Euthanasií z Nuselského mostu si Prahu znečišťovat nedáme!
Dušica Zimová
Kolik lidí, kteří ukončili život skokem z Nuselského mostu mělo bolesti fyzické a kolik psychické. Kolik z nich se bálo umírání v bolestech a kolik života v osamění nebo s problémy, které nedokázali vyřešit? Kolik z nich chtělo pouze na své trápení zoufale upozornit.
Tvrdit, že by se někdo takto chtěl pouze zviditelnit, aby se ocitl na prvních stránkách bulváru, by bylo snad psychickou úchylkou. Stejnou, jako kdyby tento fakt byl opravdu skutečným důvodem postávání nad nuselskou propastí.
Jsme vyspělá humánní společnost a proto musíme sebevrahům v jejich konání zabránit. Alespoň na Nuselském mostu! Na důvodech konání nuselských, ani jiných euthanisistů, nám moc nesejde. Kromě posléze psychiatrů.
A co kdyby tak někdo chtěl skoncovat s bídným žitím a neměl přitom odvahu skočit. Přitom by přijel až od Aše a to už je nějaký lán světa na zbytečnou cestu! Požádal by tedy bližního svého, aby mu oderval ručičky od zábradlí a vykopnul ho směrem k vytoužené nebeské blaženosti. Samozřejmě, že víme, jak by ten dobrák, co umožnil krátký stav volnosti ptačí, pod panoramatem Hradčan, dopadl. Ale třeba by měl dopis, který by dosvědčil, že tak činil na přání teď už pouze neestetické placky pod Nuselákem.
Měli bychom se nad tím zamyslet.Tak, jako debatujeme o euthanasii na nemocničním lůžku, pod přísným, avšak empatickým dohledem lékařů.
Připusťme, že jsou lidé, kteří by si nevybrali jako dobrovolný odchod ze světa umírání v peřinách, tak přízemní a bez fantazie, ale s pohledem na Hradčana by prostě chtěli odejít od svých problémů posledním a jediným výskokem do naprosté volnosti.
No jo! Jenže co když někomu spadnou na hlavu , a vůbec – dole jsou pak rozpláclí tak neesteticky a kdo se má na to koukat!
Domnívám se však, že místo právě instalovaných plechů na Nuselák bychom dole měli pro sebevrahy udělat vyhrazené parkoviště. Mají na své rozhodnutí přece nárok! Ovšem přece jen bych prevenci, tedy ideu ohrádky, dávající pecky elektrickým proudem, tak docela nezavrhovala. Jak říká pan doktor lékař zvířat, sebevrahy to odhodí, švihnou sebou, třeba si zlámou ruku, ale zůstanou naživu. O to nám, vyspělé společnosti, přece jde především!
Pak si ovšem přiznejme – že pokud povolíme euthanasii – nejde nám o dobro jakkoli trpících sebevrahů, ale o ordung. Takže: jděte si, trpící a nešťastní drazí spoluobčané do svého háje nebeského potichu a nedělejte nám sajrat na ulicích a v přírodě. Potom vám to dovolíme.
Jen aby na to radostné odskotačení ze života v bílých peřinách měli všichni ti nešťastníci peníze. Ale třeba to bude hradit zdravotní pojišťovna DFČR - Do futrálu čistě a radostně. Ale vzhledem k tomu, že jsme každý zodpovědní za svůj život, musíme být i za smrt! Založme tedy smrtné pojištění. Povinně.
A asistující sestry a bratři, jakož i lékaři Smrti, pak budou krásní jako letušky a stevardi ze starých časů, protože při umírání je lepší hledět na tvora krásného, než třeba na oplešalého strýce Ludvu.
Pro společnost to bude pohodlnější a levnější, než snaha o to, aby nikdo nedospěl do stádia, kdy bude chtít se životem - ať už z důvodů bolesti psychické či fyzické - skoncovat.
Dušica Zimová
