Seminář

Jiří Vambera

25.03.2008, zpravy.ods.cz

U příležitosti publikace Environmentálního výhledu OECD do roku 2030 uspořádalo Ministerstvo životního prostředí s Ministerstvem zahraničí
13. března seminář Hodnocení a výhledy stavu životního prostředí. Okolo dvou set účastníků se sjelo z celé republiky i ze zahraničí (převážně automobily), aby dostali zvláštní číslo časopisu Planeta a poslechli si prezentaci tam otištěných materiálů. Řízená diskuse byla tak zajímavá, že část posluchačů odešla.

Základním motivem bylo hodnocení údajů o změnách různých ukazatelů - čistoty ovzduší, vody, půdy, biodiverzity rostlin i živočichů a předpovědi dalšího vývoje. Tyto změny údajně působí lidská činnost a jsou navrhována dalekosáhlá opatření, jak zpomalit a zastavit nepříznivé trendy (kdo rozhodne, co je příznivé a co nepříznivé?). Přednost mají mít nástroje nazývané ekonomické. Rozdělují se na ekologické daně, vytváření trhů pro ekosystémové služby a environmentální účetnictví. V jedné části byly uvedeny výsledky studií, kolik bude stát zavedení těchto opatření a kolik by stálo, kdybychom nic nepodnikli. Bez vyjímky grafy a tabulky ukazovaly, že když budeme do životního prostředí investovat nyní, ušetříme mnoho peněz v budoucnosti.

Přestože byly používány odborné termíny a hojnost zkratek, závěr je srozumitelný, jasný a neradostný. Budeme platit za všechno víc.

Například: Zdraží se uhlí, protože jeho spalování je škodlivé. To povede ke zdražení elektřiny. Zaplatíme z daní dotaci ČEZu, že vyrábí (velice neefektivně - s dvacetiprocentní účinností) část elektřiny z biomasy. Zaplatíme dotace větrným elektrárnám. Zaplatíme dotace zemědělcům za pěstování některých komodit. Zaplatíme dotace zemědělcům za nepěstování některých komodit. Připlatíme za benzín, do kterého přimícháme biolíh. Zaplatíme víc za potraviny, protože biolíh se dělá z pšenice a ta už nyní stojí dvojnásobek.

Jako příklad ekologického trhu se uvádělo obchodování s povolenkami na vypouštění škodlivin do ovzduší. Zatím to ovšem není žádné obchodování, ale politické a administrativní hrátky. Povolenky jsou dávány zadarmo, jejich limity stanoveny podle politických hledisek a možnost větších finančních postihů se neřeší technologicky, ale geografickým přesunem.

Sporná je i strategie, jak dosáhnout významného pokroku výzkumem, inovacemi a modernizací v Evropě. Všechny plány na zabránění odlivu mozků jinam, například do USA trpí přehlížením zcela jednoduché pravdy. Každý člověk si z alternativ vybírá tu lepší. Jestli má na jedné straně možnost získat za svou práci dobré ocenění a na druhé straně ocenění špatné a jako doplatek k tomu jen poplácání po rameni, je výsledek jasný. Navíc při dnešní úrovni globalizace není nejdůležitější, kde se věc vymyslí, ale kdo z ní umí získat prospěch. Tady evropské administrativně byrokratické řízení tahá až na výjimky za kratší konec.

Zatím se neobjevily mezi doporučeními odborníků na životní prostředí, které jsou prosazovány širokou populistickou frontou politiků za podpory médií tak vehementně, že oponenti nemají téměř šanci, návrhy, které by vedly k výrazné šetrnosti anebo omezení pohodlí či blahobytu občanů nejbohatších zemí světa. Zrovna tak regulace velikosti lidské populace. Nebude trvat dlouho a obaleny vhodným vědeckým zdůvodněním se jich jistě dočkáme.

Nechci obhajovat nerozumné chování nás lidí. Věřím ale, že v principu se vzdělaný a vychovaný člověk rozhodne sám lépe a případněji konkrétní situaci, než těžkopádný byrokratický aparát, na který tlačí politici i zelení aktivisté.
M