Mirek Topolánek - vůdce nebo škůdce?
Petr Paulczynski
Po báječné dovolené na které jsem se záměrně odpojil od naší politické i jiné reality jsem po návratu nestačil koukat. Doma mne čekal 10-denní sloupec novin a jenom průlet titulky mi způsobil vlčí mlhu před očima.
V prvním okamžiku jsem myslel, že se celá ODS zbláznila. Kmotři, černé duše, potenciální změna programového kongresu na volební a další děsivé zvěsti nasvědčující tomu, že celá ODS kráčí do pekla (nebo jak na kongresu řekl MT možná ještě dál) . Únava po celodenním cestě mne v první chvíli po přečtení těchto zpráv vedla k myšlence, hodit pozvánku na sněm do koše, protože jsem si říkal, že u popravy ODS v režii vlastních lidí nemusím být. ( P.S. foto z kongresu ukazuje, že přinejmenším boty některých účastníků byly kmotrovské.)
Po prvním návalu skepse jsem vzal v úvahu virtuální realitu, která se vždy trochu liší od skutečnosti, sbalil oblek a kuférek a na kongres jsem vyrazil, zvědav, zda dojde na bratrovražedný boj, nebo zda vše skončí u titulků které mne vyděsily, či zda ODS projeví dostatek sebereflexe. Zda Mirek Topolánek je skutečně takový škůdce jak se z některých komentářů zdálo, či zda je to vůdce, který prakticky vždy když jde do tuhého povstane jak bájný Fénix z popela a nejen že uhájí pozici, ale dokonce ji upevní.
A jak to tedy vidím? Jsem z toho celého rozkolísaný jak malorolník, jak praví bonmot. Velký Topol předvedl dva skvělé projevy, (snad jen urážku Mirky Němcové si mohl odpustit). Celou dobu kongresu byl ve střehu a dokonce dokázal vypálit rybník těm, kteří chtěli hlavní bod programu Vizi 2020 shodit pod stůl tím, že navrhl její další projednávání na programové konferenci v lednu či únoru, tedy v termínu v němž mnozí chtěli vyvolat volební kongres, když už se jim nepodařil o tomto víkendu.
Takže Mirek Topolánek svou pozici uhájil, osvědčil vůdcovský princip. Nejsem si však jist, zda latentní pnutí uvnitř partaje bylo tímto odstraněno. Spíš se bojím, že Mirkovo víkendové vítězství poučí jeho odpůrce, kterých byla na kongresu prakticky třetina, jak se příště lépe připravit. Silná slova o kmotrech v ODS rovněž vyšuměla do prázdna. Ti kterým se tak říká totiž operovali v průběhu kongresu v přilehlých barech a hospůdkách a u jejich stolků se neustále něco dělo.
Ale neřekl bych, že výsledkem je silný mandát po němž Mirek volal. Nazval bych to výhrou-nevýhrou. Jednotu, kterou ODS chtěla demonstrovat sice navenek předvedla, ale vevnitř zůstává silná skupina nespokojenců. Nespokojenců, kterým se nepodařilo odstavit současné vedení. O důvěře Topolánkovi se totiž nakonec nehlasovalo.
Vyjádřeno matematicky. Proti Topolánkovi zvedlo ruku 140 delegátů z 520. Když ale připočteme hlasy pražské ODS, která proti předsedovi nehlasovala z pro mne neznámých taktických důvodů, dá se říci Topolánek má ve straně jen těsnou většinu.
Ale ať jsem koukal jak jsem koukal, lídra s jeho charismatem byť pokaňkaném známými úlety jsem neviděl. A proto se bojím co nastane, pokud by ODS prohrála volby, protože Mirek Topolánek řekl, že pokud ODS nezvítězí, odejde z čela strany. To považuji za jeho další chybu, protože tak hrozí, že místo soustředění na volby, se uvnitř rozpoutá boj o případé nástupnictví.
Další sporný bod vidím, že Mirek vyhlásil další boj Václavu Klausovi. Obvinil ho z podílu na pádu vlády, prohlásil, že nechápe, proč má prezident takový zájem na silné Moskvě. Zřejmě známá SMS o "prázdném a falešném Topolovi" je někde hluboko v jeho podvědomí. Mirek sice přečetl prezidentovu zdravici, ale poté papíry s Klausovým textem odhodil se štítivým gestem skoro jako Paulíček na konci sportovních zpráv na Nově. Zbytečné gesto.
A co na závěr? Za sebe říkám: Mirek osvědčil vůdcovský princip, tentokrát opět ustál atak na svoji pozici, ale z celého průběhu mám smíšené pocity. Dokonce bych řekl, že je mi z průběhu trochu smutno. Máme sice bojovného vůdce, ale celá ostatní partaj je nějaká smutně a unaveně umolousaná.
Doufám, že když už se tedy opět vůdce probudil, že dokáže tomu našemu rozháranému spolku vtisknout nový drajv.
