Virtually - titulní stránka Fotolab Virtually


Dvořákův jmenovec znetvořil Rusalku

Naďa Johanová, Aleš Knapp

Osud následujícího textu je pohnutý. Zprávu o tom, jak dopadla inscenace Rusalky v Düsseldorfu, objednanou na 20. prosince 2008, stanice Český rozhlas 3 – Vltava bez autorova vědomí neodvysílala. S pomocí spoluautorky rozšířený, redakcí však upravený a tudíž neautorizovaný vyšel text počátkem letošního roku v čísle 12 vzápětí zrušeného časopisu 51Pro. Nynější, autorizovanou publikaci na Virtually provází pozdní, leč o to závažnější zjištění: V českých luzích a hájích má zůstat ututlána ostuda, již si scénograf Daniel Dvořák s režisérem Jiřím Nekvasilem v Německu s Rusalkou uřízli. Zřejmě i s cílem odvést od oné hanby pozornost promluvil v rozhlase v předvánočních dnech stálý politický zpravodaj veřejnoprávního Radiožurnálu o jiné premiéře Rusalky, která se konala v téže době v Bruselu v režii Stefana Herheima, a představení diletantským způsobem sepsul. V době jeho šéfování Státní opeře Praha a pražskému Národnímu divadlu měli vybraní jedinci v médiích dovoleno působení Daniela Dvořáka polovičatě kritizovat. Poté, co odešel řídit méně sledované Národní divadlo v Brně, se o něm v tuzemsku téměř neví.

Diskžokej Petr Sís s knihou Zeď, sloužící v době předsednictví ČR Evropské Unii jako vývozní artikl české kultury, a po formální stránce i David Černý se svou mediálně přetřásanou bruselskou instalací, si nezadají s ruským takzvaným „soc-artem“, který spíše než jako kritika komunismu působí jako jeho popularizace. Úkolem Daniela Dvořáka je pravděpodobně přidat se tiše, bez domácí odezvy, k aktivitám zmíněných pánů. A prezentovat v zahraničí jako výkvět české kultury to, co výkvětem české kultury není.

Rusalka a znetvořené víly
Po premiéře nastudování Rusalky Antonína Dvořáka v Düsseldorfu sklidil americký dirigent John Fiore, orchestr i pěvci nadšený potlesk. Scénografa a strůjce kostýmů Daniela Dvořáka spolu s režisérem Jiřím Nekvasilem ale zkušené německé publikum vybučelo.
Šéfdirigent düsseldorfské Deutsche Oper am Rhein John Fiore předvedl v roce 2005 v pražském Národním divadle, jak vysokou hudební úroveň má mít Wagnerova tetralogie Prsten Nibelungův. Totéž ukázal nyní 6. prosince v uvedení Rusalky. Žádná nuda, na niž rodiče posedlí vychovatelstvím přivlečou své ratolesti a ve snaze probudit jejich hudební vlohy dosáhnou opaku. Ale dramatičnost a lyrická extáze, jaká je v uvedeních Rusalky málokdy slyšet. Wagnerovský dirigent John Fiore hovoří v tištěném programu o místech, která v Rusalce připomínají Wagnera. A potvrzuje hlupáctví komunistické muzikologie, vytrvale popírající wagnerovské inspirace českých skladatelů, jen aby vylhala důvody, proč je začlenit výhradně do oblasti slovanského Východu.

D. Dvořák ženista
Výkon mladé ukrajinské sopranistky Natalie Kovalové byl skvělý a nepostrádal dramatický rozměr. Ale ta scéna. Ta scéna! Scéna a kostýmy, obojí od Daniela Dvořáka. V roce 2005 v Brně, kde D. Dvořák nyní působí jako ředitel, měla Rusalka jako bludička závěrem na hlavě rozsvícenou žárovičku. Kdo zná tehdejší brněnskou inscenaci a nyní v Düsseldorfu spatřil při úvodních taktech předehry blikající žárovku, kterou scénograf Daniel Dvořák nechává spustit na drátě doprostřed jeviště, tušil, že bude zle. A bylo. Vzápětí se totiž začínají zeshora spouštět i vodní žínky na houpačkách. Místo nohou jim visí několikametrové, moc ošklivé vytahané hnědé punčocháče. Škádlení adresované Vodníkovi se nekoná, neb Vodník je dosud nepřítomen. Ve chvíli, kdy se na jeviště vysune z hlubin jako batiskaf obrovská humpolácká kovová hlava s očima planoucíma jak vysoká pec, rozpoltí se a vyleze z ní modrý (!) Hastrman, v tuto chvíli nepochybujeme, že scénu stvořil nikoli Daniel Dvořák architekt a umělec-scénograf, nýbrž Daniel Dvořák architekt a nečesky uvažující voják-ženista.

Po zhlédnutí Rusalky podle Daniela Dvořáka si uvědomíme, jak nevinné jsou „samoúčelné“ jevištní nápady v jiných inscenacích. Zacházení s Rusalkou, k jakému režisér Jiří Nekvasil poskytl scénografovi a kostýmérovi Danielu Dvořákovi maximální prostor, není totiž samoúčelné ani trochu. Naopak překypuje promyšlenými nápady, mířícími proti poselství hudby i libreta.

Zničená erotika
Zdeněk Troška, který se nám už také dal na fušování do operní režie, nadával v rozhlasovém inteview na eroticky zaměřenou inscenaci Rusalky v roce 2001 v rámci České sezony v Paříži. Vynikající a žensky přitažlivá sopranistka Renée Fleming tenkrát ztělesnila Rusalku jako dívku, prožívající erotické zrání. Troška inscenaci neviděl, což mu ale nebrání prohlašovat, že režisér (byl jím renomovaný kanadský umělec Robert Carsen, pozn. aut.) by za ono pojetí Rusalky zasloužil „pětadvacet na zadek“. A Daniel Dvořák, v souznění s citovanými slovy filmaře Princezny ze mlejna, v düsseldorfské Rusalce veškerou erotiku systematicky ničí: jak zmrzačenými postavami vodních žínek, tak bezpohlavním zjevem fialovo-růžové Cizí kněžny s drdólem, což si kvalitní a dobře vypadající pěvkyně Viktoria Safronova opravdu nezasloužila. Kdo podlehne lásce, je cvok - tak hovoří knihy manželského poradce a odpůrce milostných vzletů doktora Plzáka. A nejinak si vysvětlujeme deformaci Rusalky v rukou inscenátorů, kteří, snad inspirováni někdejší debatou o léčebných metodách v Bohnicích, vsazují v závěrečném jednání Prince i Rusalku oděné do nemocničních županů jako nebezpečné blázny do klecí.

Tak málo vtipného Hajného, který se v lesácké uniformě nechová jako komická figura, nýbrž jako rozkazovačný lampasák bez humoru, jsme snad ještě neviděli. Kuchtík v podání výborné Katarzyny Kuncio dře v suterénní kuchyni jako na běžícím páse, zhýralá honorace nad ním se baví. Leninský výklad třídních rozporů, aplikovaný v Rusalce D.Dvořáka a J.Nekvasila, odpovídá výkladům Anny Hostomské z 50. let, jejíž příručka Opera je snad nejhorším operním průvodcem na světě.

Muzikáloví podnikavci
Vykachlíkovaná podzemní říše Vodníkova je na jevišti oddělená od pozemského světa a diváka napadá, že by vůbec nebylo špatné zasadit inscenaci Rusalky do prostředí třeba plaveckého stadionu. To by ovšem nesměla být v rukou konzervativních neumělců. Ohňostroj, vytrysknuvší z jídelních nádob poté, co Vodník zalezl zpět do rozkládacího stolu, totiž není uměleckým experimentem a navíc akusticky rušil závěrečné takty Vodníkova zpěvu.

Muzikálová Rusalka koncem 90. let v Praze s Bárou Basikovou a jejím zpěvem o měsíčku, pervertujícím hudbu Antonína Dvořáka do synkopického rytmu, byla katastrofa. Představitelka Rusalky v Düsseldorfu je špičková. O to hloupěji pak vyhlíží obrovský papírový kotouč, sunoucí se během árie po jevišti, který je stejně šeredný, jak šeredný je ve starém českém vtipu Měsíc československo-sovětského přátelství.

Ředitel düsseldorfské opery a sám velmi schopný režisér Tobias Richter před závěrečným jednáním omluvil jednu z vodních žínek a hovořil o její náhlé indispozici. Tu, která má opěvovat své bílé nožky. Právě oněch několik taktů pak pěvkyně vynechala. Opěvovat krásné bílé nožky, jsou-li znetvořeny obludně visícími punčocháčemi made in Daniel Dvořák, předpokládá silný žaludek. Před nedávnou premiérou Šostakovičovy Lady Macbeth Mcenského újezdu se vzhledem k technickým problémům nedařilo v Düsseldorfu zvednout oponu, začátek se zpozdil o půl hodiny. Tentokrát by nerušenému poslechu prospělo, kdyby se opona nezvedla vůbec.

Německé publikum, jemuž jsou erotické vodní žínky blízké i díky postavám Dcer Rýna z Wagnerovy tetralogie a které zná téma Rusalky od skladatele Alberta Lortzinga, E.T.A.Hoffmanna i básnířky Ingeborg Bachmannové, se obalamutit nenechalo. Odměňovalo dirigenta, orchestr a pěvce nadšeným potleskem, ani česká choreografka působící v Düsseldorfu Eva Zamazalová se neměla za co stydět. Při závěrečné děkovačce, jak to v Německu bývá v případě nespokojenosti zvykem, ale vyprovodilo obecenstvo tandem D.Dvořák-Nekvasil za špatný výkon hlasitým bučením. Je prapodivné, že operní recenzent listu Kölner-Stadt Anzeiger Markus Schwering, na jiných představeních schopný nenechat ani chlup a s chutí vždy informující rovněž o negativních reakcích publika, tentokrát jeho nespokojenost s výkonem inscenátorů zamlčel. Stejně tak ji zamlčel deník Kölnische Rundschau. Paskvilu Dvořáka s Nekvasilem ale nepomůže nic. Ani to, že zahraniční zpravodaj veřejnoprávního Radiožurnálu začal 14.12. amatérsky nadávat na premiéru Rusalky, která proběhla ve stejné době v Bruselu v inscenaci norského režiséra Stefana Herheima.

Mezi někdejší „akcí Rusalka“ muzikálového podnikavce Michaela Prostějovského a nynějším výkonem scénografa muzikálů Dracula a Hrabě Monte Christo Daniela Dvořáka existuje zjevná podobnost. Co spáchal jeden, o to se pokusil i druhý. Oslava v srdečné atmosféře, na kterou bývají v Düsseldorfu po představení zváni všichni premiéroví diváci, se tentokrát nekonala. Rusalku v düsseldorfské opeře měl původně inscenovat německý režisér Michael Simon. Proč došlo k této nešťastné změně, i o tom budeme v dohledné době hovořit s ředitelem Tobiasem Richterem.



Naďa Johanová


Aleš Knapp
publicista, literární kritik
 
  Přístupy: 46962 Komentář Stáhnout Tisk E-mail
 


Naďa Johanová:


Aleš Knapp:




Vybrali jsme z tisku
křepelka šmok


ODS
REKLAMA


Hrad
REKLAMA


TOP články
REKLAMA