Opoziční smlouva byla odpovědí na sarajevský atentát, říká politolog Josef Mlejnek jr.

Josef Mlejnek jr., Dušan Šrámek

Co bylo podle Vás důvodem sarajevského atentátu?

Důvodem, proč došlo k sarajevskému atentátu byla snaha určitých tehdejších politických elit dosáhnout přeskupení sil. Dodnes je obtížné říci, co byl dopředu vypracovaný plán, a co improvizace založená na postupném vývoji událostí. Středobodem těchto snah se stalo úsilí o odstranění Václava Klause, coby ikony spojené s ekonomickou transformací, jejíž průběh se stával čím dále tím více zdrojem kritiky.

Do jaké míry lze snahu po změně politické linie ospravedlnit nástupem ekonomické krize z jara roku 1997?

Myslím, že její vliv a hloubka se i ve srovnání s ostatními postkomunistickými zeměmi daleko přeceňuje. To ostatně ukázalo i následný vývoj po nástupu sociální demokracie k moci. Hlavní transformační kroky již v té době byly učiněny, a ČSSD i přes své verbální projevy žádnou příliš odlišnou transformační strategii nepřinesla.

Rozbuškou, která vedla k sarajevskému atentátu, se staly spekulace o podezřelém financování ODS. Do jaké míry byli aktéři přesvědčeni o oprávněnosti těchto podezření, a do jaké míry to byla jenom záminka, jak si vyrovnat mocenské účty?

Zde se dostáváme k podstatě věci, a k tomu, jak funguje odraz určité události v médiích. Informace o Lájosu Bácsovi a Radžífu Sinhovi jsem zaznamenal v Respektu již v roce 1994. Tehdy se nedělo vůbec nic. Ty samé informace se objevily o tři roky později a najednou měly získaly úplně jinou sílu. K tomu se potom jenom připojila informace, že ODS má tajné konto v zahraničí, která se nikdy neprokázala. Korunu tomu pak nasadila informace, že má Václav Klaus vilu ve Švýcarsku, aby se následně ukázalo, že tam má sestru.
Od té doby přemýšlím, jak se zde nakládá s informacemi. Celá řada informací, které začnou od určitého okamžiku figurovat jako hlavní bod nějaké aféry, jsou řadu let známy, a začnou působit až tehdy, kdy s nimi začne někdo hauzírovat.

Vnímáte tehdejší postoj médií jako zlomový v tom, že začala utvářet a měnit politickou scénu?

Neviděl bych to primárně problém v roli médií, ale spíše kdosi v pozadí. Všechny tyto věci svědčí naopak o slabosti médií, která si nebyla schopna informace solidně ověřovat, a proto se přes ně dala tato kauza snadno rozehrávat. Ukázalo se, že cílenou mediální kampaní lze poškodit jakéhokoli politika, či politickou stranu. Novináři se snadno dají vodit za nos a nakonec podlehnou takové davové psychóze jakéhosi mediálního mainstreamu, v němž málokterému z nich jde opravdu o to, aby odhalil pozadí celé kampaně.

Přestože se kromě rozdělení jednoho daru kvůli daňové optimalizaci nepotvrdila žádná jiná nepravost, deset let poté se omílají fráze o nejasném financování. Nestávají se historií nakonec různá klišé a mýty, než skutečnost sama?

Nepochybně. Ta mytologizace je naprosto zjevná. Každá aféra pak nakonec nějak vyšumí, ať už to postižená strana či politik ustojí či nikoli, ale zpětně už nikdo nezkoumá, jak to tehdy ve skutečnosti bylo, ale spíše se snaží jenom o potvrzení oné mytologie, ono odrazu skutečnosti, která se dokolečka omílá jako mantra.

I přes masivní mediální podporu se nakonec rebelující část ODS, přetvořená Unii svobody nakonec neprosadila, a politickou scénu na pravici ovládla ODS. Čím si to vysvětlujete?

Pochopitelně, že podpora médií je důležitá věc, ale není to jediný faktor, který rozhodoval o tom, zda se záměry vyvolané sarajevským atentátem podaří naplnit. Václava Klause zachránilo jednak to, že se rozhodl bojovat, a zároveň silná pozice ve straně. ODS mu poskytla zázemí k tomu, aby mohl přežít. Navíc média jej nemohla ignorovat, musela nějakým způsobem informovat o tom, co dělá, což zpětně působilo i na postoje veřejnosti vůči němu. Kdyby ODS byla jenom jakousi mediální stranou, která by neměla solidní stranickou strukturu a stabilní voličské jádro, tak by i mediální tlak mohl poškodit daleko více.

Dá se říci, že Unie svobody se nepoučila z osudu OH, jehož představitelé si také mysleli, že osobní popularita a podpora médií jim postačí, aby Klause a ODS vymazali z politické mapy?

S tím by se dalo souhlasit. Každopádně rebelové z ODS spoléhali na to, že Klaus padne, a oni převezmou stranu. Když se to nepovedlo, nastal náhradní plán, převzít iniciativu a rozhodující roli na pravici založením nové strany. Ani to jim ale nevyšlo.

Do jaké míry ovlivňuje sarajevský atentát politickou scénu i dnes?

Dnes už prakticky ne. Nicméně ovlivnilo ji na poměrně dlouhou dobu. Především v tom, že vytvořil úplně jiné politické rozložení sil, kdy jejich rozložení neprobíhalo na ose pravolevé, ale z hlediska rozdělení podle toho, na jaké straně stály tehdejší aktéři. Opoziční smlouva se stala reakcí na další z dosud nevyjasněných afér, bamberskou, kdy Miloš Zeman pochopil, že by se mohl stát obětí stejné hry, do jaké byl vtažen i jeho do té doby největší rival Václav Klaus.

vyšlo v 51PRO

Josef Mlejnek jr.
Autor působí na IPS FSV UK Praha.