Virtually - titulní stránka Fotolab Virtually


Digitalizace (minipříručka pro každého)

Tomáš Chudomel

Téma digitalizace je v posledních týdnech a měsících probíráno ze všech stran. Ovšem spíše na straně odborníků a politiků. Pro většinu obyvatel je proces digitalizace neznámý. Ne každý má čas či chuť studovat rozsáhlé příručky o DVB, a proto jsme se rozhodli pro naše čtenáře sepsat základní (ale nejpodstatnější) fakta o digitálním vysílání. Měla by být pro Vás referenční (ale lehce pochopitelnou) příručkou pro orientaci při současných debatách o veřejnoprávních multiplexech, licencích atd.

Intro - Současná podoba vysílání a její nevýhody:

Signál současné analogové televize je šířen zhruba v pásmu 50 – 800 MHz, ve kterém jsou umístěné jednotlivé TV kanály. Jeden televizní kanál má šířku pásma 8 MHz a může obsahovat pouze jeden TV program (obraz a zvuk, např. ČT1). Volných kanálů je zdánlivě mnoho, ale vzhledem k faktu, že sousední vysílače nemohou vysílat na stejném kanálu (došlo by k vzájemnému rušení) a je nutné také koordinovat vysílání na mezinárodní úrovni, neumožňuje současná situace přílišné rozšíření počtu vysílaných programů (resp. přirozené konkurence pro současné vysílatele). Analogové šíření má z hlediska vysílače také větší energetické i technologické nároky.

A je tu ještě další aspekt – kvalitativní. Analogový signál nemusí být apriori špatný, ale jeho současné pozemní (terestriální) šíření může poskytnout únosnou kvalitu jen v místě dobrého příjmu, příjem někde v kopcích, v jedoucích dopravních prostředcích či na anténu umístěnou v budově je více než problematický.

Dobrým lékem na tyto neduhy může být digitální vysílání (DVB).

S příchodem technologických pokroků v 80. a 90. letech bylo možno rozvíjet koncepty digitálního záznamu, přenosu, a zobrazení TV obrazu. Zatímco digitální videokamery se úspěšně prodávají již řadu let, zavádění digitálního vysílání do provozu je nesmírně komplikované. Finanční důvody zapříčinily snahu zachovat v maximální míře současné analogové vysílání a DVB začít provozovat paralelně. Frekvenční spektrum je již přeplněné analogovým signálem a tak by nejchytřejší byla inspirace z Berlína a blízkého okolí. Tam večer vypnuli analogové vysílání a ráno už jelo vysílání digitální. Takový radikální střih je možný pouze za finanční účasti státu (včasná subvence digitálních přijímačů).


DVB (Digital Video Broadcasting)

Digitální vysílání má několik variant:
DVB–S: Jedná se o příjem digitálního TV signálu přes satelit. Již se tak vysílá několik let.
DVB–C (Cable): šíření DVB kabelovou sítí.
DVB–T (Terestrial): terestriální (pozemní) vysílání, o to nám teď jde (viz dále).
DVB–H (Handheld): Jistá obdoba DVB–T, ale určená pro přenos obrazu na malé přenosné přijímače (do ruky). Vyznačuje se vyšším kompresním poměrem, který umožní umístění až 10 TV programů do jednoho multiplexu. Mluví se o něm zvláště v souvislosti s mobilními sítěmi 3. generace, příjem DVB-H najde své místo patrně především na mobilních telefonech.


DVB-T:

Základní jednotkou DVB-T je multiplex. Multiplex zabírá jeden vysílací kanál o šířce 8 MHz (jako zabírá jeden TV program analogové televize). Jedná se o jeden datový tok a může obsahovat jakýkoli obsah. Jediným limitním faktorem je jeho přenosová kapacita (jaké množství dat je schopen přenášet). Může obsahovat TV programy (obraz + zvuk), nebo samotný zvuk – rozhlasové stanice. Digitálně zaznamenaný obraz je tvořen nulami a jedničkami, stejně jako data ve vašem počítači. Tok těchto zdrojových dat přicházejících k divákovi v multiplexu se nazývá datový tok. V multiplexu pak běží paralelně například čtyři datové toky s videem a audiem (čtyři televizní programy) a dva datové toky pro audio (dvě rozhlasové stanice).

To, kolik TV a rozhlasových programů je schopen multiplex přenášet, je dáno jednak nastavením multiplexu a hlavně datovou kompresí TV obrazu (pomocí kompresního standardu MPEG-2). Při malé kompresi obrazu se sice dočkáme obrazu brilantního, ale do multiplexu by se nám pak vešly třeba jen dva, tři programy. Z ekonomických důvodů se hledá kompromis mezi počtem programů a kvalitou. V Čechách se zatím počítá se čtyřmi programy v každém multiplexu. Pokud bude mít ČT vlastní multiplex, mluví o příležitostném (Olympijské hry,...) provozu pátého programu.

Pak se ještě přenáší data pro EPG (Electronic Program Guide) – elektronický programový průvodce, MHP (Multimedia Home Platform) – různé interaktivní aplikace, jako nakupování přes televizi, hlasování, ...

MHP mělo být pro diváky hlavním lákadlem, to se však ukázalo jako přehnané očekávání. Jak praxe naznačila, primárním zájmem diváka se stal počet programů a jejich programová nabídka. Tedy pasivní využívání možností systému DVB.

Další výhody DVB-T

  • Na rozdíl od analogové televize nevadí, když sousední vysílače pracují na shodné frekvenci. Co to znamená? Celá republika může mít jeden multiplex umístěn na shodném kanálu. To znamená daleko hospodárnější využití kmitočtového spektra a je to jedna z důležitých výhod systému DVB.
  • Díky dobrému zabezpečení signálu DVB proti chybám je možný příjem bez rozdílu kvality i uvnitř budov, k příjmu stačí i kus drátu (ověřeno v Praze). To se tedy v současné době týká jen větších měst, kde již stojí vysílač pro DVB a signál je tam dostatečně silný. Další kapitolou je pak bezproblémový příjem v jedoucích dopravních prostředcích, což nahrává kapesním TV přijímačům při cestě vlakem, autobusem či automobilem.

Jak je možné přijímat DVB-T?

Nejelegantnějším řešením je pořízení televizoru s možností příjmu DVB. Někteří „odborníci“ strašili občany udávanou cenou 50 tis. Kč. To je lež. Jednak se již několik let dají pořídit televizory s DVB již za 25.000 Kč, a navíc není důvod, aby jejich cena neklesla na úroveň současných středně laciných televizorů. A také klesne. Digitální televizory budou mít možnosti připojení externích přístrojů stejné jako mají současné televizní přijímače. Čili se nemusíte bát o své starší video/DVD přehrávače.

Druhé řešení je úspornější: Pořízení malé krabičky, tzv. set – top boxu. Slouží jako přijímač digitálního vysílání a lze ji připojit k televizoru stejně jako např. videorekordér. Aktuálně se její cena pohybuje kolem 3.000 Kč. Trh ještě zapracuje. Do budoucna se mluví o ceně až 1.500 Kč.

Pokud si chcete užít opravdu kvalitního obrazu, využijte propojení „RGB“. Pokud má váš televizor RGB vstup na konektoru SCART (dočtete se to v jeho návodu), pořiďte set-top box s RGB výstupem na konektoru SCART. Takové propojení poskytne velmi brilantní obraz (barevné podání, ostrost). Současné nejlevnější modely set-top boxů tento výstup nemají.

DVB-T a Vaše videorekordéry

Největší problémy s DVB budou mít Vaše videorekordéry. Jejich přijímací obvody nejsou na DVB-T připraveny. Počítají jen se současným analogovým vysíláním.

Řešení jsou různá:

1) Můžete výstup z DVB set-top boxu paralelně připojit jak k televizoru, tak ke vstupu videorekordéru. Pak to, co vidíte na televizoru, můžete nahrávat na váš videorekordér. Nevýhoda je, že musíte sledovat to, co chcete nahrávat.

2) Pořiďte si zvláštní set-top box jen pro videorekordér. Na něm si vždy nastavíte program, který chcete nahrávat. A televizi pak sledujte přes druhý set-top box, nebo pořiďte rovnou digitální televizor. Jedná se o značně krkolomné řešení.

3) Pořiďte set-top box se zabudovaným harddiskem (HDD). Takové přístroje již stojí méně než 10.000 Kč. Má dvě oddělené přijímací části, čili můžete sledovat cokoli a nahrávat jen vybraný program. Je to tedy náhrada videorekordéru (nahrává digitální data přímo na HDD) a jedná se zatím o nejšikovnější řešení.

Nebojte se navštívit nejbližší poctivou prodejnu s přijímací technikou a poraďte se o nejvýhodnějším řešení právě pro Vás. Dobrý obchodník Vám vždy vyjde vstříc. (Nemyslím tím supermarkety se zaručeně nejnižší cenou.)

Vypnutí analogového signálu

Definitivní termín vypnutí analogu zatím určen přesně nebyl, stane se tak až příští rok, kdy se sejde evropská ITU-R (koordinace mezinárodního radiového provozu), a stanoví definitivní termín. V současné době se mluví o roku 2010 až 2012.

Digitální vysílání a kvalitní audiovizuální zážitek

V četných novinových článcích autoři přirovnávají kvalitu vysílání ke kvalitě, jakou „známe z DVD“. Když pominu porovnávání hrušek a jablek, tak je to především tvrzení velmi povrchní. Tento názor stojí pouze na základě faktu, že je užita stejná kompresní metoda MPEG-2. Tím podobnost končí. Nedělejme si předem iluze o kvalitě technického vybavení stanic, které žádají o digitální licence. Nemluvě o kompresi, kterou užije provozovatel multiplexu. Z dosavadních zkušeností musím říci, že nejlepší obrázek a zvuk poskytuje (samozřejmě) ČT, která je z tohoto hlediska velmi solidně vybavena. Pevně doufám, že i ostatní žadatelé o digitální vysílání budou na technickou kvalitu vysílání dbát, i když je otázka, zda na (už tak malém) českém reklamním trhu může ještě vyrůst opravdová profesionální a kvalitní TV stanice, pakliže se počet celoplošných TV stanic zpětinásobí. Kvalitní televizní technologie jsou nesmírně nákladné záležitosti. Určitá cesta by mohla vést přes placenou televizi (Pay-TV), je ale otázka, co by taková stanice měla vysílat. Filmový kanál? Snad.

Technické možnosti DVB z hlediska budoucnosti

Podstatnou vymožeností DVB, kterou paradoxně nemá smysl tu rozebírat, je možnost digitálního vysílání v různých kvalitativních profilech MPEG-2. Tím narážím především na možnost vysílání ve formátu HDTV. HDTV je zkratka pro televizi s vysokým rozlišením. Oproti systému PAL je obraz složen z několikrát více obrazových bodů. Pokud se díváme na záznam ve formátu HDTV, je obraz ostřejší, brilantnější, poskytuje více detailů a je radost jej sledovat např. přes videoprojektor. Proč nemá smysl se jím zde zabývat? Není zde vysílatel, který by investoval do výroby (nákupu) videopořadů v tomto formátu. Potenciální diváci vlastnící zobrazovač připravený na HDTV (plazma či videoprojektor) se u nás vyskytují, to ale v minimálním počtu. Běžný divák přínos HDTV neocení, a přiznejme si, na leckteré pořady (zpravodajství a estrády na ČT) je škoda i staré černobílé televize. A co ještě potenciálnímu vysílateli hází klacky pod nohy, je datová náročnost HDTV. Jeden TV program v tomto formátu zabere svým vysokým datovým tokem v podstatě celý multiplex, což při současné „tlačenici“ na licence je absolutně nemyslitelné.

Outro – Co říci na závěr?

Komentovat současný vývoj tu nemá význam. Jen je dobré shrnout, že u nás zatím vysílají tři multiplexy (České Radiokomunikace, Czech Digital Group a Český Telecom). Do budoucna se počítá až s osmi. Problém, který nastane, je financování stanic. Objem reklamy v televizním vysílání se pohybuje v řádu několika miliard korun a s příchodem nových stanic se nezvětší, ale stejný „koláč“ se jen rozdělí na více částí. Výše zmíněné placené televize by určité řešení přinést mohly.


8. března 2005

 
  Přístupy: 27702 Komentář Stáhnout Tisk E-mail
 




Vybrali jsme z tisku
křepelka šmok


ODS
REKLAMA


Hrad
REKLAMA


TOP články
REKLAMA