Večer k výročí okupace – promarněná příležitost
Petr Štěpánek
Jestli něco opravdu nesnáším, tak když se reformní komunisté, kteří v osmašedesátem zpackali, na co jen sáhli, dojímají sami nad sebou. Komponovaný večer na ČT 1 ke 40. výročí okupace jim k tomu opět poskytl prostor.
Samotná myšlenka věnovat nechvalnému výročí komponovaný pořad je chvályhodná, to by ovšem musel mít zcela jinou dramaturgii. A nejspíš i rozsah – méně obvykle bývá více. K čemu je desetihodinová kláda, která běží, když většina lidí spí, ve které to nejpodstatnější odezní o půl druhé ráno a kde zajímavá faktografie je rozkouskovaná do nestravitelné, protože neshédnutelné podoby?
Opravdu nemám nic proti tomu, že Havel, Svěrák, Hutka či Kocáb, abych jmenoval jenom některé z protagonistů večera, hovoří z obrazovky. Jenom mám jaksi neodbytný pocit, že večer dramaturgicky opět koncipovala tradiční partička kamarádů, co spolu na Kavčích horách mluví již od devětaosmdesátého.
Na diametrálně odlišný pohled na věc došlo až mezi první a druhou hodinou ranní. Proč nemůže zástupce Konfederace politických vězňů, kteří si iluze o komunistech, ať už reformních či jakýchkoli jiných, nedělali nikdy, hovořit v hlavním vysílacím čase?
Pár dobrých momentů, chytré promluvy Pavla Kohouta či Rudolfa Zahradníka, hold televizákům a rozhlasákům nebo zajímavá faktografie oné tragické noci, to zachránit nemohlo. Škoda!
