Virtually - titulní stránka Fotolab Virtually


Účastníci zájezdu aneb Lekce filmového polopatismu

Josef Mlejnek

Někteří z přátel mi namítají, že beru Vieweghovu tvorbu příliš vážně, neboť jde o autora žánru zvaného entertainment neboli zábavná četba. Tato námitka neobstojí, nehledě k tomu, že vážně sám sebe bere především autor, který by byl šťasten, kdyby jeho jméno bylo vyslovováno jedním dechem se světovými autory, ale „koeficientem obtížnosti“ má jeho tvorba neomylně blíže Heinzi G. Konsalikovi. Entertainmenty psal koneckonců i takový Graham Greene, nebo alespoň tak některá ze svých děl označoval. Vezměme, s jakou přesností a bravurou exponuje charaktery i osudy lidí, jejich vnitřní svět v Cestách s tetičkou nebo v Rychlíku do Istanbulu - jedna z ženských postav, ne-li přímo hlavní - v tomto románu přijde za jízdy v tomto rychlíku o panenství - aby si mladší čtenáři Greena (1904-1991) patrně již nečtoucí nemysleli, že se v knize „katolického“ autora diskutuje o predestinaci nebo subjektivní podmíněnosti estetických soudů. Ve srovnání s Greenem, a to jen tím pouze zábavným, jsou Vieweghovy postavy jako špatně mluvící panely uvařené z jednoho a téhož literárního moduritu.



Když jsem před deseti lety publikoval v Lidových novinách kritiku nové knihy Michala Viewegha Účastníci zájezdu, vyslovil jsem tehdy ironické přání, že pro případ zfilmování - měl jsem ovšem na mysli televizní seriál - by mohlo jít ne o zájezd čtrnáctidenní, ale alespoň o třítýdenní. Deset let uplynulo jako voda, a hle, je tu přímo film, byť o zájezdu v trvání pouhého jednoho týdne. Spoluautorem scénáře je debutující filmový režisér Jiří Vejdělek, který si zatím stačil kazit případný talent v seriálovém monstru zvaném Redakce z dílny televize Nova. Abych pro Vieweghův horkojehelný román nalezl alespoň nějaké ospravedlnění, napsal jsem tehdy také, že jeho postavy jsou výbornou ilustrací dvou „nul na dovolené“ od malíře Jiřího Sopka, které zabloudily na obálku knihy. I přes všechnu svou černou zkušenost se současnou českou kinematografií jsem se odhodlal shlédnout Účastníky zájezdu s nadějí proti vší naději doufající, nepovede-li se Vejdělkovi něco obdobného Sopkovým obrázkům. Těžko říci, je-li film alespoň v něčem lepší než jeho literární předloha, každopádně má svým polopatistickým doslovováním nepoměrně blíže k některému z dílů výše zmíněného seriálu než k relativně samostatnému filmovému dílu.



U filmové podoby Účastníků zájezdu jsem skutečně byl zvědav, jak se režii, a schválně jsem si proto „utajil“ jméno režiséra, podaří alespoň v náznacích z autorovy anekdoticky placaté fenomenologie jakéhosi jednoho zájezdu vytáhnout do popředí, exponovat fenomén zájezdovosti, a to nejen v satirické až sarkastické nadsázce. Přes pár drobných změn však filmový přepis v podstatě jen pasivně sleduje fabulační kostru románu. Tento dojem nijak neoslabí bravurní detailní záběry tu na nohy účastníků, tu na kolečka po zemi tažených zavazadel, nebo v závěru sentimentální kamera „rozhlížející se“ kamery po moři, po chlívcích pro turisty spočinuvší posléze na oprýskané bývalé lodi na suchu sloužící jako hnízdečko plavčíkovi, který - vinná nevinná - bere mladé turistky pěkně po řadě. Jednou ze změn oproti předloze je, že hlavní postava Max, kterého hraje Ondrej Kovaľ a dabuje Saša Rašilov, není formálně spisovatel, ale zpěvák (nejspíš folkař, píše si sám své texty), nicméně z něho padají moudra spíše spisovatelská povědomá nám z knihy. Například při dialozích s „ošklivou“ Jolanou (Anna Polívková), z níž zůstává v uších ozvěna nepříjemně vtíravého hlasu. Z literárních kritiků, úhlavních Vieweghových nepřátel, se ve filmu neobjeví ani Petr Fidelius. Ukrajince Olega nahradil mimoňovitý Potápěč a v peprných narážkách je několikrát řeč o zbrusu novém podpůrném prostředku potence i apetence zvaném Arginmax známém díky hojné televizní reklamě. Ale zápletky jsou už stejně kostrbaté a toporné jako v předloze. Evu Holubovou i Bohumila Klepla jsem už zažil v jejich nepoměrně lepších nejen divadelních, ale i filmových rolích, i když v banálně poetickém příběhu rozhašeného a znovu slepeného manželství Jolaniných rodičů vynikli nad podprůměr, který předvádí například vicemiss ČR 1999 Jitka Kocurová v roli blběnkovité průvodkyně Pamely, Maxovy noční múzy - protikladné múze denní, Jolaně, s níž lze tak akorát plkat o umění a životě. Trapné scéně, v níž Jolana Maxovi neúspěšně „nabízí sex“, se vyrovnají extempore prvoplánových buranů Jituš a Jardy xenofobních vůči homosexuální „menšině“ prezentované dvojicí prožívající své každodenní starosti jako všichni normální lidé. Přímo přemrštěná je dvojice stařenek, kterým by podle světa, který mají představovat, muselo být už nejméně sto let - Šarlota (Květa Fialová) jede v doprovodu Helgy (Jana Štěpánková) navštívit místa, kde se v roce 1952 seznámila se zbožňovaným manželem - Šarlotin tanec na molu nebo projekce do více než půlstoletého minula, tak to už není ani kýč.


Film zůstal v zajetí filozofie románu tak nefilozofického autora jako Michal Viewegh. Jaké filozofie?, může někdo namítnout. Mám na mysli onu bezhodnotovou toleranci pro toleranci, již lapidárně vyjadřují slova českých pivních mudrlantů: Vo-co-de? Když nejde vo život, tak-de-vo-hovno. (Ale podle čeho panáčkové poznávají, že nejde o život? O život jde přece vždycky.) „Moudrá“ Jolana ji předvede ve filmu přímo názorně: poprvé, když se veřejně zastane Potápěče nařčeného Jituš z úchyláctví (měl se před ní obnažit a ukájet), podruhé, když mu při milostném sbližování nabídne, že je jeho domnělé (?) úchylce ochotna ráda a dobrovolně vyhovět. Nakonec z nich, jak jinak, suchou cestou vzejde „zamilovaný páreček“. Stejně jako v románu se Max s Pamelou zmocní jeden druhého na mořském břehu, Pamela pak Maxe překvapí prostým, leč čistým textem, které on zhudební. Skutečným zhudebnitelem je ovšem Oskar Petr, původce stupidně prvoplánové hudby k celému filmu.

Abych nezapomněl na svého oblíbence Pavla Lišku, který nesmí chybět v žádném českém filmu z poslední doby. V Účastnících zájezdu hraje opět Pavla Lišku, ale to je v roli mladšího řidiče zájezdového autobusu protentokrát přednost!
Josef MLEJNEK


Účastníci zájezdu. Komedie podle bestselleru Michala Viewegha. Scénář: Michal Viewegh, Jiří Vejdělek. Režie: Jiří Vejdělek. Kamera: Jakub Šimůnek. Hudba: Oskar Petr.

Nekrácená verze textu psaného pro květnové číslo 51 PRO.


Recenze na knihu Účastníci zájezdu Pod psa nebo pro psa Nováka?



Josef Mlejnek
 
  Přístupy: 17542 Komentář Stáhnout Tisk E-mail
 





Vybrali jsme z tisku
křepelka šmok


ODS
REKLAMA


Hrad
REKLAMA


TOP články
REKLAMA