S každou novou institucí se zvyšuje množství byrokracie
Oldřich Vlasák
12.11.2009, zpravy.ods.cz
Občanská demokratická strana z mnoha důvodů historicky nepodporovala vznik instituce Evropského veřejného ochránce práv. Když však tato instituce existuje, je třeba zajistit její rozumný výkon, činit tak za nejnižší možnou cenu a zejména nezneužívat a uměle nerozšiřovat její pravomoci.
V této souvislosti musím konstatovat, že v činnosti Evropského veřejného ochránce práv spatřuji tři velké problémy. První problémem jsou informace. Široká veřejnost v Evropské unii totiž neví, že evropský ombudsman existuje, natož aby tušila, co dělá a s čím se na něj mohou obracet. Fakta jsou v tomto ohledu poměrně jednoznačná. Téměř 90 procent zaslaných stížností, které předložili moji spoluobčané z České republiky, nespadalo do kompetence evropského ombudsmana. Nejinak tomu je i v jiných členských státech. Podle studie Eurobarometru více než dvě třetiny dotázaných evropskému ombudsmanovi nedůvěřují nebo nejsou schopni na otázku důvěry odpovědět. Evropský parlament proto navrhuje rozsáhlé informační kampaně. Nejsem si však jistý, zda se jedná o správný lék na tuto nemoc. Pro lidi u nás doma je samotná Unie natolik vzdálená a nepřehledná, že pokoušet se, aby porozuměli Evropskému ombudsmanovi, je tak poněkud sisyfovské úsilí.
Druhým problémem jsou náklady. Každá veřejná instituce něco stojí, s každou novou institucí se zvyšuje množství byrokracie, které musí občané překonávat a ve které se musí umět orientovat. A to platí i u institucí, které mají za cíl s byrokracií bojovat. Je proto potřeba se zamýšlet, zda investované prostředky daňových poplatníků odpovídají kýženým výsledkům. V loňském roce si u evropského veřejného ochránce práv stěžovali moji spoluobčané z České republiky jen 66krát. Z celé Evropské unie přišlo přibližně 800 případů spadajících do kompetence evropského ombudsmana. Těmito problémy se zabývalo 70 úředníků, daňové poplatníky to stálo 9 milionů EUR. Jeden přípustný případ tak stál více než 10 tisíc EUR. To je podle mého názoru více než hodně.
Třetím problémem je subsidiarita. Jako bývalý starosta jsem byl poněkud znepokojen tím, když jsem si přečetl, že jedním z mála případů, kterými se evropský ombudsman zabývá, je územní plán pro oblast Břeclavska v souvislosti s rychlostní komunikací R52. To považuji za naprosto nadbytečné, neboť lokální problémy je třeba v prvé řadě řešit v obcích, nikoliv tady v Bruselu či ve Štrasburku, kde evropský ombudsman sídlí. Chápu, že každá veřejná instituce si najde práci, největším uměním však je agendu uměle nerozšiřovat a úřady naopak omezovat.
Oldřich VlasákIng. Oldřich Vlasák
Poslanec Evropského parlamentu za ODS
