Varování pro ODS: Cameronova levicová politika žene konzervativce do řad UKIPu

Marek Skřipský

Problematikou změn v britské konzervativní straně od doby zvolení Davida Camerona do jejího čela, se na EUportalu zabývalo již několik autorů. Obsahem těchto úvah byla povětšinou kritika Cameronových „reforem“ uvnitř Conservative party. Cameron se od počátku snaží udělat z konzervativců vzorovou „catch all party“ s cílem porazit vládnoucí labouristy vedené zkompromitovaným a viditelně rychle stárnoucím Tony Blairem.

Cameron vsadil na posun do středu politického spektra. Odsoudil „překonaný thatcherismus“ hodlá navyšovat dotace pro přebujelý Národní zdravotnický systém, bojuje proti globálnímu oteplování, nevadila by mu dekriminalizace marihuany a přeje si větší emancipaci menšin. Jeho podpora homosexuálních sňatků tak v tomto rámci představuje pouhou „třešničku na dortu“. Z klasických postojů britských konzervativců si ponechal pouze tradiční euroskepticismus, ovšem i ten v jeho podání působí poněkud vyměkle.

Průzkumy veřejného mínění zpočátku ukazovaly, že Cameron zahrál na správnou strunu. Preference se konečně přehouply na stranu konzervativců a to novému leaderovi umožnilo odbývat kritiku nespokojených „hard core conservatives“. Teď jsou to ovšem opět průzkumy, které zmrazily Cameronovi úsměv. Vše totiž nasvědčuje tomu, že jeho konzervativci začínají ztrácet ve prospěch Strany nezávislosti Spojeného království (UKIP). Tato strana vznikla roku 1993 z euroskeptického Hnutí za demokracii. Prvním předsedou se stal bývalý konzervativec Roger Knapmann, který svým odchodem z Conservative party dal najevo nespokojenost s odstraněním Margaret Thatcherové a omezením vlivu jejího křídla. V současné době stranu vede finanční makléř Nigel Farage. UKIP prosazuje vystoupení Velké Británie z Evropské unie, striktní omezení imigrace, snižování daní a v neposlední řadě je známa podporou decentralizovaného školního systému.

Zatím největším úspěchem strany byly poslední volby do Evropského parlamentu, kdy získala přes šestnáct procent hlasů, což jí zajistilo dvanáct europoslaneckých křesel. Nadějně zabodovala také v nedávných komunálních volbách.

To ale zdaleka není vše. Od počátku roku 2007 získala rovněž parlamentní zastoupení. Konzervativní poslanci Willoughby, Rannoch a Dartmouth totiž na protest proti Cameronově politice vystoupili z konzervativní strany a oblékli pomyslný dres UKIPu. Poslanec Dartmouth při té příležitosti označil Camerona za otroka politické korektnosti. Poslední vydání časopisu Týden poukazuje na skutečnost, že významní sponzoři Konzervativní strany veřejně deklarovali přesměrování finanční podpory ve prospěch UKIPu, pokud budou konzervativci realizovat Cameronovu politiku. Vlivný konzervativní ekonom Tim Congdon se zase nechal prostřednictvím týdeníku The Economist slyšet, že pokud konzervativci nedají Cameronovi definitivní sbohem, jeho hlas získá UKIP. Aby toho nebylo málo, členská základna UKIPu na místních úrovních již nějakou dobu roste a to dokonce i díky „přeběhlictví“ od konzervativců, labouristů i liberálních demokratů. Znamená tohle všechno opětovný návrat plnohodnotného konzervatismu na britskou politickou scénu ? Doufejme, že ano.

Výše popsané dění ve Velké Británii mě nutí k malé paralele s našimi poměry. Před krátkým časem vyjádřil pan prezident Klaus obavu, že by podobný osud jako britskou Conservative party mohl stihnout Občanskou demokratickou stranu, vzhledem k jejímu „zelenání se“, jakož i posilování středoliberálního křídla v ODS. Prezident upozornil na to, že v případě ideové nekonzistentnosti a rozplizlosti občanských demokratů, by se mohla z jejich jádra vytvořit skutečně konzervativní pravicová strana, schopná oslovit nemalou část elektorátu. Přiznejme si, že Mirek Topolánek této alternativě svými kroky jen nahrává. Tlaku spolkové kancléřky Merkelové ohledně oživení tzv. euroústavy sice odolal, nicméně jeho další jednání příliš optimismu nevzbuzuje. Polovičaté „reformy – nereformy“ a zejména nebývalé velkorysé ústupky Zeleným, kteří za souhlasu ODS prosadili ekologickou daň a obsadili důležitá ministerstva multikulturalistkou Danou Kuchtovou a eurofilem Karlem Schwarzenbergem, skutečně budí rozpaky.

Cesta na střed může být stejně dobře cestou do záhuby a pokud by se část vyprofilovaných elit ODS časem rozhodla k vytvoření „autentické strany“, jistě by se jí naskytlo široké pole působnosti…



Redaktor www.EUportal.cz