Cesta k demokracii je těžší, než jsme si tenkrát mysleli

Jiří Liška

18.11.2009, Deník

Cesta k demokracii je těžší, než jsme před dvaceti lety mysleli - to je hlavní myšlenka, která mě nyní, kdy si připomínáme 20. výročí konce komunistického režimu, napadá. Napadá mě daleko víc, než kdykoli jindy. Je to tím, že každé takové výročí svádí k bilancování.

Dvacet let je poměrně dlouhá doba. Vždyť dnešní třicátníci byli tehdy ještě dětmi, a tak více než třetina národa již nemá silné osobní zkušenosti s totalitním režimem. Žijeme v otevřeném svobodném světě, naše republika je součástí demokratických společenství jako je Evropská unie a Severoatlantická aliance. Tržní hospodářství zajistilo dostatek všeho, na co si jen vzpomeneme. Nikdo není odsouzen a posílán do vězení pro své politické přesvědčení, nebo názory. Svoboda tisku je téměř nekonečná. Můžeme cestovat, kam nás jen napadne.

O možnosti studovat rozhodují přijímací zkoušky a ne kádrový posudek a mohl bych dále pokračovat ve výčtu toho, co nám 17. listopad 1989 následně přinesl. Přes tyto zcela jasné a viditelné změny nevládne v naší společnosti taková spokojenost, jakou jsme určitě přede těmi dvaceti lety očekávali. Lidé mají mnohdy velmi oprávněné výhrady k současnému stavu ve společnosti.

Vadí jim malá průhlednost rozhodování o věcech veřejných. Arogance některých mocných. Síla peněz, která je občas nad právem a spravedlností. A také závist vládne velkou částí společnosti, která má často kořeny v pocitech nespravedlivého osobního neúspěchu. Těch důvodů, proč tomu tak je a co je příčinou pro řadu lidí nenaplněných očekávání, je celá řada.

Dá se to myslím zobecnit. Svoboda musí být spojena se zodpovědností. To jsme tehdy neuměli a dodnes v mnoha případech neumíme. Svobodu jsme se ihned naučili využívat. S tou odpovědností je to stále výrazně horší. Souvisí to s naší komunistickou minulostí, které jsme se nedokázali úplně zbavit.

Svoboda

Proto je cesta k demokracii těžší, než jsme před dvaceti lety čekali. Pokud by platilo přísloví, že jak dlouho se věci kazí, tak dlouho se musí napravovat, tak naši společnost čeká ještě docela dlouhá cesta. Každý, komu nejsou lhostejné ty takzvané věci veřejné by se měl daleko více angažovat. Možností je celá řada. Příští rok nás čeká několik voleb. Nejen jít volit - využít tak svého práva a ovlivnit alespoň trochu další vývoj společnosti, ale také tím vzít na sebe ten kousek odpovědnosti. Je tu však i další možnost. Aktivně vstoupit do veřejného a společenského života. Nejen kritizovat, ale také jít "se svou kůží na trh". Myslím si, že to je jeden z významných způsobů, jak posunout naši společnost kupředu.