O nás z pohledu redaktorů (1.)

Michal Slánička, Jana Dědečková

www.branapolitiky.cz

Dovolil jsem si oslovit tři redaktory/šéfredaktory internetových deníků a položil jsem jim stejné otázky, které politologické studenty snad zaujmou. Zdůrazňuji internetovou formu vydávání těchto deníků, poněvadž tištěným médiím se budu věnovat v jiném čase. Dnes jsem oslovil paní Janu Dědečkovou – šéfredaktorku serveru Virtually.cz, jehož je sama také vydavatelkou. Velice si vážím toho, že nám poskytla své odpovědi právě paní Dědečková, poněvadž je to osoba, která má velké zkušenosti z mediálního světa a má studentům politologie rozhodně co říci. Poslední z rozhovorů s redaktory a šéfredaktory českých serverů uveřejníme v dalších čísle Brány politiky. Otázky až na drobnosti jsou stejné, máte tedy možnost komparativního vyhodnocení odpovědí, záleží je na vás, co si z rozhovorů odnesete.

Co Vás přivedlo do čela komunitního webu se zaměřením na média a politiku? Zajímá Vás politika do hloubky?

JD: Virtually.cz je názorový deník pro pravicového čtenáře, který jsem založila a vytvořila těsně po televizní krizi v roce 2000/01, kdy jsem takříkajíc na vlastní kůži okusila jednostrannost a stádnost médií. Na této situaci se dodnes celkem nic nezměnilo. Média v ČR jsou sice již poněkud více vyprofilovaná (levicové Právo, středové LN, mírně pravicová MF Dnes), nicméně prvek kampaňovitosti, povrchnosti a stádností stále přetrvává. Většinu agendy všech médií stále udává ČTK, odkud opisují téměř všechna média se zpravodajským obsahem. Když budete postupně sledovat zpravodajství všech tří televizi, i bez mediální odbornosti dojdete k závěru, že se liší nikoli originalitou příspěvků, ale jen řazením zpráv a formou podání. Stále je to ČTK doplněná obrázky. Mnohdy vydolovanými z archívu a naprosto nekorespondujícími s aktuální situaci.

Co se Vám vybaví, popřípadě co si pomyslíte, když někdo řekne, že je politolog, nebo že politologii studuje?

JD:Vzhledem k tomu, že znám obsah slova politologie a vím, že tento obor je věda o politice založená na zkoumání vztahů v politice, politických funkcích, institucích, systémech, formách a normách státních institucí atd. a opírající se o spoustu společenskovědních oborů, jako jsou sociologie, demografie, zpracování politických jevů a modelů, určitě se mi pod slovem politolog nevybaví např. Jiří Pehe nebo docentka Dvořáková, které naše média tak často a rádi citují s označením profese „politolog“. Zcela jistě se mi však vybaví jméno rektora brněnské Masarykovy univerzity Prof. PhDr. Petra Fialy, Ph.D., o jehož vědecké práce se mohu opřít s důvěrou. Nic moc se mi nevybaví, pokud se jedná o studenta politologie, za kterým ještě nejsou žádné vědecké práce, kromě snad toho, že studiem tohoto oboru deklaruje svůj zájem o politiku a s ní související jevy.

Pracujete již několik let v mediální sféře, máte tedy přehled i o českých politolozích, koneckonců server, kterého jste šéfredaktorka, je zaměřen na média a politiku. Jaká je podle Vás úroveň českých politologů z pohledu médií?

JD: Politologie je v českých podmínkách poměrně mladý obor a úroveň českých politologů, zdůrazňuji politologů v tom pravém smyslu slova, není špatná, pokud se ovšem budeme zajímat o jejich vědeckou a publikační činnost. Mezi tyto politology jen namátkou mohu jmenovat např. Stanislava Balíka, Jana Holzera, Miroslava Mareše, Lubomíra Kopečka, Markétu Pitrovou atd., ale třeba i vedoucího vaší katedry PhDr. Jana Outlého. Z pohledu veřejnosti je však pojem „ politolog“ devalvován právě „politology komentátory“, kteří jsou ochotní kdykoli předstoupit před mikrofon nebo televizní kamery se zjednodušujícím, mnohem více aktivistickým, nežli skutečně politologickým, na poznatcích vědy a zkoumání postaveným vyjádřením.

Která jména českých politologů se Vám vybaví? A znáte i někoho z té nové generace politologů s věkem pod čtyřicet let?

JD: Domnívám se, že by jich bylo mnohem více, než jsem uvedla v předchozí otázce, ale bude to tím, že já se o politiku zajímám o něco více než běžný občan. Z politologů pod 40 let jsem uvedla např. Jana Outlého nebo Miroslava Mareše- odborníka na extrémismus, kteří se prezentují především v odborné veřejnosti. Doplnit je mohu třeba protikladem Tomášem Lebedou, který je dnes již jen mediální tváři, přestože začátek jeho kariéry byl poměrně slibný.

Je v dnešní době poptávka vůbec po politolozích? Kde vidíte hlavně jejich uplatnění – věda, média, veřejná správa?

JD: Pokud budu hodnotit poptávku z pohledu médií, tak je zřejmé, že poptávka není. Česká média si docela dobře vystačí se čtyřmi jmény, které jim okomentují cokoli, od bídy třetího světa až po Paroubkovy ponožky. Vzrůstat by postupně měla poptávka v politických stranách a ve veřejné správě. Ani v institucích veřejné správy, ale ani v politických stranách již není možné pracovat bez seriózních odborných poznatků politologie. Je otázkou, kdy na to zmíněné subjekty přijdou, ale amatérismu z počátku 90. let už skutečně odzvonilo.

Je podle Vás na českém trhu dostatek seriózních politologických periodik, serverů apod.? Umějí se tato periodika „prodat“ i mimo úzké politologické kruhy, nebo jsou nevýrazná a řekněme neviditelná, a tedy záležitostí jen politologické komunity.

JD: Domnívám se, že na českém trhu je dostatek seriózních politologických periodik a kdo chce, ten si je určitě vyhledá. Nemůžeme ovšem očekávat, že se budou kdykoliv v budoucnu těšit masovému zájmu a že se někdy budou prodávat jako houska na krámě. Tak je to nakonec se všemi periodiky, které se odborně věnují jakékoliv společenské vědě. Neříkám, že společnost by neměla být přiměřenou formou v politologii vzdělávána a domnívám se, že vědět alespoň to, jakým procesem prochází tvorba zákonů, nebo jaké instituce mají vliv na naše životy, je základem právního vědomí občanů. Zájem o tento obor však by měl být prioritou v rámci sebevzdělávání pracovníků státní správy, politických představitelů a zástupců veřejnosti. Je občas až trestuhodné, když se setkám s poslancem nebo úředníkem, který čte pouze Blesk nebo Halo noviny a ještě mi arogantně tvrdí, že ty politologické kecy ke svému životu nepotřebuje.

V současnosti je mediální nabídce několik pořadů s politickou tématikou (Otázky Václava Moravce, Partie, Politické spektrum, Politická analýza zahraničí, aj.), a v neposlední řadě je zde i celá řada pořadů o médiích, které se politice a vztahům mezi médii a politikou ne zřídka věnují (např. Hovory o médiích, apod.). Kvalita pořadů se odvíjí i od kvality diskutujících, připadá Vám, že je zván dostatečný počet fundovaných politologů k diskusi?

JD: Kvalita těchto pořadů se neodvíjí pouze od toho, zda je zván dostatečný počet diskutujících, ale také zda diskutující jsou názorově různorodí, což se pohříchu děje jen výjimečně. Většinou dramaturgie diskusních pořadů zve názorově blízké hosty, což není odrazem názorově různorodé společnosti. Kvalita je přímo závislá také na tom, kdo jaký pořad moderuje. Nechci zde jmenovat moderátory, pro něž mám velmi kritické hodnocení, proto se naopak zmíním o tom, který moderátor mě v poslední době např. ve veřejnoprávní ČT mile překvapil. Je to Pavel Anděl a jeho velmi zdařilé moderování pořadu Vedlejší efekty.

Je dostatek takovýchto pořadů, nebo by jich mělo být více? Nebo naopak méně?

JD: Zpravodajství a publicistika by ve veřejnoprávních médiích měla být páteří vysílání. Tam je těchto pořadů, alespoň podle mého mínění, žalostně málo. Otázkou ovšem je, zda nám opravdu chybí pořady typu Otázky VM, kde moderátor není schopen zvládnout politiky a tím pádem se jejich již tradiční odpovědí stává, že politický oponent lže, nebo je zde deficit pořadů, kde společenské a politické problémy budou diskutovat politologové a odborníci na politiku, kteří problémy vidí takříkajíc „zvenku“. V případě takového typu pořadu však u „ naší televize“ ČT hrozí, že objasňovat politické děje budou pouze Lebeda, Pehe nebo Dvořáková. Takže opravdu nevím, co je horší zlo.

Myslíte si, že má smysl politologický časopis studentského typu, jako je zrovna vzniklá Brána politiky?

JD: Každá iniciativa má smysl. Alespoň pro toho, kdo se jí věnuje. Od politologického časopisu studentského typu očekávám, že nebude běžným názorovým periodikem, ale bude své názory opírat také o vědecká pozorování a historické poznatky.

Určitě máte přehled o žurnalistických i politologických fakultách. Které z Vašeho pohledu produkují kvalitní absolventy použitelné v mediálním světě?

JD: To bych si vůbec netroufla hodnotit. Dokonce si dovolím tvrdit, že jen málo skutečných politologů je možné použít v médiích, alespoň tak jako to vidíme dnes. Média jsou zkratkovitá, problémy zplošťují a několika větami nejde vyjádřit hloubku mnohdy velmi rozsáhlých a složitých politických dějů. To si může dovolit komentátor, glosátor politického dění, nikoli však politolog, kterému na politologií záleží jako na vědní disciplíně nebo kterému záleží na vlastní důvěryhodnosti. Co se týká žurnalistů, ani tam si nedovolím posuzovat jejich kvalitu podle fakulty. Kvalita novináře není dána pouze studiem nebo tím, že umí dobře poskládat slovíčka vedle sebe, ale také rodinným prostředím, výchovou, morálně volnými vlastnostmi a úctou k faktům. Navíc dobrý komentátor není totéž, co dobrý zpravodajec. Domnívám se, že naše nespokojenost s médií je dána také našim mediálním analfabetismem. Spousta konzumentů médií neumí poslouchat mluvené slovo, neumí pochopit psaný text, neumí rozlišit jednotlivé žánry, což vede k tomu, že se vzteká nad glosou, u níž je ironie, nadsázka a subjektivnost dokonce žádoucí, a naopak je zcela nevšímavý ke lživé zprávě, která musí být postavena jen a jen na faktech.

Co očekáváte od absolventa či studenta politologie Vy jako šéfredaktorka?

JD: Že bude umět jasně odlišit svůj vlastní politický názor od seriózní politologické analýzy a nedopustí, aby vzájemnou záměnou tuto profesi devalvoval. Není hanbou říct na kameru: “právě teď říkám svůj vlastní názor, protože pro politologický závěr bych potřeboval více času než jen minutu slávy v televizi“. Je ovšem otázkou, zda s tímto přístupem nezůstanete jen v zatuchlých místnostech archívu. Ale to už je jen a jen otázkou vaší volby.

Michal Slánička
Autor je studentem politologie na Universitě Hradec Králové a předsedou MS ODS Brandýs nad Orlicí.

Jana Dědečková
Bývalá členka Rady ČT v období tzv. televizní krize. Šéfredaktorka Virtually a místopředsedkyně a mluvčí Občanského sdružení televizních a rozhlasových koncesionářů