Příběh jedné školy a vzdělanosti v čase

Zdeněk Lhota

21.02.2008, zpravy.ods.cz

Na kdy datovat jeho kořeny, toť otázka. V každém případě to, co zaslouží pojmenování v podobě ,,propuknutí problému", se projevilo před dvěma lety. O co se vlastně jedná?

Právě v uvedené době, kdy se navzdory ,,globálnímu oteplování" kvůli podobným excesům začalo raději hovořit o ,,klimatických změnách", napadlo o něco více sněhu, než bývá obvyklé. Výsledkem zvýšeného zatížení střešní krytiny na tělocvičně při ZŠ v Nové Pace hrozilo její zřícení. Po bližším ohledání se obnažily závažné nedostatky i ve statice. Jak zazněl verdikt jediného možného řešení? Dílčí úpravy nic nevyřeší a nezbývá nic jiného, než stavět znovu a předtím všechno rozhrnout! Jednalo se přitom o stavbu vybudovanou teprve před pětadvaceti lety!

Jak se tehdy vlastně stavělo? Při bližší obhlídce školy šedivý beton, sklo a s tepelnými úniky si hlavu patrně nikdo nelámal. Obrovské chodby byly nevyužité, a tak školní personál raději vytvořil namísto jedné z jejích částí novou třídu. Ač stavba probíhala v osmdesátých letech, kdy to každý považoval za samozřejmost, nebyla zde zavedena ani teplá voda! Že by to byl způsob, jak se vzájemně utužit?

Člověka napadne - stejní lidé, stejná země, čím to jenom je, že na budovu, zprovozněnou před čtvrtstoletím, musí nastoupit buldozer? Školy slavící věkem stovku, budované s daleko větším rozmyslem, přeci dodnes slouží svému účelu. Odpověď je nasnadě. Zatímco v druhém z uvedených příkladů, v kombinaci s konkurenčním prostředím, byla dána volná ruka těm, kteří byli mistry svých oborů a řemesel, tak v dobách ,,šedivého betonu" stal se stavitelem politik. Jeho úkol zněl jasně, statisticky vykázat co nejvíce kubíků při, na první pohled, co nejnižších nákladech. Jsou dvojí náklady téhož úsporou, nebo dřinou dvojích nákladů?

Letos se ve snaze vymanit se z nejhoršího podařilo na tělocvičnu protlačit dotaci. Podobné ,,výdobytky politického přerozdělování" bývají pasovány na cosi jako vzor a návod lidského chování, nazývaných též jako ctnost. Jejím nositelem je prý politik. Viděl však někdy někdo, v příměru k předchozímu příkladu, že by to byl politik, který někdy něco vyrobil, či cokoliv postavil? Obdobné situace na ,,centrální úrovni", založené na principu leštění klik, jsou ve vyspělejších zemích chápány jako politika bazaru, která je naštěstí v úpadku.

S ohledem na tyto příběhy proto věřme, že navzdory pro politiku tolik příznačnému principu ,,košile bližší než kabát, natož nějaká racionalita", jsou to právě investice do vzdělanosti, vzdělanosti dětí školou povinných, které jsou investicemi na místě. Věřme rovněž, že stejně jako při opravě zatékající střechy v případě ZŠ Ostroměř o rok dříve je investicí, které se dostane ,,razítka" společenského souhlasu.

Úsloví "učit se, učit se, učit se" platilo v každé době. Necháme se ovládat novodobými "plánovači budovatelských statistik" nebo tzv. "od spodu" a uprostřed běhu času inspirovat jeho konkrétními a objektivními příklady? Na to nám však současné osnovy odpověď patrně hned tak nedají.

Zdeněk Lhota
předseda OS Jičín a poslanec PČR