Visegrádskou spolupráci by bylo předčasné pohřbívat

Alexandr Vondra

15.09.2006, MF DNES

Před patnácti lety byly v maďarském Visegrádu, v místě nedílně spojeném s maďarskou státností, položeny základy regionální spolupráce mezi bývalým Československem, Polskem a Maďarskem. Tato spolupráce obdržela visačku visegrádská skupina.


Visegrádskou skupinu dnes, po rozdělení Československa, tvoří čtyři státy, které mají mnoho společného. Dynamicky rostou jejich ekonomiky, stoupá jejich politické sebevědomí. S nadsázkou můžeme říci, že "vyšehradské" proroctví "hvězdné budoucnosti" má svůj reálný obraz v podobě hospodářských "tygrů" v dnešní Evropské unii. Se vstupem do NATO a EU se mnozí ve Varšavě či Budapešti ptali, zda visegrádská spolupráce neztratila smysl. S nástupem nových vlád v Bratislavě a Varšavě pak někteří komentátoři v Praze vystavili Visegrádu málem úmrtní list. Realita je však úplně jiná.

Pomocnou ruku nabízí již šest let existující Mezinárodní visegrádský fond, do něhož členské země každoročně přispívají nemalými částkami. Fond podporuje nejen různé středoevropské vědecké, kulturní a komunální projekty, ale také nezištně pomáhá mladým lidem v Bělorusku nebo na Ukrajině a sdílí s nimi naše transformační zkušenosti. Zasedání ministrů zahraničních věcí visegrádské skupiny doporučilo minulý týden v Bratislavě navýšit roční rozpočet fondu na pět milionů eur.

Nejde však jenom o projekty a o peníze. Visegrád se stal značkou pro definování a obhajobu společných regionálních zájmů. Češi, Slováci, Poláci a Maďaři nepochybně stojí o to, aby Evropská unie uvedla co nejdřív v život všechny čtyři základní svobody - volný pohyb lidí, zboží, kapitálu a služeb. Snaha Bruselu odložit náš plný vstup do schengenského prostoru a otevření vnitřních hranic mezi námi a Unií je výzvou k možné kolektivní akci. Mohli bychom také dávat více najevo naši nespokojenost s pomalou liberalizací trhu služeb a se stále nerovným postavením našich zemí na trhu práce.

Klíčovým principem visegrádské spolupráce - a v tom se neliší od jiných moderních uskupení - je princip dobrovolnosti. Nikomu nemáme nic vnucovat. Jedině tak mohou být "visegrádská očekávání", která jsou s naší skupinou zatím spojována více v zahraničí nežli doma, korunována skutečným úspěchem.

Prostředkem k cíli musí být dialog, vzájemná setkávání a snaha více se přiblížit lidem. Nůžky mezi uvažováním elit a obyčejných lidí se v Evropě rozevírají do nebezpečných rozměrů a je na čase činit maximum ve prospěch větší harmonie a souladu.

První příležitostí přiblížit Visegrád více lidem je summit na úrovni prezidentů, který se uskuteční v naší zemi v pátek a v sobotu. Na pozvání Václava Klause se prezidenti sejdou nikoli v Praze, ale ve Slaném, kde se setkají s občany, a pak na zámku v Lánech. Je dobře, že hostitelé tímto rozhodnutím umožňují i jiným než hlavním městům, aby si užila "visegrádské" magičnosti. Jde však o to, aby byla inspirace vzájemně sdílená. Slaný a jeho obyvatelé mají bezpochyby "visegrádskému" dění co nabídnout a bylo by skvělé, kdyby je prezidentské setkání inspirovalo k aktivní účasti na nějakém visegrádském projektu. Visegrád jako šifra pro chtěnou a užitečnou spolupráci napříč společenským spektrem plně odpovídá představě, co je to regionální vzájemnost.

Takový Visegrád stojí za to.