Tři Barrosova D

Martin Daneš

Předseda Evropské komise José Barroso přivezl koncem minulého týdne do Prahy své nové eso v podobě „plánu D“: deprese, dehonestace a demagogie. Nezněla ta Barrosova „déčka“ poněkud jinak? Nelze vyloučit, že ano, zvykněme si však na to, že politici (a ostatně nejen oni) často něco jiného říkají a něco jiného si myslí. Plán D je toho typickým případem. Proberme skutečná Barrosova „déčka“ jedno po druhém.

Deprese: expanze Evropské komise a unie obecně nevedou k ničemu jinému než k prohlubování hospodářské deprese. Jediným důvodem, proč mít na evropské úrovni například společné sociální normy, je více pravomocí pro úředníky; lidem to nic nepřináší a vysoká cena práce vede navíc k tomu, že mnoho firem přesouvá své aktivity jinam. Francouzští a němečtí politici pak dští síru na zahraniční „sociální dumping“.

Dehonestaci čelí každý, kdo si troufne současné směřování unie veřejně kritizovat. Zarytí europeisté, jejichž osobní zájmy jsou úzce spjaty s rostoucími pravomocemi unie, vykazují tyto „sýčky“ na okraj politického spektra a označují je za extremisty, před nimiž by si pokojní občané měli zacpávat uši. Ne nadarmo se evropská ústava pokoušela zavést „zločin proti Evropské unii“, jenž se mohl stát i bičem na její kritiky.

Demagogie: předseda Komise Barroso přichází půl roku po krachu evropské ústavy s dalším návrhem demokratické diskuse o tom, co občané od unie „čekají a chtějí“. Pozor, ta debata se ale nesmí týkat samotného jádra problému, nikdo by se neměl - jako prezident Klaus - ptát: Prospívají nynější pravomoci Evropské komise občanům, nebo jim svým nadměrným rozsahem škodí? Tuhle debatu Brusel předem zapovídá, a demokracie se tak v jeho pojetí podobá spíše té byvší socialistické, kdy se směly kritizovat dílčí „nešvary“, nikoli však samotné základy neefektivního systému.

Martin Daneš
V roce 1991-92 byl diplomatickým poradcem v Kanceláři prezidenta republiky. Pracoval jako redaktor v Lidových novinách, Metropolitanu, Českém deníku, šéfredaktor Denního Telegrafu (1993-94) a měsíčníku Mezinárodní politika (2002). V současné době žije a pracuje ve Francii
Osobní stránky