Prázdné gesto

Jiří Vambera

Přední evropští ekonomové v zemědělství uveřejnili výzvu k zásadní změně politiky Evropské unie v této oblasti. Jediný ze zástupců velkých členů unie, který se pod ni nepodepsal, byl Francouz. Jak příznačné! Ve zkratce se zde uvádí, že se stále více rozcházejí proklamované cíle a dosažené výsledky. Prostředky, které na dotace zemědělství EU vynakládá, přestávají být podporou smysluplné výroby potravin, ale jsou čím dál víc bezúčelným plýtváním. Při všeobecném nedostatku financí jsou jednou z příčin zpomalování výzkumu a vývoje v oblasti produkce potravin, protože snižují motivaci výrobců a konzervují existenci neefektivních provozů. Ve svém důsledku se tak stávají příčinou ztráty konkurenceschopnosti. Navíc praktiky Evropské unie ve vztahu k zemědělství okolního světa, zejména v rozvojových zemích, se stávají překážkou při jednání o mnoha dalších tématech. Tím jsou míněny překážky kladené dovozu zemědělských komodit do Evropy.

Není náhodou, že se uvedená výzva objevila právě v těchto dnech, když zkrachovala ekologická konference v Kodani. Zřetelně se na ní ukázalo, že rozvojové země získaly lídra a uvědomily si svoji sílu. Ani Evropa, ani USA nebudou nadále moci řešit problémy tak, že sepíšou sobě vyhovující dohodu a ostatní ji jen formálně podepíšou. V situaci, kdy miliarda lidí na světě má hlad a přitom se prostřednictvím internetu obrazně řečeno dívá těm bohatým do talíře, nemůže Evropa beztrestně rozdávat peníze farmářům například za to, že nezasejí a nechají půdu ladem.

Ani jako sociální dávka neplní dotace levné produkce potravin svůj účel ideálně, protože naprostá většina prostředků končí u bohatých producentů a ne v chudých rodinách. Navíc se podepisuje na devastaci evropské populace obezitou a diabetem.

Bohužel, těmto hlasům populističtí evropští politici nechtějí naslouchat. A tak jedinou věc, se kterou v deklaraci nesouhlasím, je její označení za naléhavou. Pod označením naléhavý si představuji problém anebo záležitost, kterou je potřeba okamžitě řešit. Levné a kvalitní potraviny, dotované ze společné kasy, si Francouzi hájí už třicet let a nikdo s nimi nehne. A je to postoj Francie, na kterém ztroskotává veškeré jednání o zemědělství v Evropě. Navíc úřednický a administrativní aparát, který dotace doprovází, vytvořil i nový obor podnikání – agentury a experty na jejich získávání. Zuby nehty bude bránit své pozice při rozdělování veřejných prostředků. Když nějaká záležitost vyžaduje řešení , ale odkládá se desítky let, pak není naléhavá. Dokud jsme jako daňoví poplatníci ochotní to platit…