Výborný sklepní Macbeth v Brně
Josef Mlejnek
V posledních pěti šesti letech bylo u brněnského Divadla U stolu, které tvoří součást tamního Centra pro experimentální divadlo, velice zajímavé sledovat postupný vývoj od scénického čtení k útvarům, které lze v případě Sofoklova Oidipa, Calderónova dramatu Život je sen nebo Marlowova Fausta považovat za samostatné inscenace. Totéž v neztenčené míře platí i o posledním „sklepním“ nastudování Shakespearova Macbetha. U inscenací Macbetha z poslední doby jsem měl často pocit, že čarodějnice jsou dekorací trpěnou pouze pro závěrečný efekt s Birnamským lesem. Jestliže je režijní pojetí Františka Derflera znovu vrací do hry, není v tom žádný samoúčel. Jejich šálivá deklamace i pohyby, obzvláště úvodní mihotavé vlnění v zlověstném přítmí, hlubinně korespondují s Macbethovým nitrem, v němž temná rozhodnutí zrají podobně, jako se zakuklují larvy. Viktor Skála je coby Macbeth silný v dětinsky bezradném choulení, kdy se vzpírá zcela upadnout do vleku ženiny vůle, ale i ve chvílích vražedného vzepětí své „vůle k moci“ a zvěrské hrůzy z přízraků. V trochu hektickém „zápasnickém“ závěru mu dochází dvojsečnost věšteb, ale není zcela jasné, zda nahlédl i vlastní lidskou bídu. V postavě Lady Macbethové jako by se „sečetl“ dosavadní strmý herecký růst Heleny Dvořákové. Rozložení emocí v samotném úvodu, kdy obzvlášť ve slovech jich je nadbytečně, je místy poněkud „neekonomické“. Avšak při blouznivých výbuších smíchu střídaného s pláčem, při šíleném mluvení s cesty i ve scéně zoufalého drhnutí „zkrvavených“ rukou o podlahu je mimořádně silná exprese úměrná reliéfní přesnosti. Scéna je prostá: uprostřed nízké čtvercové pódium, v pozadí dva kovové objekty, připomínající brány. Vše ostatní je na hercích. Z těch ostatních nelze vedle Ladislava Lakomého (Duncan) přehlédnout Jana Mazáka – jeho Banquo je věcný, přesvědčivý, z jednoho kusu. Erika Stárková, která na zdejší scéně zazářila v inscenaci Máchova Máje, dokázala přesvědčivě zvládnout bezbrannou Lady Macduffovou i proradné démonické vábení čarodějnice nr. 1.
Současnému českému divadlu mnohdy chybí „zadní kolečka“ - vedle jazykové a pohybové kultivace i obecná kultura, nemluvě o schopnosti být neotrocky věrný textu i autorovi. Divadlo U stolu tomuto poklesu vědomě čelí – a pozvolna se právě v tomto ohledu stává svého druhu školou.
Josef MLEJNEK
CED Brno, Divadlo U stolu: William Shakespeare: Macbeth. Překlad: Jiří Josek. Režie: František Derfler. Scéna: Milivoj Husák. Hrají: Viktor Skála, Helena Dvořáková, Ladislav Lakomý, Jan Mazák, Erika Stárková a další. Délka: 80 minut.
Hodnocení:
Herci: 80
Režie: 90
Celkový dojem: 80
(Psáno pro MfDNES)
Josef Mlejnek
