Zákaz odposlechů má chránit vás

Marek Benda

24.02.2009, Hospodářské noviny

Utajený odposlech osobního či telefonického rozhovoru je hrubým zásahem do soukromí. Proto se státem nařízený odposlech používá jen ve výjimečných a odůvodněných případech. A má sloužit výhradně k prokázání nejzávažnější trestné činnosti.

Jakékoli jeho jiné využití než v řízení před soudem je již dnes protiprávní. Toto potvrdilo už v roce 2006 i společné (sic!) stanovisko Soudcovské unie a Advokátní komory. Ten, kdo obsah odposlechu nezákonně předá novinářům, je samozřejmě také odpovědný a bude potrestán. Ovšem neplatí, že k odposlechům mají přístup jen státní orgány, které si stát musí umět sám pohlídat. Od určité fáze trestního řízení mají přístup do spisu i advokáti a zmocněnci, které stát ohlídat nemůže.

Za Grossova premiérování odposlechů nebývale přibylo a my se je dnes snažíme všemožně omezit. Podařilo se nám výrazně zpřísnit jejich povolování a zavést zpětnou kontrolu, v důsledku čehož se počet povolených odposlechů snížil více než o třetinu. Stejně tak se zpřísnila pravidla přístupu k nim uvnitř vyšetřovacích orgánů. Postih zveřejňování nezákonně získaných odposlechů je až posledním opatřením v řadě, které samozřejmě sníží poptávku po jejich vynášení.

Asi klíčovou je otázka, zda zákon nechrání politiky a neomezí právo veřejnosti na informace ve veřejném zájmu. Prohlašuji, že nikoli. V málokterém ze série zveřejněných odposlechů hrál hlavní roli opravdový zájem o nápravu věcí veřejných. V lepším případě šlo o maximalizaci zisku příslušné tiskoviny či přímo redaktora, v horším sloužili investigativci jako nástroj některé bojující politické či ekonomické skupiny.

I kdyby ale v některých případech dominovala upřímná snaha o odhalování pravdy, stejně narážíme na úskalí. Odposlech je totiž i v trestním řízení jen podpůrným argumentem, a proto je před soudem pečlivě kontrolován. Patří totiž k nejsnáze manipulovatelným materiálům. V novinářském použití je však zcela nekontrolovatelné, zda do přepisu během cesty od zdroje na stránky někdo neudělal nějaké zásahy či nevytrhl jednotlivé věty z kontextu.

Novým ustanovením nechci chránit politiky, ale občany před zveřejňováním jejich osobních údajů. Naopak právě v případě politiků či osob veřejně činných totiž může (byť výjimečně) převážit veřejný zájem a pak je možné získané informace zveřejnit.

Ale je to podobné jako s utajovaným materiálem. Jeho zveřejnění je sice trestné, někdy však může převážit veřejný zájem. Musí to ale být případ nezákonného chování a musí být zveřejněn právě jako výjimka z pravidla s odvoláním na zákon o svobodném přístupu k informacím. Budu první, kdo se bude takového novináře, který rozkryje nezákonné jednání politika, zastávat.

I svoboda novinářů končí tam, kde začíná svoboda ostatních. Kdyby dokázali přistupovat k práci odpovědně – a kdyby tady pro ně platil aspoň minimální etický kodex – nemuseli jsme se takovým zákonem zabývat.