Na reformách závisí budoucnost

Zdeněk Prosek

05.06.2007, MF DNES

Vládní návrh první etapy reforem výstižně nazvaný Zákon o stabilizaci veřejných rozpočtů má řadu kritiků. Jedni reformu považují za příliš mělkou, druzí za zbytečně hlubokou. Někdo by jinak měnil daně, jiný by zase úplně jinak snižoval výdaje. Je nutné důrazně opakovat: žádná optimální, jedině správná reforma neexistuje.

Spor nemohou rozhodnout odborné debaty ekonomů. Rozhodování o tom, v jaké míře a jakým způsobem bude stát přerozdělovat naše peníze, je svrchovaně politickou záležitostí. Na rozdíl od politiků se ale ekonomové shodují v jednom. Minulé vlády hospodařily nezodpovědně, dál se zadlužovat nesmíme, takže reforma veřejných financí je nezbytná a vládní návrh jde správným směrem.

Předpokladem úspěchu reforem není jejich "správnost", ale pouze a jedině schopnost je uskutečnit. Většina reforem totiž končí na papíře. O tom se mohl před třemi roky přesvědčit i jeden z hlavních kritiků dnešního návrhu Bohuslav Sobotka. Tehdy neprosadil svůj návrh reforem ani ve vlastní straně. Podobný osud bohužel hrozí i autorovi liberálních reforem, založených na rovné dani a státem zaručeném příjmu Vlastimilu Tlustému. K prosazení sebelepšího návrhu je zapotřebí vyjednávat, přesvědčovat, hledat přijatelný kompromis, získat pro něj podporu a dosáhnout nakonec souhlasu většiny, která rozhoduje.

Přitom hraje důležitou roli také čas. První střet o podobu reforem byl sveden už na začátku roku při jednání o vládním prohlášení. Již týdny se vede diskuse uvnitř koaličních stran, ve vládě i v jednotlivých poslaneckých klubech. Finále se odehraje na dalších dvou schůzích poslanecké sněmovny, kde se ukáže, zda vláda se svým značně kompromisním návrhem uspěje. Každý poslanec nese velkou odpovědnost, protože má možnost rozhodnout o konečném výsledku. To je demokracie.

Na výsledku bude záviset politická budoucnost Mirka Topolánka, další osud koaliční vlády i rozložení volebních preferencí. Především na něm ale do značné míry závisí ekonomická budoucnost nás a našich dětí. To si doufám uvědomí většina poslanců a polovičatou, leč potřebnou reformu podpoří. Vládě by to pak mělo přidat na odvaze v reformách pokračovat.