"Antidiskriminační zákon:" slova ztrácejí význam, lidé svobodu

Michal Petřík

MFD, 21. 5. 2008

Pokud Sněmovna přehlasuje prezidentovo veto takzvaného antidiskriminačního zákona, výrazně se změní dosavadní obsah pojmu diskriminace. Nový termín si bude nárokovat oblast práva. Co je to diskriminace? Jde o to, že se stát nebo jiné fakticky monopolní subjekty chovají tak, že k určitým hodnotám, jako je třeba studium na školách, volba zaměstnání, volby, služby a tak dále má přístup jen předem vybraná skupina. Tu tvoří nositelé „dobrých“ znaků. Například bílí muži nebo členové konkrétní politické strany. Ti, které diskriminace vytřídila, byli v dané oblasti vyloučeni absolutně.
Navrhovaný zákon ale fakticky zakazuje a sankcionuje jakékoliv „méně příznivé zacházení“ z důvodu jakéhokoliv důsledku rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry či světového názoru. To se nově dotýká zcela bezprecedentně i soukromoprávních vztahů.

Proč však stejné ochrany tohoto zákona nemá požívat také příslušnost k majetku a rodu, barva pleti, jazyk a sociální původ? Ty jsou přece také vyjmenované v naší ústavní Listině práv a svobod. Nic z toho nesmí být překážkou k zaručení základních práv a svobod.
Nejde tak fakticky o diskriminaci jedněch ústavou chráněných charakteristik před jinými? Nepřejícná závist vůči bohatším či zlomyslné pohrdání chudšími (příslušnost k majetku) jsou přece odvěkou příčinou chování, které tento zákon slibuje vymýtit.
A přesně zde vidíme, v čem tkví zbytečnost tohoto zákona: speciální zákon je zbytečný tam, kde daná práva a svobody již zaručuje jiná norma, zejména nejvyšší právní síly, zákon ústavní. Ambici převychovávat společnost sdílel předkladatel zákona naštěstí jen zčásti; asi to chtěl „jen vyzkoušet“.

„Osvícenost“ předkladatele pak mají dokázat výjimky, ze kterých se budou těšit církve v oblasti náboženského vyznání; budou rovněž respektovány i běžné pojistně matematické zásady zohledňující odlišnosti v pohlaví a tak dále.
Jak však přijmout bezprecedentní prolomení principu presumpce neviny přenesením důkazního břemene ze strany žalující na stranu žalovanou?
„Antidiskriminační“ zákon mění a zásadně rozšiřuje to, co má být za diskriminaci považováno. Něco jiného by bylo, pokud by se zákon týkal výlučně státu jako největšího monopolisty a předepisoval mu (byť jistě z principu sporná a diskutabilní) pravidla, na nichž se jeho akcionáři, tedy občané, prostřednictvím svých volených zástupců shodli.
Zákon se ale vztahuje na všechny soukromé subjekty a tím vlastně v původním smyslu diskriminuje všechny, kteří se chtějí svobodně rozhodnout pro jednání, které dosud nezákonné nebylo.