Virtually - titulní stránka Fotolab Virtually


Jan Zahradil: Špinavá hra o Lisabon se hraje v Bruselu



02.10.2009, Hospodářské noviny

publikováno: 02.10.2009






O co hraje předseda ODS Mirek Topolánek, když tvrdí, že s Lisabonskou smlouvou spojuje svůj politický osud?


To ví jen on sám. Netuším, co to znamená. Snad, že pokud u nás neskončí ratifikace úspěšně, bude rezignovat? Každopádně schválení smlouvy už teď nemá nijak v rukou. Rozhoduje už jen Ústavní soud a prezident. Ty těžko ovlivní.



Říká si tím o místo evropského komisaře?


Jsem přesvědčen, že Mirek Topolánek nechce být evropským komisařem. Očekávám, že příští rok v parlamentních volbách povede ODS jako lídr a předseda strany. Pokud vyhraje, bude znovu premiérem. Pokud ne, zachová se tak, jak už několikrát naznačoval - odešel by z politiky. Nevěřím, že touží po křesle evropského komisaře. Ani se to nedá stihnout. Muselo by se to dojednat během příštího měsíce a to nepovažuji za reálné.



Proč po schůzce se šéfem Evropské komise Josém Manuelem Barrosem podlehl nátlaku a začal tvrdit, že nám hrozí ztráta komisaře? Sám švédský premiér Reinfeldt, který teď unii vede, tvrdí, že takové výhrůžky jsou nesmyslné.


Vy i já dobře víme, že nám post komisaře nikdo nemůže uzmout. Je to věc jednání, nikdo v Bruselu to nemůže udělat stylem o nás bez nás. Topolánek má pravdu v tom, že by nám to Evropský parlament mohl znepříjemnit. Třeba by mohl říct, že neschválí Evropskou komisi, pokud v ní bude český komisař. Z některých politických kruhů se takové tendence dají čekat, v tom má Topolánek pravdu.



Tlačil na vás někdo v Evropském parlamentu?


Na nás z ODS nikoliv. Jak známo, sedíme tam s britskými konzervativci v nové frakci a v ní takové tlaky nejsou. Samozřejmě nevím, kdo u evropských socialistů tlačí na poslance ČSSD nebo v Evropské lidové straně na naše lidovce. Všichni ale vědí, že to závisí na prezidentovi a že nemá cenu vyvíjet tlak na nás. Nedávno jsem seděl na kafi s velkým eurofederalistou Elmarem Brockem z německé CDU. Vždycky jsme se spolu zuřivě hádali o Lisabonskou smlouvu, a teď se mě ptal, jestli tuším, co udělá prezident Klaus. Řekl jsem mu, že to nikdo neví. Tihle lidé, tušící, která bije, vědí, že rozhoduje jen prezident republiky a toho těžko někdo dokáže ovlivnit.



Nedostal se Mirek Topolánek na schůzce s Barrosem pod silný tlak?


Od pana Barrosa je to pro mě velké zklamání. Doufal jsem, že si uvědomí, že předsedou Evropské komise je i díky 54 hlasům, které dostal z naší konzervativní frakce, včetně devíti hlasů z ODS. Předpokládal jsem, že se bude k našemu předsedovi chovat konsiliárně, a že se ho nebude pokoušet nějak mistrovat, nebo dokonce dávat ultimativní požadavky. Kdybych to věděl, velmi bych zvažoval, zda dát panu Barrosovi svůj hlas. To, co na schůzce s Mirkem Topolánkem předvedl, je pro mě docela zklamání.



Nepřekračuje tlakem na schválení Lisabonu své pravomoce? Schůzka s Topolánkem a Paroubkem nejsou jedinými příklady tlaku. Před pár dny byl na misi v Irsku, kde rozdával evropské dotace propouštěným v továrně firmy Dell v Limericku.


Mirek Topolánek použil v souvislosti s ústavní stížností senátorů termín "špinavá hra". Já bych si ho s dovolením vypůjčil, protože si skutečně myslím, že špinavá hra se hraje tady v Bruselu. Na rozdíl od Mirka Topolánka to neberu vnitropoliticky, ale zahraničněpoliticky. Všechno, co se rozjelo kolem ratifikace Lisabonské smlouvy, je do určité míry špinavá hra, včetně podruhé opakovaného irského referenda. Každému demokraticky smýšlejícímu člověku musí přece připadat nepřirozené, že země hlasuje podruhé o stejné smlouvě. Je to stejně nepřirozené, jako vymýšlet irské výjimky, aniž by pak zase musely projít ratifikací ve všech ostatních zemích.



Jak se ještě ta, podle vašich slov "špinavá hra", projevuje?


Například je stejně tak podivné, jak Evropská komise pumpuje různými cestami peníze do irské kampaně pro schválení Lisabonské smlouvy. Součástí toho bylo i zmiňované Barrosovo turné. Brusel se prostě snaží využít obtížné ekonomické situace v Irsku a přesvědčit Iry, že z Evropy přijde pomoc, pokud Lisabonskou smlouvu podpoří. Zároveň s tím se vyvíjí obrovský tlak i na Českou republiku. Třeba tím, jaké vzkazy se prostřednictvím šéfa Evropské komise posílají k nám do Prahy. To všechno je důsledkem věci, o které se nemluví nahlas, ale je zjevná. Lisabonská smlouva je mocenská záležitost, velice tvrdá reálpolitika. Některé země jako Německo a Francie - a také instituce, jako Evropská komise - mají obrovský zájem na tom, aby smlouva prošla, protože posiluje jejich pozice. Proto se snaží dostat ostatní pod obrovský tlak. Neříkám to s nějakou hořkostí, ale aspoň si nelžeme do kapsy, že se tady jedná o nějaké ušlechtilé cíle. Nehraje se o to, aby Evropská unie lépe fungovala, nebo aby byla demokratičtější a transparentnější. Je to mocenské přerýsování evropské politické mapy, mimo jiné i v důsledku bezprecedentního rozšíření Evropské unie.



Mirek Topolánek byl podle vás tento týden v Bruselu využit jako figurka v mocenské hře?


On moc dobře ví, že nebyla jiná možnost. Už v roce 2007 nebyl prostor vyjednat pro nás v Lisabonské smlouvě lepší pozici. Ví, jak to bylo tvrdě orchestrováno německým předsednictvím. Neměl ani podporu koaličních partnerů v tehdejší vládě. Nejen my jsme subjektem v té mocenské hře. Když se podíváte, jak se v Irsku snaží pohnout s veřejným míněním, tak je to síla. Takhle to ale prostě chodí.



Je standardní, aby se německý velvyslanec chodil přeptat předsedy Ústavního soudu, kdy a jak soudci rozhodnou o senátorské stížnosti?


Nedokážu si představit, že by se francouzský nebo irský velvyslanec objednal v Německu u předsedy Ústavního soudu, aby si s ním promluvil, jak to tedy s tím projednáváním smlouvy vypadá. Zcela otevřeně říkám, že aktivitou pana německého velvyslance jsem naprosto šokován.



Co se podle vás bude dít, když dnes Irové Lisabon schválí?


Budeme vystaveni obrovskému tlaku. O žádných jeho konkrétních projevech, jako je případ německého velvyslance, teď nevím. Ale možná už od příštího týdne budeme unikátní příležitost se s některými takovými postupy seznámit. Když se podíváme na irskou zkušenost, máme se na co těšit. Stačí případy z byznysu. Nemám proto samozřejmě žádné důkazy, ale z ekonomické komunity jsou cítit obavy, že pokud by některé zemi zůstal v ruce černý Petr, jako nám nebo Polákům, tak to jejich obchodní kontakty můžou nějakým stylem odskákat. Nikdo jim to ale neřekne přímo do očí. Pamatuji si na Declana Ganleyho, který se svým hnutím proti Lisabonu neuspěl. Vykládal mi, jak v momentě, kdy se stal ikonou kampaně proti, začaly mít jeho firmy různé problémy. Začalo se spekulovat, jestli všechny jejich obchody byly čisté. Zajímavý je i příběh irské letecké společnosti Ryanair, která byla nejdřív proti Lisabonu. A teď je najednou pro. To může mít racionální byznysové vysvětlení, já o něm ale můžu jen spekulovat. Tyhle věci se nikdy nedostanou na povrch. Nechtěl bych to ale démonizovat. To je evropská reálpolitika: účel světí prostředky. V evropských dějinách ostatně vidíme většinu situací, v nichž se tohle heslo vydatně používalo.



Ovlivňování stovek tisíc Irů v referendu je ale přece něco jiného než tlak na jednoho prezidenta.


Na Ústavní soud i prezidenta, na nichž teď u nás rozhodnutí visí, se těžko vyvíjí přímý tlak. Ze současné rozbouřené debaty to moc není vidět, ale parlament ani politické strany už s tím nemají nic společného. Upřímně řečeno i mě docela zajímá, co se bude dít. Myslím, že by to mohlo být zajímavé. Něco podobného možná v prezidentské kanceláři ještě nezažili. Je to zajímavá situace, která určitě bude hodna zaznamenání tak, aby se mohla stát součástí studia evropské integrace.



Tlak na prezidenta přece ale nemusí přicházet odněkud z Bruselu. I u nás se například přece objevují hlasy, aby mu vláda seškrtala rozpočet nebo aby ho senát žaloval u Nejvyššího správního soudu.


Je určitě nevýhodou, že v této chvíli máme úřednickou vládu. Ti lidé se mohou dostat pod mnohem větší tlak. V Bruselu jsou považováni za úředníky, kteří mají nosit nějaké vzkazy domů do Prahy a České republiky. Objevit se může cokoliv, vše ale bude neformální. I mě by docela zajímalo, kdo promýšlí, jak nejúčinněji zatlačit na Václava Klause.



Václav Klaus se může snažit vyčkávat co nejdéle, aby ratifikace nebyla dokončena. Na jaře budou v Británii volby, které téměř jistě vyhrají konzervativci. Jejich lídr David Cameron slíbil Britům referendum o Lisabonu, přestože tam je už smlouva ratifikovaná parlamentem. Sedíte s konzervativci ve Štrasburku v jedné frakci. Domlouvají Klaus s Cameronem společný postup?


Stále jsem od svých britských kolegů nedostal jasné vyjádření, jestli podle jejich práva je možné referendem zrušit parlamentní ratifikaci smlouvy. Proto teď jen spekuluji, ale domnívám se, že by to asi pro Británii znamenalo nutnost odstoupit od Lisabonské smlouvy. A ještě hůře se dohaduje, jaké by to pro ni mělo důsledky. Cameronův slib referenda je podmíněn tím, že smlouva ještě nebude ve všech zemích schválena. Zajímavé je, odkud dopis Davida Camerona Václavu Klausovi unikl (byl zveřejněn v britském bulvárním deníku Daily Mail pozn. red.). Nemyslím si, že by zrovna britští konzervativci měli zájem, aby se tato privátní korespondence dostala do médií. Jsem přesvědčen, že Topolánek nechce být evropským komisařem. Očekávám, že povede ODS do parlamentních voleb.

Dlouholetý tvůrce zahraniční politiky ODS zastupuje stranu od roku 2004 v Evropském parlamentu. Letos na jaře do něj byl zvolen znovu a podílí se na vedení nově vzniklé frakce Evropští konzervativci a reformisté (ECR). Od roku 2002 se účastnil Konventu, který sepisoval evropskou ústavní smlouvu. Od roku 1998 byl poslancem. V letech 2002 - 2004 působil v nejužším vedení ODS. Vystudoval VŠCHT, je ženatý a má dvě děti.


(Autor: Lenka Zlámalová)

 
  Přístupy: 12822 Komentář Stáhnout Tisk E-mail
 




Vybrali jsme z tisku
křepelka šmok


ODS
REKLAMA


Hrad
REKLAMA


TOP články
REKLAMA