ODS - Opustíš - li mne nezahynu, ...?!

Josef Havránek

Česká televize se tuto sobotu a neděli chystá přenášet jednání Kongresu ODS. Při známé objektivitě, až zarputilosti redaktorů zpravodajství a publicistiky ČT, je se rozhodně na co těšit...

Moravec, Železný, Drtinová sice dokáží hotové zázraky, ovšem ten veřejný pranýř, případně i poprava se ani tak nemůže obejít bez samotných delegátů Kongresu. Předpokládám, že většina z nich si je toho vědoma a nezamotá té obligátní třetině českých voličů zase zbytečně hlavu.

ˇPohlížejíc na to nadcházející rojení, z veliké dálky, řekl, bych, že momentálně - v době nekončících rozbrojů, bolestně chybějících osobností a fatálního nedostatku čerstvých idejí, není pro jakoukoliv relevantní politickou stranu, natož pak pro ODS, žádné štěstí poutat na sebe pozornost evidentně naštvané veřejnosti.

Pozdě však bycha honit! Když už tedy nic jiného, minimálně z vlastních zkušeností, by si o tomto víkendu mohli delegáti alespoň znovu připomenout to známé, dramatické Dykovo : Opustíš -li mne, nezahynu, opustíš - li mne zahyneš! Tuhle historickou zkušenost jim mohou potvrdit celé davy bývalých stranických kolegů - z Unie svobody, nepočetného týmu poslanců kolem V. Tlustého, či té nejnovější partičky nazývající se svobodní. Ti všichni, kteří v nedávné minulosti tak razantně, přetékajíc ambicemi a sebevědomím práskli dveřmi - dnes sdílejí tentýž osud - Ani pes po nich neštěkne! Takže snad velký pozor na zbytečně silná slova a prázdná gesta.
Před dvaceti lety, na Albertově nejlépe vyjadřoval tehdejší atmosféru transparent - Kdo, když ne my - Kdy, když ne dnes?! Vůbec si však nemyslím, že tento vznešený slogan je aplikovatelný pro nadcházející Kongres - s největší pravděpodobností bychom se v této sestavě dočkali jen jakési revoluční parodie!

ODS se už dlouho nalézá ve vážných potížích, které byly zjevné dokonce ještě v časech šéfování Václava Klause. Pokud nechce skončit definitivně kdesi ve slepé uličce, (už opravdu nelze žít jen z minulosti, těšit se z toho, že jiné politické strany na tom nejsou lépe) bude si v průběhu takových dvou let, nutně muset projít nemilosrdnou vnitřní revolucí - povstáním. Nelze přece pořád jen spoléhat, že občanské demokraty bude až na věky držet nad vodou ten přirozený odpor slušnějších a inteligentnějších občanů ke komunistům, Paroubkovi, atd.!