Listopad 89 - Komunisté padli a já nemusím shánět citrony

Jan Ziegler

To není hloupost, když člověk pro nemocné dítě, musel pracně shnánět citrony. O svém zážitku píši později. Žádná společnost, která je lidským dílem, není a nemůže být dokonalá. To platí i pro období po Listopadu 89. Něco mohlo být jinak, leccos se dalo jistě udělat lépe. Ovšem jenom člověk rozumově omezený nechce uznat, že posledních dvacet let patřilo k nejlepším v dějinách této země. Dobrou zprávou je, že v Česku převažují rozumní lidé, podle agentury CVVM 69% z nás si myslí, že současný režim je lepší než ten komunistický.

Tu zprávu nedávno znovu otiskly Lidové noviny a za to jim patří dík. Jistý člověk mimo jiné říká. „Vidím zemi, která ještě před čtvrt stoletím patřila k deseti nejrozvinutějším zemím Evropy. Dnes toto postavení nemá... Československo prakticky nemá vlastní železnou rudu, avšak současně zaujímá jedno z předních míst ve výrobě oceli. Není také normální, že náš průmysl polyká obrovské množství energie, že různá odvětví vyrábějí na sklad a že dnes objem zásob tvoří celý roční národní důchod.

Téměř 23 procent našeho obyvatelstva žije v ekologicky zasažených oblastech a to není v žádné jiné zemi. Je smutné, že pokud jde o průměrnou délku života, dostali jsme se v poslední době na spodní příčky žebříčku... je možno říci, že životní úroveň v zemi stagnuje...

Kromě nízké pracovní morálky se u nás rozšířily i takové negativní jevy, jako je agresivita mládeže, šikanování mezi učni a narkomanie."

Kdopak to asi řekl, že by nějaký soudruh z KSČM hodnotil současnost anebo naopak někdo z disidentů špinil socialistické Československo. Ale kdeže! Jsou to slova Rudolfa Hegenbarta, vedoucího oddělení ÚV KSČ, v rozhovoru ze 7. srpna 1989 pro sovětský deník Izvestija. Mnozí opozičníci se však právem divili, že dotyčný soudruh nebyl vzat do vazby pro trestný čin poškozování zájmů republiky v cizině.

Není přesvědčivějšího důkazu, že komunisté přivedli tehdejší Československo ke krachu. Stačí se také začíst do tajných zpráv určených pouze pro ÚV KSČ. A člověk se nestačí divit, tak například se dozví, že textilní stroje z podniku Elitex v Ústí nad Orlicí neobstojí v mezinárodní konkurenci, a že bratislavská Tesla vyrábí na sklad počítače, které nikdo nechce a naopak její radiokazeťáky po kterých byla poptávka, na trhu chyběly. V socialistickém podniku totiž nikdo nebyl tuto s odpuštěním debilitu schopen změnit.

Dále se soudruzi na „vrchu" například dozvěděli, že údajně skvělému socialistickému zdravotnictví chyběly desítky druhů životně důležitých léků a dalo by se pokračovat.

A vůbec se na tu ČSSR pořádně podívejme.

Průmysl

Po revoluci zaniklo hodně továren, ovšem jiné zase vznikly. Z tradičních značek se žít nedá, ostatně byli to komunisté sami likvidovali tradiční značky a například v roce 1949 nahradili osvědčeného a ve světě známého Baťu prázdným a nic neříkajícím Svitem.

Československý znárodněný průmysl šel po bolševickém puči v roce 1948 do kytek a až na výjimky vyráběl šunty, o které nebyl na vyspělých trzích zájem. Katastrofálně dopadlo z zvláště strojírenství, kdy například osobní auta a motocykly neobstály ve světové konkurenci. Ještě v roce 1948 patřily motocykly značky Jawa ke světové špičce, o deset let později pak musel komentátor v čs. filmovém týdeníku konstatovat, že stroje čs. výroby jsou na závodech horší než ty zahraniční.

Buďme rádi, že po revoluci převzal mladoboleslavskou Škodovku Volkswagen a tento náš tradiční výrobce zase začal dělat pořádná auta. Jen tak mimochodem za komunistů vyrobila Škoda na dvě stě tisíc aut za rok, nyní jich sjíždí z pásů kolem půl milionu.

To samé platí pro autobusy značky Karosa, které rovněž zachránil zahraniční vlastník. Stát není od toho, aby mu patřily továrny. A jestliže něco, co nestačí odpadne, je to jenom dobře, protože to bylo neživotaschopné. A konec podniků, které nedokázaly uspět na trhu zavinili hlavně komunisté, protože ty především jejich vinou vyráběly zmetky.

Zemědělství

Mně hlavně zajímá, co si koupím v obchodě. Omračující čísla o údajně skvělé zemědělské produkci jsou k ničemu, když člověk musel stát frontu třeba na maso. Socialistické zemědělství mívalo také výkyvy a tak třeba v obchodech někdy nebyly ani brambory nebo mléko. Často nesehnatelné bývaly i luštěniny jako čočka nebo fazole a to už nemluvím o jižním ovoci.

Zajímavý údaj nedávno otiskla MF DNES, podle kterého se pole za komunistů hnojila dvojnásobným množstvím umělých hnojiv než v současnosti.

Potraviny

V restauracích se na rozdíl od minula dá docela slušně najíst, z jídelního lístku se většinou vybere chutné jídlo. To je velký rozdíl proti téměř uniformním socialistickým a často nepoživatelným jídlům ve stylu UHO (univerzální hnědá omáčka), maso a příloha. Na trhu je nyní spousta kvalitních potravin, dá se nakoupit i v biochovech přímo od sedláků.

Zrovna dnes jsem v jednom českobudějovickém lahůdkářství koupil výbornou rakouskou šunku a belgickou paštiku. Klobásky, jaké umí udělat několik výtečných českobudějovických mistrů řezníků-uzenářů, byly za bolševiků utopií.

Ano, najdou se i opačné příklady, protože výběr na trhu je několikanásobně větší než dříve a je na něm logicky in to horší. Pokud si ale někdo myslí si, že za šedesát korun za kilogram koupí v hypermarketu vynikající klobásy a ještě ušetří, pak je hlupák a dobře mu tak.

Školství

V roce 1989 měla tato země 113 tisíc vysokoškoláků, v současné době je jich 350 tisíc, tedy skoro třikrát více. Vznikly nové kvalitní vysoké školy, jako například Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích s osmi fakultami. Přičemž třeba zdejší přírodověda má mezinárodní renomé, vynikajícími odborníky se může chlubit i filozofická fakulta. Před rokem 89 byl v jihočeské metropoli pouhé dvě fakulty zemědělská a pedagogická.

Zdravotnictví

V roce 1970 patřilo Česko s kojeneckou úmrtností 20,2 na 1000 narozených dětí k podprůměru Evropy. Je logické, že v současné době je toto číslo nižší a jeho hodnota činí pouhých 2,8 úmrtí. Pro ty kované a primitivní bolševiky, mně je také jasné,že toto číslo by bylo nižší v každém případě, ovšem Česká republika nyní patří v této oblasti mezi absolutní evropskou špičku a to je zásadní rozdíl mezi současností a bolševickou érou.

Musím se opakovat, ale znovu zdůrazňuji, že mnohé životně důležité léky nebyly pro většinu pacientů dříve dostupné. Počet kardiochirurgických operací, zachraňujících lidské životy, byl výrazně nižší než na Západě. V Česku dosáhl v osmdesátých letech sto padesáti na milion obyvatel, kdežto v USA a západních zemích to bylo na osm set. V současné době se těchto operací v Česku tak jako ve zmíněných zemích koná ročně kolem tisíce. Profesor Jan Pirk uvedl, že kvůli zaostávání v kardiologii zemřelo za komunistů v Česku asi osm tisíc lidí.

Za komunistů byla upírána dialýza důchodcům a nemocným s cukrovkou. V současné době žádné omezení v této léčbě neexistují.

Doprava

Za dvacet let se zdvojnásobila délka českých dálnic ze zhruba 500 km na 1000 km. V roce 1989 tehdy hit Československých státních drah expres Ostravan urazil vzdálenost mezi Prahou a Ostravou za 4 hodiny 40 minut, nynější Pendolino to zvládá za tři hodiny.

Nikdy v historii se také tak dobře necestovalo ani mezi Českými Budějovicemi a Prahou jak nyní. O přepychových autobusech Student Agency, v nichž jsou cestujícím příjemnými stevardkami nabízeny občerstvení, noviny, možnost sledování videa či poslech rozhlasu, se lidem za totáče mohlo jenom zdát. Nevlídné pomalé autobusy a vlaky, to bylo cestování za bolševika.

Sport

Hokejisté, fotbalisté a další přestali být komunistickými nevolníky a mohli začít svobodně hrát v klubech, které o ně měli zájem a o které měli zájem i oni. Bývalí emigranti rovněž znovu mohli posílit československé reprezentace, což byl případ výtečného hokejového obránce Františka Musila.

Život lidí před listopadem

Když odmyslím různé bolševické perzekuce nepohodlných lidí a vykonstruované politické procesy, tak symbolem socialismu byly nekonečné fronty prakticky na všechno. Často i přes noc se čekalo před prodejnami aut, na barevné televizory, ledničky, pračky, spotřební elektroniku atd. Běžné byly fronty na maso, a vůbec na nedostatkové zboží, kterého bylo více než dost.

Telefony byl v té době k dispozici pouze ve 22% domácností, na zvedení domácí telefonní linky čekali zájemci i desítky let. Vzhledem k zastaralosti tehdejší československé socialistické telekomunikační techniky (až dvacet zaostávala za Západem) se třeba člověk napojil i na telefonní hovory jiných lidí.

A na závěr takový bonbónek. Bylo to začátkem osmdesátých let a v obchodech pro změnu nebyly citróny, nikde se nedaly normálně koupit, a kolegyně v práci už byla zoufalá. Doma měla nemocné dítě a obyčejné citrony nikde v obchodech nebyly. Bylo mně ji líto a tak jsem vyrazil za svoji tetou řeznicí na maloměstě a spolu jsme vyrazili do zeleniny. Teta mně společně s kamarádkou prodavačkou zavedla bočním vchodem do skladu a tam jsem si koupil neprůhledný sáček citronů. „To je dobrý Mirko, já si pak dojdu pro ty jatýrka," řekla na rozloučenou zelinářka mé tetě. Holt mnoho věcí se dalo sehnat jen přes různé obchodní mafie.

Jsem rád, že všude v zelinářstvích jsou běžně citrony k dostání a já je nemusím shánět.

Opravdu bych nechtěl žít v nenormální společnosti kde se protekčně sháněly takové banality, nemohlo a někdy nebýval k dostání ani toaletní papír.

A především už nikdy nechci žít ve společnosti, která vraždí lidi kvůli jejich třídnímu původu, nehorázně zasahuje druhým do života, dělá z nich otroky a brání jim v cestování. A pokud někdo nemá rád svobodu, tak ať si táhne třeba na Kubu nebo do Severní Koreje. Ale průzkum veřejného mínění agentury CVVM dokazuje jasně, dvěma třetinám z nás se v současnosti žije lépe než za zločinného bolševického režimu.