Zas ten Ondra, Liška Zelená!

Pavel Kopecký

Víkendový sjezd Strany zelených (SZ) v Brně dopadl zcela podle očekávání. Řádný mandát vedoucího získal dosavadní předák, prozatímní předseda Ondřej Liška, který měl, krom jiného, výhodu domácího prostředí. Zpravodajsko-analytický pořad veřejnoprávní televize s pravidelnými živými vstupy byl ještě daleko nudnější a zbytečnější, nežli před týdnem povahou stejný pořad o další malé straně, TOP 09. Klíčové výsledky a ideové směřování zelených byly vlastně také dány předem. Zatímco šance na parlamentní křesla jsou vpravdě minimální.

Vhodně porovnat můžeme oba subjekty též z jiného úhlu. Páně Kalouskův pravicově konzervativní podnik, jenž je nejspíše třetí nejpopulárnější partají země, vydával na svém historicky prvním sjezdu úradky jako správně fungující stroj na hlasování. Pozice přiděloval bleskově, bezmála jednomyslně, čímž se blížil parlamentu minulého režimu. Les zvednutých rukou ještě doplnil sarkastický fakt, že stale v reálu stěží existující “topka” převzala úspěšnou moralistní politiku SZ. S ní bursíkovci uspěli před volbami roku 2006.

Opět tak vznikl hlavně mediální projekt. Dílo videopolitiky, parlamentní výtah bezskrupulózních typů. Mezi jeho nejvýraznějšími cestujícími figurují turisté moci. Třebas Vlasta Parkanová, která přes OF, ODA a KDU-ČSL pronikla do čela jihočeské kandidátky organizace formálně předsedané Karel Schwarzenbergem. Donedávna oblíbeným vládním nominantem Strany zelených. – Po zajících skákající “panská láska” ještě dale poškodila hodně zneváženou ekologickou partaj, zatíženou tradičním nedostatkem kvalitních kádrů.

Vítězství exministra školství nastalo z důvodů blízkých příčinám prosazení jeho předchůdce na postu, Martina Bursíka. Opět na prvním místě šlo o nedostatek konkurence. Navíc staršími čistkami vybraní či usměrnění zástupci regionů ani nemohli hlasovat jinak, než dopřát triumf již poměrně zkušenému politickému praktikovi z nejbližšího okruhu intimního přítele Kateřiny Jacques. Ze 252 hlasů obdržel Liška 170, což je asi 67 procent.

Ve volbě předsedy zelených jednoduše nešlo nikterak o to, zda delegáti vzděláním politologa potvrdí ve funkci, nýbrž projde-li jeho klice vše, co si umanula. Stalo se, má vše, co chtěla. Možná i trochu více, neboť vyloučení odpůrci předchozí vstřícnosti vůči americkému radaru a trablům Jiřího Čunka svedli pouze přihlížet tragikomické porážce zbytků svého “greenhornského” křídla. To bylo ztělesněno Matějem Stropnickým, “strašným lesů pánem” z přepisu Máje, jenž pohořel s 60 hlasy. Případně mohli ještě popsat do kamer nový podraz bursíkovců: krátce před zahájením rokování totiž vyšlo na povrch, že vítězové loňského sjezdu v Teplicích nepřipustí návrat opozičních postojů Dany Kuchtové.

A jaké jsou perspektivy Strany zelených? Zpět na výsluní je to daleko, blíž stojí úpadku jimi nahrazených subjektů ODA a US-DEU.

Článek vyšel v brněnském deníku Rovnost

--------------------------------------------------------------------------------------------------

Článek, který vyšel minulý pátek v Hospodářských novinách

Strana zelených – plod demokracie sevřených forem


Sjezd Strany zelených, který má o víkendu probíhat v moravské metropoli, ještě ani nezačal, a už je vlastně jasný výsledek. Řádný mandát na volebním rokování získá dosavadní předák, prozatímní předseda Ondřej Liška, který bude mít krom jiného výhodu domácího prostředí. Byl by to skutečně malý zázrak, kdyby se na jeho úkor prosadil jediný protikandidát – Matěj Stropnický. Syn herce a divadelního ředitele, jenž po řadu let zastával také odpovědné funkce v diplomatické službě České republiky.

Mladý, šestadvacetiletý aktivista s image bouřliváka 60. let je velmi podobně osobnostně rozkročen; zastával post místopředsedy Republikové rady Strany zelených, angažuje se v pražské komunální politice a vstoupil i na stříbrné plátno. Zde se z něj stal lehce afektovaný „strašný lesů pán“ z ještě strašnějšího filmového přepisu Máchova Máje. Když k tomu přičteme jeho většinou vpravdě „greenhornské“ vystupování a „hurálevicové“ názory, je nabíledni, že by musel být skutečný mág, aby uspěl. Asi sotva více než exhibicionistická kandidatura by se dala skoro počítat k doprovodným projektům, jakožto estráda. Součást jistě dobře zrežírovaného divadla, zkrátka ozvláštnění programu bursíkovskými čistkami poznamenané partaje. Za posledního řádného předsedy to občas dokonce působilo dojmem, jako by si mocichtiví pragmatici v čele drželi kritického křiklouna k udržování představy o svobodné vnitrostranické diskuzi, ale jehož činů se ve skutečnosti netřeba bát.

Leč nechme na hlavě, třeba klima brněnské Sportovní haly Morenda nebude až tak horké a nepřipomene o týden dřív konaný sjezd zánovní TOP 09. Formace, co přebírá starší tradice prověřených, jednomyslně hlasujících kandidátů a úspěšnou moralistní sebepropagaci SZ před volbami roku 2006. Po několika letech vládního angažmá zdiskreditovanou, čímž se mimo jiné poněkud opakoval úpadek věrohodnosti svatoušků z ODA či US-DEU.

Strana zelených tedy dvacet let po revoluci na žádném vrcholu není. Bojovat za ni přestal mediálně vděčný Karel Schwarzenberg, přičemž naopak partaj páně Kalouskova, jemuž kníže také dělá paraván, dlí vysoko na žebříčcích popularity, aniž by reálně existovala. Stále ještě parlamentní SZ stojí mimo parlamentní volitelnost (výzkumy uvádějí zhruba čtyřprocentní voličskou podporu) a s předsedou Liškou sotva nabídne něco nového. Tím spíš, neboť za tímto politologem lze stále cítit politiku mileneckého tandemu Martin Bursík-Kateřina Jacques. Dále se doslova roztrhl pytel s novými možnými konkurenty, jimiž jsou například Věci věřejné. A nadto všechno vysloveně štěpně působí pidipartaj odpadlíků, Demokratická strana zelených založená exkomunikovanou poslankyní Zubovou. Jeden její člen patří ostatně k nespokojencům, kteří podali žalobu na neplatnost loňského sjezdu v Teplicích, kde byl v podstatě eliminován vliv levicovějšího křídla.

Suma sumárum zeleným pšenka do budoucna zřejmě přespříliš nepokvete. Svou roli mohou sice rozhojňovat na komunální či krajské úrovni, nicméně toť asi vše. Kdo nakonec ví, jestli se nestanou stejně marginální silou, jíž byli prakticky od sametu až do roku 2002.