Virtually - titulní stránka Fotolab Virtually


21. srpen - vzpomínání nad zežloutlými stránkami

Ivan Turnovec

Na zlomové okamžiky v životě společnosti se nakonec vzpomíná stejně v rovině osobní. 21. srpen 1968 byl bezesporu zlomovým dnem života mnohých, někteří byli okupanty zabiti, jiní odešli do ciziny a další si své postoje vytrpěli doma. Při tom reakce na vpád vojsk Varšavské smlouvy byla zpočátku stejná v celé republice. Jen přesvědčení mnohých bylo proměnlivé (ostatně s tím se setkáváme i dnes u těch kteří převlékají politické kabáty). Klíčové okamžiky vedoucí od dne okupace po tvrdou komunistickou normalizaci, která začala o rok později, jsou opakovaně rozpitvávány a popisovány hlavně z velkých měst. Já bych chtěl letos připomenout jak jsme reagovali v Benátkách nad Jizerou, kde jsem od roku 1966 pracoval v Karborundu, továrně na výrobu brusných nástrojů. Mezi 24. srpnem a 3. zářím jsme zde vydali celkem 7 čísel podnikových novin nazvaných Brousek. Myslím že vůbec není na škodu připomenout alespoň některé texty uveřejněné v těžké době v tomto lokálním časopise, vypovídají totiž o době i tom, co jsme cítili.


První číslo Brousku, vyšlo 24. srpna.

Po mítinku kterým bylo věrorolomé přepadení republiky odsouzeno, jsme připravili leták reagující na vpád vojsk Varšavské smlouvy. Text POHRDAT jsme převzali, objevil se spontánně již 22. a 23. srpna 1968. Sugestivně i po letech vystihuje to co jsme tehdy všichni cítili:

Pohrdat - Pohrdat - Pohrdat

Jestli lze na něco redukovat smysl lidského života, je to touha po sebeuskutečnění, zoufalá touha po uskutečněni vnitřní svobody. V posledním půlroce se u nás po mnoha létech vytvořila vzácná situace, kdy toto lidské úsilí přestalo být záležitostí jedince a stalo se záležitostí společenskou.

Dnes se proti člověku, který se pomalu a ztěžka stával svobodným, postavily tanky. Co pro-ti tomu dělat? Vojáci, kteří proti nám střílí, nejsou svobodni a logika této mezní situace je taková, že my rovněž nejsme svobodní. Ani tehdy, když do sebe dáme střílet, ani tehdy, když neprovokujeme ke střelbě, a dokonce ani tehdy, kdybychom odpovídali na ránu ranou. Člověk ve zbrani není svobodný člověk.

Třebaže pohled na tanky není příjemný a chaotické a neurvalé počínání ozbrojených sil uvnitř pokojného historického města vypadá jako nesmyslný sen, není tohle, co mě naplňuje největšími obavami. Pohled na tanky je dočasný. Žádná okupace nemůže trvat věčně. Celý první den okupace, jakkoli byl dramatický a tragický, měl jisté rysy tragikomedie, měl podobu hrozných, ale směšných pohybů, které jim vtiskoval odpor obyvatelstva. Situace začne být tragická v okamžiku, kdy se budeme muset dívat do očí zrádců. Zrádci zůstanou a s podporou tanků nám znovu vytvoří nesnesitelné lidské podmínky. Tanky pak od-jedou, protože zrádci zastanou za ně vše.
Nevidím největší hrozbu lidské svobodě v hlavních okupačních zbraní. Vidím ji v lidech, kteří se znalostí věci začínají systematicky připravovat policejní režim.

Zatím se bolest a hněv obracely proti okupačním armádám. Myslím, že docela stačí, když jimi budeme pohrdat. Zůstala však v nás nahromaděná sila, a tu nesmíme vyplýtvat v útocích holých rukou proti tankům. Jsme připraveni k aktivnímu odporu. Proti komu? Proti zrádcům.
Snad se podaří vytvořit vládu kolaborantů. Možná, že nebude v naší moci tomu zabránit, ale i pak zůstane v naší moci, aby neměla čím vládnout a komu vládnout.

Tímto mimořádným číslem obnovujeme slavnou tradici našeho závodního časopisu „BROUSEK", který nám byl v době vlády Antonína Římského zastaven. Chceme jej opět vydávat a jakmile se situace stabilizuj, tak zase pravidelně!
Chceme Vás informovat o nejnovějších událostech a zprávách v naší republice, v našem závodě a městě Benátky nad Jizerou.

Druhé číslo vyšlo 26. srpna,
vybral jsem z něj:


První číslo našeho časopisu jsme zahájili heslem pohrdat - ano, pohrdat každým násilím, které má omezit svobodu člověka, pohrdat každým, kdo se k takovému násilí propůjčí, kdo je hlásí l a schvaluje. Naše národy se nikdy v dějinách nenechaly přemoci. V době husitské stála proti nám celá Evropa. Vzpomeňme na hrdinné epochy našich dějin. V době husitské stála proti nám celá Evropa.Vítězili jsme dokud jsme byli jednotní. Jednotní zůstáváme i dnes. Celozávodní schůze dne 23. 8. t. r. ukázala, že pracující jsou opravdu jednotní tak, jak nikdy nebyli. Jedině druhé Lipany by mohIy umožnit vítězství moci a nadvlády, nad státem, který již 8 měsíců dokazuje, že socialismus je možno budovat také jinak - demokratickou, skutečně demokratickou cestou.


Nevěděli jsme nic o teroru v sovětském svazu a když zemřel Stalin, spokojili jsme se s existencí kultu osobnosti. Ovšem tento kult a jeho nadřazenost vůči zájmům lidu je zakořeněn a trvá i dnes. Jeho projevy jsme měli možnost v těchto dnech poznat. Ani dnes nechceme nenávidět prostý ruský lid. Jsou to otroci totální moci, která se dnes odhalila před celým světem. Tato moc, založená na strachu, falši, lži a násilí, by chtěla znásilnit i naší republiku. Proto ten šílený strach před demokratizací naší společnosti. Demokracie v praxi znamená zžíravé ředidlo, které rozpouští všechny prostředky totální moci a její propagandy. Svobody slova se bál Hitler, dnes se svobodného slova bojí sovětský násilník.

Třetí číslo Brousku ze 27. srpna obsahovalo text, který mi soudruzi připomínali ještě v roce 1989, a kromě toho zde byla zpráva o obsazení letiště v Mladé u Milovic (pozdějším centru střed okupační sovětské armády):

Dopis dceři
- V Benátkách nad Jizerou, srpen 1968

Milá Petro, jsi zatím velmi malá a proto ještě nechápeš, a ani nemůžeš pochopit to, co se tady stalo. Až budeš větší, tak se dozvíš o tom smutném dni, středě 21. VlIl. 1968 pravdu.

Naší republiku, zem, ve které ses narodila, obsadila věrolomně cizí armáda, Armáda našich, bývalých přátel. Přijely k nám tanky a na nich zlí vojáci. Po jejich výstřelech tekla po ulicích krev našich občanů, mezi nimi i dětí. Zlí okupanti nás chtěli připravit o svobodu. Mysleli si, že se jim to snadno podaří. Nepodařilo se jim to ale. Všichni čestní občané se jim postavili na odpor. Všichni bránili svoji zem. Ani tvůj táto nemůže zůstat stranou v tomto boji. Tak jako všichni čestní i on věnuje všechny své síly, celou svou energii obraně svobody a. suverenity vlasti Bojuje o svobodu tvou i všech ostatních dětí. Ať už tento boj (kdy proti ozbrojeným okupantům stojíme s holýma rukama) dopadne jakkoliv; je důležité, abys jednou, až budeš větší věděla, že jedině svobodný člověk je člověkem. Jeden z našich dřívějších presidentů, Antonín Zápotocký, .napsal kdysi v jedné knize - l kdybychom padli všici, vstanou noví bojovníci, a v to doufám i já. Když bychom my byli náhodou poraženi, stoupíte vy jednou na naše místo. Hrubé násilí nemůže, nikdy zvítězit natrvalo. Nakonec musí zvítězit svoboda a ona zvítězí.

Tvůj táta Ivan Turnovec, prom. geolog, absolvent PF UK

Tragická noc

(Na to, jak bylo obsazeno vojenské letiště Mladá, vzpomíná jeden z důstojníků):
Tu noc, z úterý 21. 8. 1968, jsem já, pilot, příslušník štábu našeho útvaru, naposledy létal.
Bylo 0,30 hod., když jsem v prostoru někde nad Táborem, zaslechl výzvu: "Zákaz létání - letouny v Čechách ihned přistát!" V té době, bylo v tomto prostoru asi 10-12 letounů. Potvrdili jsme zprávu a vraceli se domů. Mysleli jsme na to, jaký asi státně důležitý let probíhá, nebo kde se asi pohřešuje nějaký letoun. Byli jsme udiveni, když 5 minut po léto první výzvě se ozval nezvykle naléhavý hlas na našem radiovém kanálu s toutéž výzvou pro letadla v prostoru Moravy a Slovenská.
Výzva byla několikrát opakována.

Po přistáni mě volali k telefonu. V 1,25 hod. jsme dostali rozkaz od ministerstva národní obrany. Jde o zákazy vzletů, dověděli jsme se, že sovětská letadla přilétají na letiště Ruzyně a Brno-Ťuřany. Byl nám dán přímý rozkaz nepoužívat zbraně. Aktivní pomoc uchvatitelům však nemáme poskytovat. Oznámil jsem to z počátku jen hlavním funkcionářům našeho útvaru. Bylo to v době, kdy celá letka pilotů byla akceschopná v několika minutách. Bohužel bojovat nesmíme - rozkaz je rozkaz!

V 1,35 hod. slyšíme nad letištěm hluk leteckých motorů. Podle zvuku poznáváme transportní AM 12, dopravní IL 18 a stíhací ochranu MIG 21. Je zle. Máme slzy v očích, co se stalo? Proč a za co tento socialistický útok? Letouny burácí směrem na Prahu, ve vzdálenostech 5-10 km za sebou. Zpět se vrací v proudu východně od našeho letiště - vidíme je v lokátorech. Vytvořily letecký most. 2,40 hod. - několik letounů krouží nad námi. Přistál však, nemohou, protože veškeré osvětlovací naváděcí zařízení je vypnuto, nepomůžeme okupantům za žádnou cenu. Podle pokynů velitele odcházím do budovy letecké dispečerské služby. Slyšíme zde prvé zprávy čs. rozhlasu - provolání ÚV KSČ.
4,20 hod.- k naší bráně přijíždějí prvá okupantská vozidla. Strážný vidí 2 obrněné transportéry. Brána se neotevírá. Než dojde na místo náš náčelník štábu mizí tato okupační vozidla ve tmě. Svítá . . . Zdáli slyšíme i hukot tanků.

5,30 hod. Zahájila provoz okupační stanice Vltava. Je nás několik u přijímače - slyšíme proradná slova „v českém a slovenském jazyce". Dávno jsme již informováni našimi vysílači o situaci v Praze. Proto okupační vysílačky ignorujeme.

6,26 hod - na východní straně letiště se objevuji první dva tanky. Jeden zastavuje na konci letové dráhy druhý rozrývá svými pásy koncové plochy pro přistáváni. Pohybuje se směrem k;nám. Takové ničeni letecké plochy už jako letec nesnesu. Vyjíždím osobním vozidlem po pustém letišti proti tanku. Jakmile se ocitnu na letištní ploše, sleduje mně tykadlo kanonu T-55. Jedeme. Ve vzdálenosti asi 80 m se otočí tank o 90° a zaměří na auto. Vystupuji z vozidla. Tank také zastaví Tak to je první setkáni s našimi bývalými spojenci. Tank je bez výsostného označení. Z hlavního poklopu věže vykukuje tankista - je mu 19 nebo 20 let. Tváři s« příliš sebevědomě a sveřepě. Hovořím česky. Jen spodní kulomety "hlídají". Od tanku jsem vzdálen ani ne 10 m. Teprve když promluvím rusky tak to trochu „zabírá". Požaduji couvnout z pásma, za několik milionů, nedávno opravené letištní plochy. Na to nereagují. "Kdo komandant?" „Já" -odpovídá voják z věže tanku. „Vaše zvanie? (hodnost) „Seržant". Podplukovník s četařem jednat nebude - ani za cenu potupné kulky. Otáčím se a odcházím. Zatím z druhého tanku vystupuji 2 postavy. Je to více jak l km odtud. Sedám si do vozu a odjíždím zpět na stanoviště. 2 postavy pomalinku blíží přes celé letiště. Dříve jsme sovětčíky vždycky a všude vozívali. Dnes ať si jdou pěšky! Tak takhle, zbraněmi, na nás přicházejí „politicky přesvědčit o družbě ve zbrani!" Naši vojáci se rojí. Upozorňuji je na rozkaz velitele ozbrojených sil. „Nevšímat nevidět - ignorován!" Poslouchají na slovo. Rozumí, co je morální převaha a pohrdání. To jediné, co nám je dovoleno. V 6,40 hod. Sedím u panelu řídicího létání. V hrobovém tichu vstupují 2 tankisté. První malý, podsaditý s knírem hovoří. Nevstávám, dívám se stranou. Začíná být neklidný. Rozhovor je chladný a stručný. Ještě než nás tato dvojice opustila, vyrojily se na opačném konci letiště další tanky a obrněné transportéry.

V 6,50 hod. - byla násilím vyklizena na letová kontrola. Samopalníci a další výsadek obsadili hangáry a stojánky letounů za hrozné asistence tankových hlavni.
Noc končí - je ráno. Na své cestě k veliteli, potkávám naše důstojníky přicházející do zaměstnáni. Na jejich tvářích je vidět rozhořčení a smutek. Měli jsme letku plně bojeschopnou. Odvahu našich pilotů jsme museli držet na uzdě. Přesto jsme ale naše ozbrojené síly nemohli použít. Každý voják musí poslouchat rozkazy.

Číslo 4 vyšlo 28. srpna
- to už se soudruzi začali vybarvovat (dlužno dodat, že ne všichni):

Objektivní realita


Ano sovětská okupační armáda je objektivní realitou v tom je nutno souhlasit s našimi představiteli, kteří se včera vrátili ze svých jednání (dá-li se vůbec označit jako jednání to, že představitelé naší strany a vlády byli uneseni a vystaveni na cizím území psychickému nátlaku). No, s tím se ale skutečně nedá nic dělat. Již Havlíček nám ve svých Tyrolských elegiich říká: „Cožpak já mám zvyk ten hloupý mít, nemohu žandárům s flintama pranic odepřít.“
Pane prezidente jedná se Vám o naše životy, jak říkáte. Máte pravdu, život má ale smysl pouze na svobodě, nikoliv v kleci, do které bychom měli být uzavřeni. Máme rádi Vás i soudruha Dubčeka, stáli jsme a budeme stát za Vámi i nadále, věříme Vám. Musíte ale věřit také Vy nám. Doba, kdy bylo možno rozhodovat o našem národě bez nás je po půl roce svobody již navěky pryč. Klid a pořádek v naší zemi, stejně i jako její hospodářský rozvoj bude umožněn teprve tehdy, až odejde poslední okupant.

Zachováme klid a nenecháme se vyprovokovat přesto však jsme, a budeme i nadále pro to, aby se věci nazývaly pravými jmény - obsazení našeho území okupací a spolupráce s nepřítelem kolaborací. Vasil Bilak a další výtečníci nemají ani nejmenší právo hovořit za národ. Pokud se o nich bude mluvit ve veřejných telekomunikačních prostředcích, je nutno uvádět před jejich funkcemi, ono velmi důležité slůvko, bývalý.
Zatím zde sovětská okupační vojska jsou., Nezdá se sice že by pospíchala rychle domů. My ale nesmíme a ani| nemůžeme ustoupit od svých požadavků. Už pro památku těch, kteří byli zavražděni. Okupanti musí jednou jít domů.
Pochopte nás, naši milí představitelé, vy jste neviděli téct krev z ran způsobených kulkami okupantů. Jsme s Vámi - buďte s námi. Jednota, která se upevnila v těžkých dobách minulého týdne trvá. Čtrnáct milionů lidí nemůže nikdo ani vyvraždit, ani umlčet. -it-
-------------------


Boj o svobodu, nezávislost a další směr rozvoje Československa probíhá na půdě našeho uzemí i za hranicemi naší vlasti.
Doma bojujeme všichni pasivním odporem a všemi možnými způsoby, letáky, nápisy a odstraňováním ukazatelů. O odporu lidu našeho státu dobře víme, diky dobré práci československého rozhlasu.
Násilný čin vojsk Varšavské smlouvy za vedení sovětské armády, vyvolal však i silnou odezvu v zahraničí a zvýšený zájem, který byl naší zemi věnován již od nástupu Československa na novou formu, demokratickou formu socialismu, přerostl v bouře protestů proti okupaci, a v projevy sympatií naší zemi. Pobouření bylo tak silné, že např. Angličané nedodrželi tentokrát ani svůj nedělní klid a manifestovali za svobodné řešení věcí u nás.

Na návrh členských států se sešla Rada bezpečnosti a přes odpor zástupců Sovětského svazu a Maďarska byla projednávána resoluce, v níž byl vstup armád Varšavské smlouvy označen jako útočný akt. Resoluce však přijata nebyla, protože Sovětský svaz uplatnil právo veta, které mu umožňuje jeho postavení velmoci.
Další jednáni OSN o napadeni Československa se snaží Sovětský svaz zmařit. Při tom se opírá o jeden z článků Charty Spojených národů, která říká, že ze zásahu OSN jsou vyňaty otázky spadající do výlučné vnitřní kompetence států. Zda události u nás jsou výlučně vnitřní záležitosti našeho státu snad posoudíte sami.
Když pomineme tuto lež, kterou se snaží okupantská propaganda zabránit spravedlivé věci, ptáme se, proč tedy neuplatňují Sovětský svaz i ostatní články Charty.
Proč se třeba neřídil článkem, který říká, že členské státy, budou rozvíjet přátelské styky mezi národy. 22 mrtvých v Praze je důkazem rozvinutých vztahů skutečně přátelských. Až do hrobu.

Proč před týdnem si nepřečetli článek Charty, že se státy v mezinárodních vztazích zdrži hrozby nebo užití násilí proti územní celistvosti nebo politické nezávislosti. Proč toto neměli před očima při sepisování dopisu ve Varšavě?
Někdy se odvolávají naši okupanti na to, že usnesení Varšavské smlouvy jim dává možnost, dokonce i povinnost provést
To, co provedli.
I na to pamatovala Charta a v jednom z posledních, článků tohoto mezinárodního dokumentu je článek, který říká, že v případě rozporu mezi závazky členů OSN podle Charty a závazky podle jakékoliv jiné mezinárodní dohody, budou mít přednost závazky podle Charty.
Pravidla pro čestné použití jsou, není však čestné použít jen to, co se právě hodí do krámu.

já, národ československý, svobodný a živý,
přísahal jsem lidstvu a géniům světa,
že chci býti národ spravedlivý,
že nepřestanu drtiti pěstí svatého hněvu
každého, kdo ponižuje,
každého, kdo znásilňuje,
každého, kdo vydírá a utiskuje

v dosahu těchto mých ramen,
že nepřestanu pomáhati podle svědomí svého
každému, kdo mluví, jedná, tvoří
ze srdce upřímného,
každému, kdo povznáší a osvobozuje
každému, kdo brání svobodu a spravedlnost
každému, kdo ničí poddanství a násilí,
a přísahal jsem, že nechci znáti svých synů,
kteří se mnou nepřísahali v ten den,
že každý musí býti: stejně svoboden.
(S. K. Neuman)

Stanovisko aktivu funkcionářů KSČ města Benátek nad Jizerou
, n. p. Karborundum, zástupců ROH n.p. Karborundum a zástupců ostatních politických stran v místě.

Funkcionáři aktivu po zhodnocení současné situace v naší republice a rozboru projevu presidenta s. Svobody a prvního tajemníka ÚV KSČ soudruha Dubčeka se plně staví za obsah prohlášení ÚV KSČ, a dávají důvěru jedině tomuto ÚV, zvolenému na XIV. Sjezdu. Žádají, aby s. Dubček podal zprávu z jednání v Moskvě tomuto ústřednímu výboru. Všichni požadují urychlené svolání delegátů XIV. sjezdu, aby tito pokračovali v jednání, jako vrcholný orgán vůle všeho našeho lidu zabezpečili co nejrychlejší odchod okupačních vojsk, jejichž setrvávání na našem území považujeme za nejhrubší porušeni naší suverenity a svrchovanosti…

Páté číslo Brousku ze dne 29. srpna
:

stačí jeden krok vpřed, oby ten co ti stál po boku se ti náhle ocitl v zádech

Ted mužně vyprostíme se zpod tureckého jha
ať otroctví své setřese zem dosud spoutaná
Heléni slavní, volám vás,
mudrci, bojovníci,
ó k životu se vzbuďte zas,
když troubím na polnici,

ó povstaňte, ó přistupte a s námi stůjte v boji
a s námi města dobuďte, co na pahorcích stojí.
(Byron)

Budou nebo nebudou nové Lipany?

Vyslechl jsem včerejší projev soudruha Gustava Husáka na mimořádném sjezdu KSS. Byl Jsem tímto projevem velmi otřesen. O rozbití naší jednoty, to co se až dosud nepodařilo ozbrojeným okupantům, se snaží náš člověk, člověk kterému jsme důvěřovali.

Nedovedu si jinak, než jako snahu po rozbití jednoty, vy-světlit slova o opozičním proudu ve straně, slova o tom ať dne co je kolísavé, co je oportunistické. Nedovedu si jinak vysvětlit snahu po vnášení národnostních otázek na pořad současného jednání (mezi námi, je jisté, že otázka federalizace našich obou národů bude vyřešena k úplné spokojenosti všech, tedy i slovenského národa, ve svobodné zemi po odchodu okupantů). Až dosud jsme byli jednotní a jednotní musíme zůstat nadále, žádná "kvalitativně nová situace" nesmí a nemůže způsobit rozkol mezi našimi národy. Prosím vás proto, nerozbíjejte tuto jednotu, vemte si přiklad z pověsti o Svatoplukovi, jeho třech synech a třech prutech, na kterých jim byla předvedena síla jednoty (byla vám již připomenuta v rozhlase). Jednota je dnes naší jedinou zbraní a tuto zbraň si nesmíme nechat vyrazit z rukou. -it-

Sedmé poslední číslo vyšlo 2. září
:

Náš národ nikdy neskoná, tu okupační hrůzu překoná

Co nás čeká


Hlavním současným přáním všeho našeho lidu je dosáhnout odchodu „přátelských" okupačních armád. Osvobozeni, kterého se nám od nich dostalo, nás již stálo dost životů i materiálních statků. Každého jistě zajímají podmínky pro odchod armád Varšavské smlouvy z našeho území. Tyto podmínky bohužel neurčovali naši představitelé. Bodáky byly a budou, byť jen dočasné, tím nejsilnějším argumentem. Během moskevských jednání byli soudruzi Dubček, Svoboda, Smrkovský a další seznámeni s následujícími podmínkami, na které je odchod okupačních armád z ČSSR vázán: Naše vláda musí zajistit:
1. že nebude docházet ve sdělovacích prostředcích k protisocialistickým výpadům,
2. že se bude rozvíjet přátelství, ekonomická a technická spolupráce mezi zeměmi socialistického tábora,
3. že se bude v hodnoceni mezinárodněpolitické situace shodovat s vládami ostatních členů Varšavské smlouvy,
4. že se bude distancovat od jednáni o ČSSR v radě bezpečnosti,

5.
že všechny případné sporné otázky budou řešeny mezi stranickými a státními delegacemi zemí socialistického tábora. Všechny uvedené body, až snad na to přátelství, musíme bezpodmínečné splnit. Potom snad, až páni okupanti usoudí, že se u nás normalizovaly poměry, dojde k postupnému odchodu vojsk.
Odchod okupačních vojsk bude probíhat ve třech etapách:
A) Nejprve dojde ke stažení vojsk z obydlených míst do vyhrazeného prostoru. Budou uvolněny všechny veřejné budovy, a telekomunikační prostředky. Všichni internovaní funkcionáři KSČ a členové vlády budou propuštěni na svobodu.
B) Druhou etapou bude odchod vojsk čtyř států Varšavské smlouvy (kromě SSSR). Jednání s těmito státy byla již zahájena. C) Jednotky Sovětského svazu zůstanou na naší západní hranici do té doby, než naše armáda, která byla, „psychicky narušena" okupací, bude sama schopna zajistit ostrahu hranic.

Dohoda zni na úplný odchod všech okupačních jednotek, je však nutno podotknout, že nejsou stanoveny žádné termíny a navíc, nemáme žádnou záruku, že sovětská strana své podmínky splní.
Komentář k tomu co je výše uvedeno, je celkem zbytečný. Hrubá síla je v současné době ve výhodě. Nezbývá nám zatím nic jiného, než zatnout zuby a plnit to, k čemu se naši představitelé museli zavázat. Podmínky jsou pro nás nepříznivé.To nás ale nesmí přinutit abychom se vzdali naší pravdy vždyť „ve všem je lépe doufat než zoufat, neboť kdo může určit možné?" (J. W. Goethe).
Zatím musíme plnit potupné podmínky, zatím ano. Ale pozor, nesmíme ustoupit ani o krok víc, než je nezbytné. V ničem nebudeme vycházet okupantům vstříc. Naším krédem v této těžké době nechť je, živit se poctivou prací a ne kolaborací?

Co teď máme dělat:
Je-li nám zabráněno říkat co je:pravda, neříkat aspoň to co je nepravda.
Je-li nám zabráněno konat co je správné, nekonat aspoň co je nesprávné
(prof. Dr. Jan Patočka)



Každý se boji o svou kůži,
ale kdo čisté srdce má,
v plápolu jasném zapomene,
že se naň dravé zvíře žene
a rukama je udolá.
Každý se boji o svou kůži,
ale kdo čisté srdce má,
poznané pravdě neodpírá,
zlému se bráni, lži se vzpírá,
a nepřátel se neleká.
Každý se boji o svou kůži,
ale kdo čisté srdce má,
ví den, jenž velí se nebáti,
jenž velí také život dáti,
ví den, ví den a život dá.
(S. K. Neumann)


Fyzické násilí nás může oloupit o svobodu a může nás usmrtit. Zda mu odporujeme nebo zda ho přemůžeme, závisí na náhodných faktorech naší vlastní fyzické síly a síle našich zbraní. Naproti tomu naše mysl není bezprostředně podřízena násilí.

Naši milí čtenáři


Nadešla chvíle loučení, ne nelekejte se „BROUSEK“ bude vycházet i nadále (stane se z něho týdeník, který se bude zabývat problematikou našeho města a našeho závodu). Loučíme se s vámi pouze my, kteří jsme jej dělali těch několik pohnutých dní. Loučíme se s vámi a je nám smutno. Teď je třeba abychom se opět věnovali své práci.
Jestliže jste naše noviny četli, jestliže vám aspoň trochu pomáhaly v těžkých chvílích, znamená to, že jsme svůj úkol splnili. Zhodnotit naší činnost je věcí těch, kteří přijdou po nás.
Zatím tedy sbohem a snad - … snad i nashledanou -it- -mp-


Žádné další číslo již nevyšlo. Ještě jsme zorganizovali besedu s redaktorem Rudého práva - my tehdy mladí, jsme mu otevřeně řekli co si myslíme o okupaci i straně, která je ochotna zaprodat svobodu národa. Znectil nás dlouhým článkem. Nastala normalizace a s ní spojený útlak těch kteří nebyli ochotni podřídit se velmocenskému diktátu Sovětského svazu. Jako vzpomínka na život a práci v Benátkách (jako nepřítel socialismu jsem musel opustit práci i město) mi zbyla jen hrstka zažloutlých papírů, kerými si čas od času zalistuji. Domnívám se nicméně, že není na škodu předložit vzpomínky i ostatním.




Ivan Turnovec
 
  Přístupy: 15532 Komentář Stáhnout Tisk E-mail
 





Vybrali jsme z tisku
křepelka šmok


ODS
REKLAMA


Hrad
REKLAMA


TOP články
REKLAMA