Kronika Bratrstva Kočkovy pracky aneb Podruhé ve stejné řece
Petr Štěpánek
(Tento týden vychází nová kniha Petra Štěpánka Kronika Bratrstva Kočkovy pracky. Má podtitul Paroubkovi šibalové v akci a navazuje na úspěšnou publikaci Plnou ParouBack. Obsahuje dalších 60 politických komentářů ostrých jako břitva. Satirické obrázky jsou opět z dílny aTeo.cz. Knihu vydává Liberálně-konzervativní akademie CEVRO.)
Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky, říká stará moudrost. Někdy však prostě nic jiného, než se do podobných vod vnořit opakovaně, nezbývá. Když jsem před volbami v roce 2006 vydával knížku politických komentářů Plnou ParouBack, ani ve snu mě nenapadlo, že by snad někdy mohlo dojít na pokračování. Tu knížku jsem chápal jako svůj malý osobní příspěvek k volební porážce Jiřího Paroubka a jeho zdivočelé ČSSD.
Jenže Paroubek sice volby prohrál, ale nikoli tak výrazně, aby ho to smetlo do propadliště politických dějin. Víceméně patový výsledek mu naopak umožnil rozehrát neodpovědnou a pro naši zemi devastující partii obstrukcí a podpásových úderů. Ve jménu svých osobních zájmů dokonce neváhal podrazit nohy vládě během našeho předsednictví Evropské unii.
Čas je lék a paměť bývá milosrdná. Je to obecná lidská vlastnost, že to nepěkné z našich myslí spíše vytěsňujeme a zapomínáme. Když jsem nedávno v počítači náhodou zabrousil na své vlastní texty komentující další běh politických událostí, zvláště těch povolebních z roku 2006, samotného mne překvapilo, na co na všechno z Paroubkova repertoáru jsem už zapomněl. Jsem si jistý, že to stojí za připomenutí.
Jiří Paroubek je koncentrované zlo. Jiří Paroubek je nebezpečí pro naši zemi. ČSSD pod jeho vedením vsadila na rozdmychávání těch nejhorších lidských vlastností: závisti, lakoty, zášti, ba dokonce oprášila i třídní nenávist. Byl by to opravdu hodně poťouchlý dějinný paradox, kdyby v roce 20. výročí sametové revoluce se za Paroubkovými zády vrátili k moci bolševici. A je úplně jedno, zda zrovna mají dres oranžový anebo rudý. Rozdíl mezi komunisty a sociálními demokraty za Paroubka prakticky vymizel. Ti oranžoví jsou dokonce v mnohém horší.
Svět Jiřího Paroubka je svět Restaurací a jídelen Prahy 1, kde za komunistů býval ekonomickým náměstkem. Svět veksláků, bolševických šíbrů a světských, svět černých peněz a obálek se všimným, svět pinglů, taxikářů a prostitutek. Tenhle svět s sebou Jiří Paroubek zavlekl nejdříve na pražský magistrát, pak do Strakovy akademie a nakonec jím zasvinil ČSSD. A chce s ním zaneřádit celou Českou republiku. Střelba na křtu Paroubkovy knížky je v tomto smyslu přímo symbolická.
Nejstrašnější ovšem je, že Paroubkovy metody některé voličské skupiny účinně oslovují. Pravým požehnáním pak jsou pro novodobou lumpenburžoazii. Prakticky v přímém přenosu tak mohou zděšení občané pozorovat, jak se k moci derou patologičtí jedinci. V Německu třicátých let to nebylo jiné. Moje devětasedmdesátiletá maminka, jež dobře pamatuje nacisty i bolševiky, má z Paroubka normální lidský strach.
Volby 2009 tak v mnohém připomínají "deja vu" volebního klání z roku 2006. Opravdu jde o hodně. Zůstaneme standardní západoevropskou zemí, nebo nás Paroubek ve jménu svých nezkrotných osobních ambicí znovu nasměruje na Východ? Pro mne osobně mají tyhle volby ještě další rozměr, neboť se mne nedotýkají pouze jako voliče, ale tentokrát i jako kandidáta. Na kandidátce ODS v Královéhradeckém kraji figuruji na druhé příčce.
Znalcům foglarovek netřeba vysvětlovat, co bylo zač Bratrstvo kočičí pracky. Znalcům české politiky zase není třeba vysvětlovat drobný posun v názvu onoho nevábného spolku, jenž jsem vetknul do názvu této knížky, ani jeho symboliku.
Stejně jako v knížce Plnou ParouBack i v Kronice Bratrstva Kočkovy pracky se mnou do proudu politických vod vstoupil přítel aTeo se svými obrázky. Vzhledem k tomu, že v těchto volbách jde také o svobodu v tom nejvlastnějším slova smyslu, symbolické je rovněž to, že právě jemu Paroubkova manželka aktuálně vyhrožuje žalobou ve snaze umlčet ho, zakázat mu psát a tvořit, co si (o ní) myslí, zkrátka sebrat mu kus jeho osobní svobody.
Jiřího Paroubka je třeba porazit. Musíme do dokázat kvůli sobě, kvůli našim dětem, kvůli našim vnukům, kvůli budoucnosti této země. Rád bych k tomu přispěl i touto knížkou.
