Nahá bída před soudem

Jana Dědečková

„Právník dokáže odhadnout, jak soud rozhodne," řekl předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský na skutečnost, že rozhodnutí soudu uniklo hodinu před oznámením do médií. On sám pochybuje nad možností, že výsledek rozhodování unikl od některého člena pléna soudu.

Je pravda, že člověk ani nemusí být právníkem, aby si podobný výsledek vydedukoval. Já jsem výsledek tušila ve chvíli, kdy se obhajoby svévolně ujal Lubomír Zaorálek. Když jsem psala svou včerejší glosu „ Vypadá to jako blbec, chová se to jako blbec… musí to být blbec „ měla jsem už jistotu. Vůbec nechápu jak si tento právní nihilista s bolševickým myšlením mohl jen na okamžik myslet, že právě jeho doplnění, jeho bolševická argumentace, zvrátí rozhodnutí soudců, k němuž jistě dospěli mnohem dříve než za pouhé tři hodiny, které trvalo projednávání Melčákovy žaloby.


Zcela správně se jeden ze soudců ptal, jménem koho hovoří Zaorálek, jestliže soudu bylo doručeno perfektní a vyčerpávající vyjádření předsedy poslanecké sněmovny, které dle mého mínění vypracovali parlamentní právníci a na němž se jistě shodla politická reprezentace. To Zaorálek nevěděl. Považoval za potřebné některé body rozvést. Obával se, že by soudci nerozuměli. Po doplňujících otázkách porozuměli dokonale. Nejen oni.

Zaorálkovi se zamýšlená dramaturgie hroutila čím dál více, velkolepý výstup nevyvolal toužený efekt a hlavní hrdina připomínal zmoklou slepici. Aby zachránil zbytky cti, napadl ze zpolitizování soudkyni Elišku Wagnerovou, přestože se zcela legitimně ptala, zda ČSSD, když svrhla vládu, počítala s tím, co může přijít. „Uvažovali jste, s kým budete vládnout? Jakou vládu jste chtěli vygenerovat a co vám v tom zabránilo?" ptala se Zaorálka.

„Víte jaký to byl chaos, kolik se na nás toho valilo, české předsednictví, hospodářská krize! Dokážete si představit , jak hektická byla ta doba? „ odpovídal jí otázkou Zaorálek. Naprosto přesně tím vyjádřil státnický přístup a zodpovědnost politiků ČSSD. Nemysleli na nic jiného, než svrhnout vládu. Na destrukci. Po nás potopa. Na opojnou chvíli, na slastný pocit vítězství. Stejně jako ten nejposlednější ubožák, který tančí své tanečky kolem nového televizoru koupeného na úvěr, radovali se socialisté v čele s Paroubkem ze svržení vlády. Tak jako ten zadlužený ubožák zjistil, že vlastně nemá na splátky, věděli jsme všichni i bez otázky Elišky Wágnerové, že ani ČSSD, nejen že nevěděla co dál, ale ani na chvíli nepomyslela na důsledky svého činu. Dokonce odmítla převzít odpovědnost a sdělila občanům, že vládnout nechce.

To nahá bída státnické politiky ČSSD stála před soudem a promlouvala k nám ústy Lubomíra Zaorálka.

Jana Dědečková
Bývalá členka Rady ČT v období tzv. televizní krize. Šéfredaktorka Virtually a místopředsedkyně a mluvčí Občanského sdružení televizních a rozhlasových koncesionářů