Sarkozyho daňové experimenty

Marek Loužek

Má návrh francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho na dočasné nevybírání DPH z benzínu hlavu a patu? Pomůže případné snížení daně skutečně snížit cenu benzínu a nafty? Mělo by smysl snižovat daň, pokud cena ropy dál poroste? Jaká cena ropy je pro lidi a ekonomiku ještě únosná?

Prezident Sarkozy se trochu vlamuje do otevřených dveří. V EU je minimální sazba základní sazby DPH 15 %, zatímco ve Francii je téměř 20 %. Má-li francouzský prezident pocit, že cena benzínu ve Francii je příliš vysoká, může iniciovat zákon snižující DPH ve Francii a nepotřebuje do toho zatahovat EU.

Snížení DPH či spotřební daně z benzínu by teoreticky mohlo snížit cenu benzínu, pokud by bylo dostatečně důrazné. Cena by však poklesla méně než o velikost snížení daně. Při nižší ceně by spotřebitelé a firmy nakupovali ropy více, což by cenu částečně vyhouplo nahoru.

Dočasné nevybírání DPH z benzínu je nejen politicky neprůchodné, ale nemá smysl ani ekonomicky. DPH je univerzální daň na jakékoli zboží či službu. Když už by chtěla vláda snížit daňové zatížení, bylo by logičtější snížit spotřební daň z benzínu, která je navíc větší než DPH.

Reagovat na momentální pohyby cen ropy aktivistickou daňovou politikou je kontraproduktivní. Vhledem k časovým zpožděním v politickém procesu se může velice snadno stát, že schválené snížení daní začne působit v momentu, kdy trh bude už někde jinde.

Zvyšování cen ropy je nepříjemné, ale není důvod jej dramatizovat. Světová ekonomika není na ropě tolik závislá jako v 70. letech. Energie je méně důležitá, poměřujeme-li jí jejím podílem na HDP. Moderní západní ekonomiku táhnou služby, nikoli průmysl.

Zvyšování cen ropy je nepříznivý nabídkový šok, který snižuje růst ekonomiky a zvyšuje cenovou hladinu. O kolik, to přesně nedokáže spočítat nikdo. Zkušenost však ukazuje, že tržní ekonomika se z něj dokáže vzpamatovat.

Vysoká cena ropy je příležitostí pro těžaře, aby objevovali nová ložiska, na druhé straně vede k substituci ropy za jiné produkty, např. plyn. Lidé hledají alternativní způsoby dopravy – více chodí pěšky, jezdí na kole nebo užívají hromadnou dopravu. Očekávat, že lidé úplně přestanou jezdit autem, však není realistické. V USA dochází k mírnému snížení automobilové dopravy, ale nijak dramatickému.

V krátkém období cenu zboží ovlivňuje poptávka, v dlouhém období nabídka. Současná cena ropy šplhající do astronomických výšek je tažená poptávkou, na kterou světoví producenti ropy, zejména OPEC, zatím nedokázali adekvátně reagovat. V dlouhém období, kdy se budou otevírat nová ložiska a nabídka se přizpůsobí, však její cena klesne. To možná není otázka měsíců, ale let určitě.

Vědci na světě vyvíjejí zázračnou rychlostí nové technologie. Tržní cena ropy a ostatních surovin (a nikoli vládní energetické koncepce) rozhodnou o tom, která technologie se vyplatí a které varianty zdrojů energie budou využity. Ceny ovlivňují využívání jakéhokoli omezeného zdroje daleko lépe, než by to dokázaly sebechytřejší vládní politiky.

Stávkovat či protestovat proti ceně ropy, jak činí některé odborové svazy v Evropě, je jako bojovat proti počasí. Stejně jako vláda nemůže za to, že prší nebo svítí slunce, nemůže ani za současnou vysokou cenu ropy. Rybářům a odborářům by slušela větší pokora.

Řešit vysokou cenu ropy státním intervencionismem a aktivistickou daňovou politikou nikam nevede. Trh sám problém vyřeší. Nabídka se nakonec poptávce přizpůsobí. V dlouhém období na tom budeme lépe, než kdyby se původní problémy s nedostatkem ropy neobjevily.