To hlavní Kmenta neřekl

Dušan Šrámek

Na pulty knihkupectví doputoval již třetí díl knihy Jaroslava Kmenty Kmotr Mrázek, pod názvem Válka kmotrů. Na rozdíl od obou předcházejících dílů nezabírá většinu díla bezduché přepisování telefonních odposlechů, ale je vidět, že si autor své informace skutečně vyšlapal. Byť většina z toho nejdůležitějšího už byla stejně dříve publikována v denním tisku. Žádné dramatické odhalení se zde tedy nekoná. Navíc to podstatné v knize zcela absentuje.

Doba fialových sak
Těžko lze polemizovat s autorem v těch konkrétnostech, o nichž si čtenář s ohledem na policejní utajování, případně neexistenci jiné literatury, stejně nemůže udělat zcela objektivní názor. Nicméně knize chybí to hlavní – zasazení děje do celkového společenského schématu, do dobových souvislostí.

Někdy v roce 1992 vtančil Mrázek, tehdy v nezbytném fialovém obleku za dopravu Karla Gotta a Miroslava Provoda do Poslanecké sněmovny. Už tehdy se zasvěcení divili, jak si s ním řada tehdejších politiků mohla vůbec podat ruku. Ti, co ho k ničemu nepotřebovali, s ní pak rychle ucukli. Ti druzí ji naopak stiskli o to pevněji. Mrázek dokázal vyrůst jenom tak vysoko, jak mu to dovolila politická elita. Ačkoli se v předchozích dílech Kmotra Mrázka snažil Kmenta vytvořit obraz, že klienti Mrázka sestávali především z občanských demokratů, jeho vliv byl naopak v Lidovém domě.

Nástup starých struktur
Až nástupem sociálních demokratů do vlády mohly podobné existence vyrůst, sáhnout si na státní zakázky, ovlivňovat politiku, i osudy jejích jednotlivých aktérů. Změnil se i charakter násilné organizované trestné činnosti. Skončila divoká éra „sametových vrahů“, kteří byli schopni fyzicky likvidovat své oběti kvůli igelitce s pár tisíci, a nastoupily vraždy kvůli rozdělování privatizovaného majetku a přidělování veřejných zakázek. Mrtví sponzoři v podání ODS byli skutečně něco zcela jiného než mrtví sponzoři ČSSD. Socialisté s sebou zároveň přitáhli do mocenských a represivních složek státu celou plejádu předlistopadových „starých struktur“, které se tak po letech sešly se svými pappenheimskými. Jak do celé této mozaiky zapadá Mrázek?

Policejní specialisté na organizovaný zločin jsou dodnes přesvědčeni, že stál za několik nájemnými vraždami jako jejich objednavatel. Dokonce neváhají tvrdit, že byl jediným z celé galerky, který byl schopen své zájmy prosazovat i přes mrtvoly. Žádné přímé důkazy ale nepřinesla ani jeho smrt, přestože dnes už by se jej nikdo nemusel bát. Mrázek nebyl nějaké vraždící monstrum, ani neomezený vládce jakési hierarchicky organizované mafie. Zato dokonale zapadá jako archetyp onoho podivného spojení některých vládních politiků z řad ČSSD, policistů zkorumpovaných mocí a penězi, a veksláckého polosvěta. To, že se mu dařilo po nějakou dobu vytvářet kolem sebe nimbus nepostradatelného a všeho schopného šíbra, z něj ještě nedělá žádného kmotra.

Doba zametání
Mrázkův vliv a moc mohly platit jenom do jisté míry, a jisté doby. Přesně do té chvíle, než ho přestali politici potřebovat. Ta chvíle přišla se Stanislavem Grossem. Proč by měl vlastně pomáhat Mrázkovi, ale i Krejčířovi či Pitrovi s jejich kšefty? Když je mohl díky různým Randákům, Kadlecům či Janstům realizovat sám? A ještě se nějakou dobu neinformované veřejnosti prezentovat jako neohrožený bojovník proti organizovanému zločinu? Tuto roli pak beze zbytku využil a ještě zdokonalil jeho nástupce, Jiří Paroubek. Jen ještě bylo třeba zpřetrhat všechny dosavadní vazby a zamést po sobě ten svinčík. Krejčíř či Pitr včas pochopili, a raději vzali roha do ciziny, Provod skončil v kriminále. I kdyby každý z nich promluvil, dnes už jim nikdo neuvěří. Nejhůře dopadl Mrázek, protože ten toho věděl nejvíc, a nedal by se zastrašit. Svět politiky na rozdíl od světa organizovaného zločinu nezná byť zvrácený pojem vděčnosti a respektování závazků za projevené protislužby.

Éra peněz
Ať již stál za vraždou „českobrodského kmotra“ kdokoli, byla jenom logickým a více než symbolickým vyústěním další etapy v přerozdělování trhu. Skončila éra, kdy se majetek přerozděloval fyzickou likvidací, a kdy mohli o obchodních transakcích rozhodovat jednotlivé gangy. Nástupem vlád Mirka Topolánka zvítězila nová třída, tentokrát se etablující ne z prostředí vekslu, ale z vysoce inteligentních manažerů, majících vazby na ruské či čínské zájmové skupiny, a diplomy z prestižních západních univerzit. Plus silné finanční skupiny disponujícími stamiliardami v zádech. Střelné zbraně tak vystřídaly peníze. S Mrázkem nakonec stejně symbolicky odešli i policisté z organizovaného zločinu, kteří jako jediní měli zájem za končícím obdobím udělat pořádnou inventuru. Jenže nikdo jiný ten zájem už neměl.