Čachry literárních porotců

Aleš Knapp

51PRO 5/2008

Ceny za literaturu včetně té Nobelovy bývají věcí spornou. Česko se ovšem letos vyznamenalo dvěma jasnými případy. Cenu Magnesia Litera za přínos českému písemnictví obdržela edice, která pověst naší literatury poškozuje. Anticenu Skřipec za nejhorší překlad porota neudělila a hodlá zamést pod stůl překladatelské podvody.
Cena Magnesia Litera nebudila důvěru už záhy po svém vzniku, když ji v kategorii „ediční počin“ obdržela kniha německého publicisty Jürgena Serkeho Böhmische Dörfer. Literární metál, sloužící reklamě na bublinkatou vodu, získala překonaná, půl druhého desetiletí stará publikace o německy psané literatuře z českých zemí. Magnesia Litera byla udělena s křížkem po funuse - v době, kdy historie německy píšících autorů z Čech a Moravy už dávno přestává být neznámou, „španělskou“ vesnicí. (Němci říkají ve stejném smyslu „böhmisches Dorf“ čili „česká vesnice“.) Letos má literární Magnesia na hlavě máslo ještě rozteklejší. Za „mimořádný přínos české literatuře“ ji obdrželi dva z editorů projektu Česká knižnice (Tschechische Bibliothek), jejímž cílem bylo ve třiatřiceti svazcích přeložených do němčiny prezentovat českou literaturu v zahraničí. Deformovaný text hry Václava Havla Zahradní slavnost směřuje však leda k mimořádné mezinárodní ostudě. Show kolem anticeny Skřipec, udělované za nejhorší překlad v oblasti beletrie, patřívala na pražském veletrhu Svět knihy k atrakcím přitažlivějším než klauniády v cirkuse. Zatrpkle se tvářící anglista Richard Podaný a veledůležitý ruštinář Libor Dvořák na pódiu s výsměchem pranýřovali citované texty. Porotě, letos ve složení Robert Novotný, Vladimír Piskoř a předsedkyně Blanka Stárková, ovšem vysmáté obličeje zdřevěněly ve chvíli, kdy začátkem března přistál v Obci překladatelů návrh udělit Skřipec za zmrzačený překlad románu francouzského autora Michela Houellebecqa Elementární částice. Pro nakladatelství Garamond spáchala tuto hrůzu bytost podepisující se jménem Alan Beguivin. Zaskočení porotci zvolili pštrosí politiku a se souhlasem předsedkyně obce Hany Linhartové Skřipec neudělili. Stejně jako na záměrném zkreslování informací o projektu Česká knižnice, spolupracoval i na této organizované šarádě deník MfDnes. Aby se čtenáři příliš neptali, kam že se letos poděl ten Skřipec, redaktorka Alice Horáčková jeho neudělení zatloukla a pouze informovala, že druhou anticenu, zvanou Skřipeček a vyhlašovanou za překlad literatury faktu, obdržela kniha Velké bitvy (viz MfDnes, 28.4.2008). Lidové noviny pak lhaly bez vytáček a Velké bitvy představily rovnou jako laureáta Skřipce.
Sebechvála smrdí

Eckhard Thiele překládá do němčiny z češtiny a ruštiny, jako občan NDR pravidelně pendloval z východního do západního Berlína. Magnesii Literu letos obdržel spolu s druhým z pěti editorů České knižnice, germanistou H. D. Zimmermannem, který podle dostupných informací češtinu neovládá a s českou literaturou má pramálo společného. O edici, již financovala německá Boschova nadace a v letech 1999-2007 ji vydávalo nakladatelství DVA v Mnichově, se v Čechách příliš nevědělo. Stačilo ovšem, aby autor těchto řádků kratičce upozornil, že jeden ze svazků obsahuje proškrtaný, cenzorovaný překlad Havlovy hry (viz MfDnes, 11.7.2007) - a rozpoutal se mediální cirkus, jehož aktéři se proměnili ve vlastní karikatury. Aby krytí této levárny nespočívalo pouze na bedrech MfDnes, editor Salonu Práva Zdenko Pavelka otiskl sebechválu, v níž se Eckhard Thiele kýčovitě vyznává, že „už nikdy se nám nepovede taková překrásná, jedinečná věc jako naše slavná Česká knihovna“ (23.8.2007). Jedno oko nemělo zůstat suché nad fotografií Thieleho, který poté, co mu byl udělen Spolkový kříž za zásluhy, sedí v sídle prezidenta SRN v Berlíně nad svazky České knižnice s výrazem tříletého dítěte, radujícího se ze svíček na narozeninovém dortu. Redaktorka Horáčková zmobilizovala své básnické střevo a s pubertální vzletností přirovnává „333 křepelek z českého jazykolamu“ ke třiatřiceti svazkům edice (MfDnes, 24.8.2007). Blýskla se dokonce parafrází úvodní věty ze Švejka: „Tak nám Němci zaplatili knihovnu“, píše v MfDnes 1.9.2007 a naráží tím na výrok paní Müllerové o atentátu na arcivévodu Ferdinanda. Švejkova následná replika o Ferdinandu Kokoškovi, sbírajícím psí hovínka, se však zřejmě nachází za hranicí redaktorčiných znalostí. Na téže stránce pak v rozhovoru oslavuje Českou knižnici literární historik Jiří Holý. Holý, profesor UK, by ovšem při troše soudnosti měl zakázat, aby MfDnes tiskla jeho nadměrně velký usmívající se portrét v kostkované košili způsobem, jakým jindy dělá reklamu mediálním hvězdám.
Zrubaný Havel

Podle sdělení redaktora časopisu Týden a organizátora ceny Magnesia Litera Pavla Mandyse může v kategorii „mimořádný přínos české literatuře“ navrhnout cenu kterýkoli z pětatřiceti porotců. Na rozdíl od zbývajících disciplin (próza, poezie, překlad atd.), v nichž porota vybírá vždy ze tří nominací, přichází zde v úvahu pouze jediný kandidát. Na otázku, kdo tedy navrhoval udělit cenu Thielemu a Zimmermannovi, odpovídá Mandys zarytým tichem a jako hrob mlčí i na prosbu, aby zaslal zdůvodnění poroty, v čem je vlastně přínos České knižnice tak mimořádný. O kritických výtkách, které vydání edice v německé jazykové oblasti provázely, se lze dočíst v literárním časopise Host (Chvalozpěvy i kritika, 2/08, s. 38-40). Porotci Magnesie Litery, kteří rozbor v Hostu bezesporu četli, jej však ostentativně neberou v úvahu, nepolemizují s ním, a cenu udělili s trucovitostí mládežnických uličníků. Profesor Holý, jenž na úmyslně zdeformovaný překlad Havlovy Zahradní slavnosti upozornil v rakouském sborníku Sprachkunst, chameleonsky mění názor a označuje své dřívější výhrady za zcela okrajové - nejspíš proto, že mezitím dostal džob sestavit pro Českou knižnici výbor z povídek Josefa Škvoreckého. A ptáme se, zda tu nedochází ke střetu zájmů, když v porotě letos vysedával i Josef Chuchma, redaktor přílohy Kavárna a literární děd Vševěd listu MfDnes, který je zároveň pověřen vytrubovat na Českou knižnici jen samé chvalozpěvy. Z překladu Havlovy Zahradní slavnosti do němčiny, který už v roce 1964 pořídil jakýsi August Scholtis a jenž byl sakumprásk převzat do České knižnice, jsou vyškrtnuty veškeré narážky na „čecháčkovství“. Z textu zmizely výrazy vysmívající se národnímu patosu a sentimentalitě, obsažené hlavně v ironické parafrázi Dykovy nacionalistické básně Země mluví. Agentura Aura - Pont s.r.o. zastupující Václava Havla nekomunikuje, ačkoli byla upozorněna, že v překladu došlo k porušení autorských práv. Profesor Holý se nám v glose Mnoho povyku pro nic kolem Tschechische Bibliothek (Host 4/08, s. 90-91) naopak rozpovídal až příliš. Prolhaně tvrdí, že text Zahradní slavnosti překladatel upravil nejspíš z toho důvodu, aby mu zahraniční publikum lépe rozumělo(!). Jestliže univerzitní profesor PhDr. Jiří Holý, DrSc. v tomtéž textu navíc záměrně ignoruje vysvětlující předmluvu Milana Kundery ke hře Jakub a jeho pán a nehorázně hlásá, že „Kundera přepsal Diderotův text“, měl by zažádat o předčasné penzionování a k úlevě všech navždy opustit půdu pražské alma mater.
Kam zmizel Skřipec?

Nakladatelství Garamond vzbudilo v posledních letech nedůvěru svým „ošetřováním“ románů Alberta Camuse Pád a První člověk pomocí doslovů Evy Beránkové. Její texty namířené proti Camusově filozofii připomínaly výroky lektorů marxismu-leninismu. Nyní se Garamond s odpovědnou redaktorkou Anežkou Charvátovou rozhodl „zpracovat“ román současného francouzského autora Michela Houellebecqa Elementární částice tak, aby spisovatel vyšel z celé věci jako sprosťák a kontroverzní dryjáčník. Návrh na Skřipec s podrobným rozborem překladu Alana Beguivina - včetně srovnání české verze s originálem i s překladem do němčiny - je plánován k vydání v 11. čísle čtrnáctideníku Tvar. Zde jen upozorněme, že čtenář Elementárních částic nemá v ruce špatný překlad, nýbrž cenzorovaný text, ve kterém bylo kupříkladu na straně 105 seškrtáno původních dvanáct autorových veršů na pouhé čtyři. Poškozování Houellebecqovy tvorby jasně působí jako organizované, jelikož překlad románu Možnost ostrova od Jovanky Šotolové, který vydalo nakladatelství Odeon - Euromedia Group, je rovněž poznamenán zásadními škrty. Cenzorován je v něm třeba výsměch imaginární komunistické partaji s názvem Dělnický boj, jejíž název se z překladu beze stopy vytratil. Za organizované spolupráce novin hodlá porota Skřipce zamést pod stůl překladatelský podvod a tvrdí, že „navržené tituly nesplňovaly kritérium komplexních závažných prohřešků“. Podle stanov je nutné vypracovat na navržený titul minimálně dva vzájemně nezávislé posudky. Na dotaz, o které konkrétní posudky letos porota opřela své ctěné rozhodnutí Skřipec neudělit, předsedkyně Obce překladatelů odpovídá: posuzovány jsou toliko knihy, které anticenu obdrží. Jinými slovy: v porotní kuchyni bývá jako na tajné stranické schůzi rozhodnuto, kdo dostane Skřipec. Teprve pak jsou vybraní jazykozpytci žádáni o posudek. Hloupější výmluvu než Obec překladatelů by snad nevymyslel ani žáček obecné školy.