Úvahy nad pochodem neonacistů a srocením anarchistů
Ivo Strejček
02.04.2008, EU.ODS.cz
Tak už i Jihlava si minulý víkend zažila trable s pochodem neonacistů a reakcemi anarchistů. Podle informací sdělovacích prostředků se nejednalo o početné skupiny přívrženců, podle sobotního odpoledního Radiožurnálu snad 60 až 70 neonacistů a zhruba stejný počet anarchistů. Přesto byly policejní manévry neobvyklé.
Nechci se dnes příliš zabývat úvahami nad tím, kolik to všechno stojí daňového poplatníka, ačkoli to je vážná věc. Stačí mi v tomto ohledu přesvědčení, že právě proto platí slušní občané daně, aby ve chvílích, kdy hrozí omezení jejich svobody, zasáhly pořádkové síly důsledně k jejich ochraně.
Na celém problému mě zajímají důvody, které vedou k plíživému nárůstu četnosti těchto extrémistických manifestací, jejich témata a kořeny jejich nenávisti k demokracii v této zemi. Nemilou skutečností, která ovšem podtrhuje vážnost a oprávněnost těchto úvah, je nezvyklý nárůst neonacistického hnutí i v okolních zemích.
V Maďarsku byly asi před rokem založeny dobrovolnické oddíly extrémní pravice, jejichž program je orientován na ochranu všech Maďarů bez ohledu na to, kde žijí. První týden po svém vzniku tyto oddíly čítaly něco kolem 80 mužů i žen (!), druhý týden se jejich počet rozrostl na 800. Sešikováni v dobových krojích, které se velmi podobají oblekům fašistických bojůvek z období hortyovského Maďarska, volají po ochraně maďarských menšin na Slovensku a v Rumunsku. Základním programem je přičlenění těchto území k "Velkému Maďarsku".
Neonacismus v Rakousku a Německu je také na postupu. Bývalý předseda rakouských Svobodných Jörg Heider získal na svou stranu značnou část rakouských voličů a stal se na dlouho hejtmanem v Korutanech zejména díky programu očištění Rakouska od cizinců.
Podobný program mají i němečtí neonacisté. Vedou útoky na všechny národnostní menšiny, které jsou neněmecké a většina z těchto skupin se přímo hlásí k odkazu Třetí říše.
Také anarchisté nejsou žádnými mírovými holubičkami. Jejich extrémní levicovost vždy programově volala po trockystickém pojetí otevřeného násilí. Mimochodem, španělská občanská válka ve 30.letech minulého století byla především ozbrojeným soubojem mezi stalinistickými komunisty a marxistickými anarchisty. Násilí, které mezi nimi panovalo, skvěle popsal Georgie Orwell ve své knize "Pocta Katalánsku" a hrůzné obrazy mravní zkázy rozvráceného Španělska a (v té době) již rozbombardovaného Londýna následně promítnul do knihy "1984".
Je tedy mylné domnívat se, že neonacisté jsou pouze ukřičení hulváti, kteří se vyřádí a bude klid a že anarchisté jsou silami, které se "spravedlivě" snaží zastavit neonacistické pochody.
Jako spořádaný občan doufám, že bezpečnostní informační služby mají tyto extrémistické skupiny důsledně pod dohledem a vážně analyzují jejich ideová zázemí.
Co se ale muselo stát, že po hrůzách, které Evropě a světu přinesly fašismus a komunismus, jsou stále ideologiemi, které mají co nabídnout?
Odpověď zkusme hledat ve světě, který nás obklopuje. Moderní koncepce západního občanství je založena na národní identitě jako vědomí loajality k danému území. Tato koncepce vyžaduje přimknutí se k danému prostoru jazykově i zvyklostně. Každý, kdo chce být občanem země, ve které žije, by měl používat stejný jazyk a přizpůsobit se daným kulturním, sociálním a ekonomickým zvyklostem.
Tuto koncepci trvale nabourávají ti, kteří po desetiletí obhajují myšlenku tzv. multikulturalismu. Ten ve své podstatě tvrdí, že některé hodnoty jsou natolik univerzální, že je jedno, ze kterých kultur lidé původně pocházejí a proto (díky oněm univerzálním hodnotám) mohou kdykoliv svobodně a rovnoprávně vedle sebe žít. To přináší erozi víry v tradiční západní pojetí občanství.
Jak se ukazuje, podstatná část obyvatel podvědomě vyhledává jistotu svého národa a jazykovou příslušnost. Odmítá další vlny přistěhovalců, které s sebou přinášejí jiné zvyklosti, jazyk i způsoby. Vadí jim, že se tyto skupiny nechtějí přizpůsobit, či se přizpůsobování dokonce brání.
To, že hořela pařížská předměstí, ve kterých děti afrických a arabských přistěhovalců pálily auta a vytloukaly výkladní skříně, je tomu jasným důkazem. Komunikace mezi lidmi se zjednodušuje a zrychluje. Ekonomické procesy se globalizují. To s sebou přináší postupný vznik nadnárodních institucí, kterým jednotlivé národní státy předávají své kompetence a oslabují tak existenci národního státu.
Mezi takové lze počítat nadnárodní finanční instituce a Světovou obchodní organizaci - které tolik nenávidí anarchisté. Příkladem nadnárodní organizace je i OSN, která povstala z popela II.světové války a stalo se z ní problematicky respektované a nefunkční těleso.
Za další příklad nadnárodního rozhodování je nutno považovat instituce Evropské unie. Ty dohromady odnímají národním státům jednu kompetenci za druhou, posouvají rozhodování na tak vzdálený stupeň, že je již není možno kontrolovat.
Osobují si například právo určovat asijským a africkým státům, jak mají řídit svou energetickou a zemědělskou politiku a národní vlády členských států EU "díky" nadnárodním evropským strukturám ztrácejí kontrolu nad přistěhovalectvím. Zvětšuje se počet ilegálních přistěhovalců a s tím rozsah černé ekonomiky, která ruinuje domácí pracovní trhy.
Nadnárodní instituce v jistém slova smyslu vyvlastnily politický život zemím, z jejichž vůle vzešly a současně je nelze přimět k tomu, aby odpovídaly za své kroky.
To je podhoubí, ve kterém se dobře daří extremistickým gaunerům jakékoliv barvy. Obvykle i slušní a vzdělaní lidé některé z názorů neonacistů či anarchistů schvalují proto, že jim samotným podvědomě schází kotvy k národní identitě a zdá se jim, že v extremistických programech je nacházejí. Snad proto se s některými idejemi mohou dokonce ztotožnit.
Nahrazování hodnot národního státu nadnárodními institucemi, nově vnucované rituály jako produkt chybné koncepce multikuluralismu, nejistoty ve zrychleném globálním světě a oslabování pout k místu ve kterém jsme se narodili, letité nahrazování národní hrdosti sovětsko-evropským internacionalismem jsou životadárnými zdroji napájející extremistická hnutí.
To jsou úvahy, které mě napadají, když si čtu o srážkách neonacistů s anarchisty v Jihlavě.
Ivo StrejčekPaedDr. Ivo Strejček
člen VR a poslanec EP
člen Hospodářského a měnového výboru a náhradník ve Výboru pro mezinárodní obchod
rezortní mluvčí klubu pro oblasti: ekonomika a měnové záležitosti, mezinárodní obchod, finanční služby a bankovnictví
