Virtually - titulní stránka Fotolab Virtually


Michael Jackson is alive!

Pavel Kopecký

Přináším radostnou zprávu všem fanouškům: Michael Jackson není mrtev! Univerzálním jazykem dneška, angličtinou, po planetě rozšířená zpráva o jeho smrti není nijak pravdivá. Přímo globálně proslulý umělec přežil svůj infarkt. – Fyzicky sice skonal, ale na rozdíl od řady běžných občanů, jež během paralelně oznamovaných záplav – například při záchraně života druhých – utonuli, kráčí jeho infantilní duch dál. Někdo najisto dodá, že jím prezentovaná hudba míchající úspěšně žánry dávala sílu, a tak vlastně život. Nesporně, proti tomu nelze nic zásadního namítat. Muzika s “bělajícími” černošskými motivy v podání světlajícího černocha přesně zasáhla dobový vkus a získala miliony fanoušků. Globálně truchlící hysterici za takřka počítačem vymodelovanou ikonou jsou toho důkazem. Masy sténající podobnými slovy, jaká zněla, když padla k zemi nebetyčná newyorská Dvojčata. Prý odešlo půl jejich životů, jedna epocha končí a populární hudba už nikdy nebude stejná! Král zemřel, nový král není…

Takové reakce zhruba dvacet let od počátku Jacksonova sestupu jsou většinou tragikomické, byť stale očekávatelné. Obecně připomínají davové psychózy na pohřbech celé dlouhé (a jistojistě nekončící) řady “otců a sluncí národů”. Ostatně právě Michael Jackson, což je skutečně zajímavé, byl jako ti nejvýraznější z nich týrané, frustrované dítě z chudé rodiny, které se vyšvihlo do “polobožských” společenských a ekonomických výšin. Stejně tak existuje u zesnulého “Krále” podezření hraničící s jistotou, že jej také tížila závažná duševní porucha. Úchylka z rodu, jaký získává daleko volnější pole působnosti u osob vysokého sociálního statusu. Ostatně samotné soudní procesy nebo tučná mimosoudní vyrovnání dokládají, že všichni jsme si rovni, ale mnozí rovnější. Řečeno ostře, zdá se, že v Holandsku působící strana pedofilů stáhla v reakci na smutnou zprávu místo vlajky kalhoty na půl žerdi.

Nebožtíka Jacksona lze stoprocentně shledat veřejně angažovanou postavou. Jeho promyšlené, exhibicionistické koncerty či videoklipy nikdo nespočítá, angažovanost v charitě nevyčíslí. Pravda, konal jí se zvláštním přihlédnutím k malým dětem mužského pohlaví; jim měl nechat postavit proslavený “Neverland”, což je v překladu přesně totéž jako Utopie. Na tomto ranči zřejmě společně realizovali své nejskrytější představy. Chlubíval se, že zde nechává spát chlapce ve své vlastní posteli, přičemž i v dospělosti dokonale rozumí jejich duši. Není nyní podstatné, že jde o klasické rysy chorobné sexuální touhy, zato klíčovým je fakt, že se vším svým bizarním image, které působilo, jako kdyby skutečně přišel z Měsíce, patřil k synonymům 80., částečně dokonce 90. let minulého století.

Dva britští satirici všechna tato fakta brilantně reflektovali počátkem letošního roku, když se objevilo nebezpečí oživení neblahých aktivit Irské republikánské armády. Položili řečnickou otázku, jestli by si diváci přáli více návrat Jacksona, nebo IRA. Obojí je pasé, odpadlíci od severoirských sektářů neuspěli. A v podstatě zoufalý člověk, jenž se chtěl za každou cenu, po prohospodaření pohádkového bohatství, vrátit na výsluní, z přepjetí skonal. I když netančil, působil poněkud roboticky a jakoby snahou odpoutat se od své přirozenosti. Ale ukázalo se, že mimo Utopii (Neverland), nemá “Jackson č. 5” šanci přežít.

Ve slovenské mutaci publikováno v Hospodárských novinách.



Pavel Kopecký
Mgr. Pavel Kopecký, politolog a publicista
 
  Přístupy: 8374 Komentář Stáhnout Tisk E-mail
 





Vybrali jsme z tisku
křepelka šmok


ODS
REKLAMA


Hrad
REKLAMA


TOP články
REKLAMA