedělám, sorry." O mně vědí naprosto všichni, že se mnou nemá absolutně žádnou cenu takové věci řešit. Všichni lobbisti zakládají samozřejmě svou práci na nošení vody a manipulaci s fakty. A když někdo říká: "Topolánek s tím souhlasí", nebo dokonce "Topolánek to tlačí", tak je nejjednodušší zvednout telefon. Já ho beru.



Kdo všechno na vás vrhá tohle světlo?

To nemá cenu ani zjišťovat. Jestliže někdo o mně něco takového říká, tak se s tím nedá nic dělat, to je prostě plivanec na tvář, ten otřu a musím se uklidnit. Pořád se mě ptáte na vztah s Václavem Klausem, ale já to prostě nebudu řešit, protože cokoli k tomu řeknu, vytvoří protireakci. A já tu hru odmítám hrát. Nic mi nepřináší. Mě už nic nepřekvapí, a dokonce si ani nemyslím, že mě to poškozuje.



Říkal jste, že chcete oslovit i lidi, kteří nejsou skalní voliči ODS. Mezi řádky vyznělo, že chválíte občanskou společnost...

To jsem nikdy neudělal. To možná vyznělo mezi řádky. Ale postavit moji politiku na tom, že jsem se najednou zhlédl v "pravdě a lásce", je přece nesmysl.



Chcete tedy oslovit i voliče, kterým se říká liberální, ve zkratce řečeno ty, co tu zbyli po ODA a Unii svobody?

Každý hlas má svoji váhu a stojí za to o něj bojovat. Pokud chcete v této volební soutěži uspět, tak soutěžíte i o lidi, kteří nemají váš hodnotový žebříček.



Ale jsou vám tito lidé sympatičtí?

To je nesmyslná diskuse. Usilujete o hlasy nezaměstnaných, protože i mezi nezaměstnanými jsou lidé, kteří jsou aktivní a hledají práci, to jsou naši přirození voliči. Usilujete o hlasy lidí, kteří patří k intelektuálnější společnosti, pro které ODS vždy byla arogantní černobílá strana, a děláte to proto, že tihle lidé ovlivňují řadu dalších lidí. Usilujete o hlasy mezi dělníky, protože by měli vědět, že sociální systém, který nabízí pravice, je přesně to, co je pro ně výhodné. Usilujete o hlasy zemědělců a tak dál a tak dál.



Takže?

Nesmíme nechat ležet žádný hlas volně, aby se ho zmocnila jiná strana, to je naprosto přirozená touha každé politické strany. A já k tomu dodávám: spolky, asociace, celá občanská společnost, školy, církve jsou přirozeným partnerem spíše pravice než levice. Ta chtěla mít vždy zglajchšaltovaný jeden celonárodní názor. Právě středopravicová nebo pravicová politika sázela vždy na dobrovolnou, individuální aktivitu jednotlivých lidí, kteří se sdružují v různých společenstvích a prosazují buď nějaký názor nebo zájem a něco budují. Oni jsou přece odrazem kapitalismu, protože vytvářejí nějaké statky. Že je to mediálně pořád založené na dichotomii 90. let, tedy "Havel proti Klausovi", že se mezi pravicovou politikou a občanskou společností vytváří bariéra, to je totální nesmyl. Snažím se ten příkop zakopat a nedělám tím nic proti standardní pravicové politice. Toto je filozofie, o níž v ODS dlouhodobě diskutujeme, a já ji razím celých sedm let, i když nejsem jejím duchovním otcem. Jako první o ní začal mluvit Petr Nečas.



Co z toho plyne pro podzimní volby do sněmovny?

Proto připouštím pro podzimní volby i případné spojení s jinými politickými subjekty, proto hledám ty spolupracující, ať už kandidující nebo podporovatele. V tom je jistá šance volby vyhrát.



Souvisí to i s očekávanou stranou Miroslava Kalouska? S kým se chcete spojit?

To teď ještě říkat nechci.



Už pár týdnů nejste premiérem. Nechal jste si vládní auto, jak vám umožňuje zákon?

Měl bych po tři měsíce právo na celý servis. Vzdal jsem se auta, jezdím stranickým autem, nechal jsem si jen řidiče a jednoho ochránce. Jiné výhody nepožívám. Chtěl jsem to zrušit celé, ale ono to ze zákona úplně nejde. Nemám žádné extra buřty. A neměl jsem je ani v době, kdy jsem premiéra dělal.



Nevoli budil fakt, že po celou dobu užívala vládní auto s řidičem vaše manželka Pavla. Teď, když to minulo, už k té divné záležitosti něco řeknete?

Protože na to měla jednoznačně ze zákona nárok. V čem je to divné?



Třeba v tom, že paní Topolánková není už pár let tak docela Topolánková, i když jste až teď ohlásil, že chystáte rozvod. Tak proč jezdila za peníze občanů autem do práce?

To narážíte na něco, co jsem si způsobil sám a teď to chci řešit. Ta situace se mi samozřejmě těžko vysvětluje, urážel jsem a postihoval všechny kolem sebe včetně své pořád ještě ženy a dětí a své partnerky Lucie Talmanové. To teď vyřeším. Prostě tady platí, že manželka premiéra má na takové věci nárok. Tak to je. A Lucie Talmanová žádné výhody neměla, přestože žila s premiérem v jedné domácnosti. Může to auto tedy vypadat zvláštně, i když na tom není nic nezákonného, já jsem to akceptoval a teď to prostě skončilo. A nikdo se na to už ani neptá. To je ze série vyvolávání temných pudů a závisti.



O křeslo premiéra a šéfa Evropské rady jste přišel, zato teď máte více volna. Co pořád děláte?

Víc volna si možná udělám v červenci. Teď vyhledávám práci. Na vrcholové činnosti, tedy těch patnácti sedmnácti hodinách denně, je pro sportovce, vědce i politika nejhorší její ukončení. Spíš mám teď díky kampani postupnou terapii, také víc sportuji. Potřebuju nasazení, jinak by mě to zabilo.



(Autor: Ivana Svobodová)