Anna Karenina představuje pro ABC zatím příliš velké sousto
Josef Mlejnek
Není snadné udělat z několika set stran Tolstého románu Anna Kareninová zhruba tříhodinový dramatický útvar, který by byl něčím víc než úhledně zprůměrovaným digestem. Autorce dramatizace Anny Kareniny v Divadle ABC se podařilo tomuto úskalí vyhnout jen částečně. V „osudopisech“ některých postav navíc vznikají mezery, které je činí málo srozumitelnými pro ty, kdo neznají předlohu. Přerod Kitty (Katěriny) Ščerbacké hrající si v úvodu s panenkami v ženu schopnou dospělé volby si tak domýšlíme z letmého převyprávějí ostatních postav; navíc její představitelka Hana Vagnerová nedokázala proměnu princezny dostatečně odlišit. Inscenace se nesoustřeďuje jednostranně na vylíčení Annina ztroskotaného manželství i života, ale podobně jako předloha je vyvažuje bohohledačským příběhem knížete Levina. (Za touto postavou se v románu se svými duchovními trýzněmi skrývá samotný autor.) Díky zarputilému nasazení Hynka Čermáka v této roli ustupuje „kareninská“ linie občas do pozadí. S Levinem se na scéně v epizodních náznacích vynořují také problémy, jimiž žila tehdejší ruská „intěligencija“, cítíme rovněž kritiku pozápadněné a vykořeněné ruské šlechty (rozmařilý život, dostihy, kriket).
Scénu tvoří židle a nábytek potažené jako o sanitárním dni bílými prostěradly, která během představení postupně mizí. Když Anna s Vronským plni vlastního sobeckého štěstí radostně utíkají do Itálie, vlají za nimi kusy bílé látky. Když mužik Semjon zachraňuje pochybami nemocného Levina, kterého předtím učil zacházet s kosou, před sebevražedným utonutím v bažině, činí tak prostřednictvím zmíněného lajntuchu. Záhadné dodatečné figuře Tuláka, která coby mluvčí osudu jurodivě komentuje události na scéně, se totéž v případě Anny nepodaří. Lilian Malkina je při svém rustikálním ruském fundamentu v této roli nepoměrně věrohodnější než rozmáchlý a huhlající Zdeněk Tomeš. Dvojího obsazení se dostalo také hlavní postavě. Lenka Vlasáková vtiskuje své Karenině rozměr urozené nevinnosti, kterou podemlely a strhly spodní vody, jimž nakonec dala souhlas. To jen zvýrazňuje iracionální rozměr jejích pozdějších fobií a nálad. Rubem této medaile je však i ve vypjatých místech odstup, mezera, mezi herečkou a postavou.
Michaela Badinková měla snadnější úlohu, její Anna je prvoplánovější, hraje ji více podle svého temperamentu: ve zlomových okamžicích však ani ve své méně komplikované „tónině“ nedosáhne potřebných výšek. Vladimír Čech v první části tlačí šlechtice Karenina do úřednického středního stavu Jeho dotčenost i vztek vyznívají nakonec ploše, sympatičtější je Karenin(rezignovaný? zmoudřelý?) až ve druhé části, ale postrádáme pojítko mezi oběma polohami. Martin Mňahončák nemá coby hrabě Vronskij potřebné charisma a své repliky často ze sebe jen úsečně vyštěkává. Možná hlavní chybou režie je, že zapomíná, že i hejskové v Tolstého románu jsou hejskové aristokratičtí. Také Annin bratr Stiva Oblonskij (Lukáš Jurek) by měl při všem slídění za sukněmi být něco víc než běžný bonviván. Suverénní Radka Fiedlerová (hraběnka Vronská) aristokraticky trčí do prázdného prostoru: Stanislava Jachnická - kněžna(!) Dolly Oblonská - vedle ní pak působí jako otahaná pradlena. Pomyslnému aristokratickému minimu se z ostatních představitelů alespoň zčásti přiblížila Dana Sedláková v roli klepny a intrikánky Betsy Tverské. Jan Vlasák (kníže Ščerbackij) je příliš vtlačen do formy hodného starostlivého dědečka. Často je nepříjemně znát neusazenost nově vytvořeného souboru – bez velké nadsázky lze také říci, že každý herec jiná divadelně genealogická ves. Proto se – zatím - dramatizace Anny Kareninové zdá být pro divadlo ABC příliš velkým soustem. Pro některá dojemná (vánoce u Ščerbackých), ale i silná místa, mezi něž lze počítat scénu s rozhřešením, jehož se Levinovi dostává od Tolstého Boha, stojí však za to tříhodinové představení shlédnout.
Josef MLEJNEK
Divadlo ABC, Praha. – Lev Nikolajevič Tolstoj: Anna Karenina. Překlad Tatjana Hašková. Režie Peter Gábor. Scénář a dramaturgie: Věra Mašková. Hudba Milan Nytra. Psáno z první a druhé premiéry.
Hodnocení:
Herci: 50
Režie: 60
Celek: 60
Psáno pro MfDNES, nekrácená verze.
Josef Mlejnek
