Wilde a toaletní mísy

Josef Mlejnek

Polopatickým zvýrazněním politické stránky
Wilde v Brně ztrácí



Zhruba o měsíc se pro onemocnění člena souboru v brněnské Mahenově činohře opozdila premiéra Wildeova Ideálního manžela v režii talentovaného Jakuba Macečka. S velice nesnadným dramatickým útvarem o několika subtilně provázaných rovinách se však režisér dokázal vyrovnat pouze částečně. Ideálního manžela lze jistě nastudovat jako odsýpající štiplavou konverzačku s aktuálními politickými přesahy, což se také většinou děje. A jelikož je navíc „politika“, co svět světem stojí, stále stejná, měla by v tomto ohledu Wildeova hra být „aktuální“ vždycky. Z tohoto důvodu by ještě nebylo nutné toto dílo uvádět na první brněnské scéně. Ozvláštnění, kterého se Ideálnímu manželovi dostalo v Brně tím, že se až názorně agitačně zdůraznila právě jeho politická rovina, nepovažuji za šťastné. U Oskara Wildea se vyplatí brát jej vážně a hledat klíč k jeho dílům v tom, co o nich řekl přímo on sám, nebo co nepřímo teoreticky formuloval v takových dílech jako Intence nebo Úpadek lhaní.


Porušování vah se vymstí

Hru Ideální manžel napsal Wilde stejně svůj nejznámější dramatický kus Jak je důležité mít Filipa v roce 1895, jenž pro něj zároveň znamenal pád do temnot. V rozhovoru z ledna téhož roku, který poskytl časopisu Sketch, prohlásil, že jeho hra Ideální manžel „pojednává o rozdílu, který existuje mezi způsobem, jímž muž miluje ženu, a způsobem, jímž žena miluje muže; mezi vášní, již zakoušejí ženy, když si vytvářejí ideály (což je jejich slabostí), a slabostí muže, který se neodvažuje odhalit před bytostí, již miluje, svoji nedokonalost“. Nemyslím, že tímto výrokem chtěl Wilde obelstít viktoriánskou cenzuru - zdůraznil pouze základní rámec, který není radno jen tak pro nic za nic překračovat. Každé porušení „vah“ se vymstí, a Wildeovo dílo není výjimkou.

V úvodu hodnotí dvě mladé dívky na předscéně dění předešlého večera - jedna z nich pak zvrací do jedné ze čtyř záchodových mís, které mají v trojnásobném počtu sehrát svou roli i v samotném závěru. Ministerský tajemník sir Robert Chiltern (Martin Sláma) se v mládí dopustil nečestného jednání - a protože po jeho poklesku, na jehož základě nabyl značného jmění, zůstal kompromitující dopis, stal se vydíratelným. A vydírání v podobě dámy s pochybnou minulostí, jakou je Paní Chevelyová (Jana Štvrtecká), na sebe nedalo dlouho čekat. Má Chiltern vše ztratit, včetně lásky své ženy? Martin Sláma je každopádně nejsilnější postavou představení: hádka s Lady Chilternovou (Klára Apolenářová), při které rozrušením vyskočí na židli, zasloužila zvláštní potlesk, stejně tak projev ve sněmovně. Představitel Lorda Goringa Petr Bláha předvedl stejně jako ve velmi podobné roli Jaromíra v Hofmanstahlově Škole manželů na téže scéně pouze okázalé bonvivánství - ale krom toho už nic. Přitom z kontextu vyplývá, že jde o šelmu, cynika, který dokáže zlikvidovat nebezpečnou vyděračku (v brněnském představení je Chevelyová likvidována přímo fyzicky). I v dialozích Goringa s otcem je Vladimír Krátký jako Hrabě z Cavershamu výraznější. Mezi ženskými postavami přesvědčila o svých talentech v roli naivní, leč cílevědomé Slečny Mabel Erika Stárková, jíž se ovšem ne vždy podařilo zkrotit rušivou vehemenci gest.

Základní „pružinu“ Wildeových dramatických děl vytváří magické napětí mezi povrchem a hloubkou: jakmile je přerušeno, všechno splaskává na pouhou výše zmíněnou konverzačku - v horším případě na živé obrazy vtipů o lordech. Mezi Goringem a Chevelyovou nebylo vždy nepřátelství a ani Lady Chilternová v minulosti nečastovala Chevelyovou tak okázalým pohrdáním. Avšak způsob, jakým brněnská dramaturgie nasvítila „noumenální“ pozadí dramatického povrchu, je mírně řečeno statický: na scéně se odehrává zhruba dvacetiminutové psychoterapeutické sezení (vlastně stání), při kterém všechny tři postavy prozrazují, co je v minulosti spojovalo.

Zpolitizování Ideálního manžela odpovídá i strohá scéna: na čtvercovém otočném panelu je na jedné straně velkými písmeny napsáno „SHIT“, záchodovým mísám asistují v závěru v hojném počtu i splachovadla. Dobrá věc se podařila, politika je svinstvo. Polopatickým předsunutím politické stránky Wilde v Brně hodně ztrácí, navíc se tak děje ošizením nebo nedotažením poselství přinejmenším stejně důležitých.
V úplném závěru dvě postavy, tentokrát sluhové „lordů“, čtou noviny, z nichž se dovídají, že z Temže bylo vyloveno tělo mrtvé ženy…
Josef MLEJNEK

Národní divadlo Brno - Oscar Wilde: Ideální manžel. Překlad: J. Z. Novák. Režie: Jakub Maceček j.h. Úprava: Martin Kubran, Jakub Maceček. Scéna: Miloslav Fekar j.h. Hudba: Mario Buzzi j.h. Premiéra 21. ledna 2009.

Právě vyšlo ve čtvrtém letošním čísle čtrnáctideníku Divadelní noviny.

Josef Mlejnek