Virtually - titulní stránka Fotolab Virtually


O statečnosti, nezájmu a přílišné uspěchanosti

Pavel Zvěřina

Není statečnost jako statečnost. Vemte si třeba "hrdinství" naší vyholené mládeže, nachystané mašírovat při výročí křišťálové noci pražským Židovským městem a statečnost lidí v Barmě, žádajících demokracii (kterou si před lety zvolili v regulérních volbách, ale jež jim byla krvežíznivou juntou odepřena).

Rozhodně zde nechci srovnávat dvě rasy, ale myslím, že (snad díky jejich zdvořilosti?) panuje taková mylná a utkvělá představa, že asiati jsou poslušní a mlčenliví, že si jako nechají všechno líbit, že jsou tak trochu zbabělí. Ale to vůbec není pravda, právě naopak! Vemte třeba čínské Boxery, kteří šli do věci s jasnou vidinou nemožnosti úspěchu a následků - a přesto do toho šli. Vemte si Filipínskou revoluci, kdy People power odstranila dloholetého diktátora i s jeho ženuškou (a tisícem párů bot), vemte si Jižní Koreu, kde právě díky tlaku lidí v průběhu dlouhých let došlo k demokratizaci, atd., případů je skoro nepřeberně. Za svou opovážlivost tihle lidé vždy platili i obětmi nejvyššími. A všichni do toho šli s holýma rukama, jak my na Samet... Jako poslední je nutno připomenout lidi Barmy. A o Barmě a o nás zde chci mluvit.

Bohužel mám dojem, že proti po zuby vyzbrojené hluché barmské juntě jsou holé ruce málo. Letos se znovu ukazuje, že to "po dobrém" nepůjde. Generálové pořád ne-a-ne-a-nevymírají, jenom se obměňují. Je to beznadějná situace. Zvláště když sankce "zvenku" jsou nijaké.

Například v ČR bylo 27.9., v den prvních krvavých obětí nynějšího barmského konfliktu, ale po více než týdnu tamních nepokojů, zasedání parlamentu, ale ani jeden jediný politik se na adresu Barmy neozval. Nemyslím, že by situace v Barmě měla mít přednost před důležitými domácími záležitostmi, ale jelikož události v Barmě byly díky časovému rozdílu v době jednání parlamentu známé, ozvat se někdo mohl a měl - kdo rychle dává, dvakrát dává (bylo to o to důležitější, že po 27.9. následoval státní svátek, pak sobota, neděle...). Zkrátka jsme tu šanci propásli. Nešlo přitom o mnoho, jenom o zmínku, o vyjádření pohoršení nad tím, že "příteli, človíčku v sousední zemi, taky tě bijí..." Místo toho vedli politici své žabomyší války o Topolánkovic Volvu…

Předseda vlády se pak snažil pozdě honit bycha osobním prohlášením (datovaným 27.9., ačkoli ČTK o něm informovala 28.9. ráno). I školáčkům je jasné, že takové prohlášení nemůže mít stejnou váhu, jako veřejné vystoupení při jednání nejvyššího zastupitelského tělesa v zemi. I tak panu Topolánkovi děkuji i za to málo a dovolím si citovat: "Hluboce lituji obětí násilností v Barmě/Myanmaru. Vyzývám Barmskou vládu, aby se nadále zdržela všech projevů násilí, propustila veškeré osoby zadržované v souvislosti s demokratizačním procesem v Barmě a zahájila dialog s opozicí. Věřím, že v této chvíli dokáže světové společenství a zejména Rada bezpečnosti OSN přijmout rychlá a efektivní opatření, která zamezí v pokračování násilí v Barmě a povedou k demokratizaci země."

Potěšilo mě, že i pan ex-prezident se na adresu barmských despotů ozval z Vídně. Od pana nynějšího prezidenta jsem doposud nezaregistroval nic, ač jsem hledal. Nu však on se jistě ozve; on se ozývá ke všemu… Nepřekvapuje mě ani to, že k zatýkání z politických důvodů mlčela i Konfederace politických vězňů (ti mají díky svému proradnému vedení starosti sami se sebou). Ze zahraničí mě potěšila především rychlá reakce hnutí ASEAN a Francie.

Proč mi tak vadí nezájem našich politiků o Barmu? Inu kromě prostého problému porušování těch nejzákladnějších lidských práv, má Česká republika PŘÍMOU zodpovědnost za situaci v té nešťastné zemi - když v roce 1962 vojenská junta nastoupila cestu k socialismu, pomáhali jsme generálům, jak jsme nejlíp uměli: za srdceryvných projevů o mezinárodní solidaritě dělnické třídy byla ČSSR dlouhá léta silným obchodním partnerem barmské junty, jak by mohli dosvědčit bývalí zaměstnanci Omnipolu. Pro ty bez paměti: Omnipol býval podnik zahraničního obchodu, specializující se na obchod se zbraněmi.

(Mimochodem, když už jsem tak nestašťně zmínil paměť: činnost Československa v zahraničí je také jedna z věcí, kterou by se měl zabývat budoucí Ústav pro studium totalitních režimů - dobře mínící, nicméně poněkud impotentni ÚDV doposud tuto oblast jaksi zanedbával.)

Životy a budoucnost lidí Barmy závisí i na tlaku, který světová veřejnost vyvine - či NEvyvine. Snad není tak složité vyznat se v tom, o co jde, v zemi, která má 45 let vojenskou diktaturu. V listopadu'89 lidé u nás volali, že mají holé ruce. Co asi tak mají lidé v Barmě? A chtějí přesně to, co jsme pře lety chtěli i my. Necháme je v tom samotné? Naštěstí nejen u nás, ale po celém světě jsou to především osobní iniciativy obyčejných lidí, které nutí politiky k zájmu o to, co se v Barmě děje. Tak jen tak dál: nenechme osud demokracie v Barmě na holičkách!

Ještě na slovíčko, profici…

Docela kladně v této souvislosti hodnotím i to, jak široce se Barmě věnuje ČTK (a v návaznosti na ni ostatní periodika). Jde mi ale také o to, aby už konečně lidé v Četce (v prostém mediálním zpravodajství obecně) začali používat hlavu, protože pořád narážím na to, že přebírají "zprávy" od lidí, kteří vysílají dezinformace, ale novináři je nedovedou jako takové rozeznat a zařídit se podle toho. Docela by přitom stačilo identifikovat původní zdroj ve zprávě, kterou pak sami vydávají. To je zvláště důležité, používají-li ve svém zpravodajství těch zdrojů víc. My, čtenáři, nejsme zase tak beznadějní, abychom nedovedli číst mezi řádkami (ostatně pamětníci totality v tom mají dobrou praxi).

Konkrétně mám na mysli třeba ten případ se "zbloudilou střelou", která zabila japonského fotografa. Od koho vyšla smrtící kulka nevím, ale z videa (pohybu zasaženého těla) mám dojem, že to byla rána zblízka a že zrejmě přišla buď od toho vojáka či policajta co šel hned za ním; ti jsou vidět nejblíž, jak se prodírají ze strany ulice, voják namíří zbraň a pak Kenji Nagai padá... Jenže vynoří-li se informace o "zbloudilé střele" bezprostředně po zastřelení, je to vždy podezřelé. I bez toho videa (a snad ZVLÁŠTĚ bez toho videa) by bývalo bylo lepší říct jenom to, že byl zatřelen.

Dalším příkladem je zpráva o střelbě "přes hlavy demonstrantů" v první den krvavého potlačování současných protestů proti barmské juntě, následovaná v dalším odstavečku zprávou o třech mrtvých jako výsledek této střelby. To si to ti novináři nedovedou dát v hlavě dohromady?!

Před časem (Ozvěny dne 30.4.2006) to byla zpráva v ČRo, kde nejspíš použili přímý překlad z ČLR v informaci o to, že "čínské úřady zaplatily první odškodné pozůstalým po oběti protikomunistického puče v roce 1989". Takové věci mě dovedou uvést do varu. Je zvláště důležité, aby právě v těch "hlavních" médiích (ČTK, ČRo, ČT...) byly zprávy na špičkové úrovni. Příliš často ale nejsou.




Pavel Zvěřina
 
  Přístupy: 18454 Komentář Stáhnout Tisk E-mail
 





Vybrali jsme z tisku
křepelka šmok


ODS
REKLAMA


Hrad
REKLAMA


TOP články
REKLAMA