Byl summit zbytečný? Ne, dík aspoň za tohle

Bedřich Moldan

21.12.2009, MF DNES

Žádné konkrétní závazky redukcí emisí, žádný právně závazný dokument: byl tedy kodaňský summit - vůbec největší v celé dosavadní historii - úplným fiaskem? Zanechali zástupci 193 zemí reprezentovaní více než 120 hlavami států a vlád po sobě něco víc než uhlíkovou stopu v podobě tisíců tun emisí oxidu uhličitého?

Přece jenom se lecčeho dosáhlo. Závěrečná deklarace sice nebyla formálně přijata, protože chyběl celosvětový konsenzus a v OSN to bez něj nejde, ale velká většina zemí se na ní shodla. Dohodu nakonec zablokovali především zástupci malých ostrovních států a Afričané, kteří se cítí nejvíce ohroženi zrychlující se klimatickou změnou, projevující se už teď zátopami ostrovů a katastrofálním suchem v Africe, a považují dosavadní akce za nedostatečné. K nim se přidali někteří Jihoameričané vedení populisty Chávezem a Moralesem, kteří nálady v sále využili k výpadům proti vyspělým zemím, na něž svedli neprávem veškeré neúspěchy.

Nicméně: v závěrečném dokumentu se potvrzuje pevný úmysl nedovolit, aby průměrná teplota na planetě stoupla o více než o dva stupně, a přinese-li výzkum nové poznatky, přijatelná hranice se sníží ještě o půl stupně, což už v Kodani požadovalo téměř sto zemí. Zdůrazňuje se úloha vědy, která musí přesně určit cesty, jak toho dosáhnout, a otevřenost dosavadních směrnic, které se mohou změnit, pokud se ukážou nové skutečnosti. Závěrečný dokument upozornil na klíčový význam průhlednosti celého procesu, na nutnost přinášet výsledky měřitelné, ověřitelné a sdělitelné. Tento bod byl ostatně snad vůbec největším jablkem sváru. Číňané v opozici proti naprosté většině ostatních odmítli připustit důvěryhodné mezinárodní ověřování, jak plní své poněkud mlhavě formulované závazky.

Finanční pomoc je důležitou součástí závěrečné deklarace. Vyspělé státy se zavázaly poskytnout rozvojovým zemím na příští tři roky 30 miliard dolarů a do roku 2020 zvýšit tuto částku na 100 miliard ročně. Zdůrazňuje se, že malé ostrovy, Afrika a nejméně rozvinuté státy potřebují peníze na konkrétní akce pro zajištění zdrojů vody, podporu zemědělské produkce a ochranu proti extrémům počasí. Tím se začíná konečně rozlišovat mezi zeměmi, které pomoc opravdu potřebují, a mezi těmi, které ji naopak mohou spíše poskytovat, jako Čína, ale i další již poměrně bohaté země třetího světa: třeba Indie, Brazílie, Jižní Afrika, které jsou dosud mechanicky označovány jako rozvojové.

Do konce ledna 2010 mají všechny státy přesně ohlásit své závazky snižování emisí skleníkových plynů. O nich se bude jednat v červnu v Bonnu, tak aby se mohla připravit další konference ke konci roku v Mexiku, jež má definitivně přinést právně závazný dokument. Mnohé státy, nejen vyspělé, se již zavázaly ke konkrétním akcím: například Brazílie k výrazným redukcím emisí a k tomu, že postupně zastaví kácení v oblasti Amazonie. Odlesňování, jež je celosvětově zdrojem pětiny emisí skleníkových plynů, se stalo jedním z klíčových témat summitu, předpokládané finanční prostředky by měly být vynakládány přednostně právě zde.

Hrozby, které přináší změna klimatu, zasahují nesmírně širokou škálu lidských aktivit, týkají se všech zemí, všech ekonomických sektorů, životů všech lidí, i když v různých zemích v různé míře a různě. Proto je dohoda tak obtížná. Ukázalo se zároveň, jak silně je potřebná a jak citelně zasáhne do nejrůznějších oblastí života na planetě. Ačkoliv po formální stránce tedy konference skončila neúspěchem, jasným přínosem je to, že tuto výzvu světové společenství bere vážně.