Zázraky se opravdu dějí

Jiří Krejčí

Řada článků je dnes v různých mediích věnována zajímavé výhře jihomoravského hejtmana Haška a brněnského primátora Onderky Přestože mám vrcholové představitele ČSSD, včetně těchto dvou soudruhů, rád jako osinu v zadku, musím se jich na základě vlastní zkušenosti z jedné tomboly zastat.

V roce 1951 jsem byl jako jedenadvacetiletý mladík na jednom mysliveckém plese, kde jsem si koupil pět tombolových lístků. Nevím už jaké ceny a kolik jich v tombole bylo. Pouze si pamatuji, že první a druhou cenou byly dvojice zajíce a bažanta a to jen proto, že jsem hrou náhody obě tyto ceny vyhrál. Také si pamatuji slova mého strýčka, u kterého jsem byl na návštěvě: „Náhody se stávají, ale tím sis vybral už všechny tombolové hlavní výhry až do konce života.“ A měl pravdu. O té doby jsem toho mnoho nevyhrál, a když už něco káplo, tak to byla nějaké hloupost, která byla dána do tomboly jenom proto, aby bylo hodně cen.

Tato zkušenost z dávného mládí mě vede k přesvědčení, že i v tomto případě jde o náhodu, která se nejen novinářům a politikům hodí k různým spekulacím. Ovšem soudruzi mají tu smůlu, že jsou příliš viditelní a proto byli závistivým veřejným míněním donuceni se cen vzdát. Mnohem více, než tato jejich náhodná výhra mi vadí, jakým způsobem rozhazují peníze při hrazení zdravotnických poplatků za občany, které potom chybějí jinde a tak nezbývá na údržbu silnic a ruší se zbytečně i vlakové a autobusové spoje - ale to už je na jiný článek.