Virtually - titulní stránka Fotolab Virtually


Mirek Topolánek: Ještě štěstí, že vládneme zrovna my



07.02.2009, MF DNES

Podle České národní banky nás letos čeká recese. Souhlasíte, že to bude minusový rok?

Je evidentní, že česká vláda a centrální banka se ve shodě, po celou dobu, snaží nevytvářet paniku. Pracujeme s dvěma scénáři vývoje. V posledních týdnech odhady směřují k tomu, že se růst ekonomiky bude pohybovat kolem nuly. To v tom dobrém případě. Naše ekonomika se díky své otevřenosti, závislosti na zahraničních trzích může propadnout do recese - to pro mě není žádné překvapení.

ČSSD vám vyčítá, že jste dlouho krizi bagatelizovali. To schválně, kvůli té panice?


Ne, my jsme to nebagatelizovali. To je jejich zlá vůle jako v mnoha jiných věcech, obrovské zkreslení. Protože my jsme jednoznačně tehdy mluvili vždy jen o finanční krizi, tou první vlnou jsme prošli poměrně ve zdraví. Protože jsme měli robustní bankovní systém. Ale věděli jsme, že globální krize zasáhne reálnou ekonomiku. Protože tohle je krize důvěry. Bylo jasné, že u naší exportně orientované ekonomiky, takto malé, takto otevřené a při takovém poklesu zahraniční poptávky, se nás to musí dotknout. Nicméně vytvářet paniku bylo nesmyslné, protože tím bychom dopad krize jen sekundárně posílili.

Poptávku po českém zboží v cizině asi nezařídíte. Může s tím vůbec vláda malé země závislé na vývozu něco dělat?


Já se obávám, že nemůže. Nechci teď být ostrý, negativní, ale já pokládám ty velké balíky americké, francouzské nebo německé vlády pumpující miliardy do ekonomik spíše za chybné. I když uznávám, že v dané chvíli nemohou dělat nic jiného. Ale tyhle zásahy budou tu krizi prodlužovat a zvyšovat míru protekcionismu. Pak si opravdu můžeme celosvětově nastavit 30. léta minulého století, kdy se tehdejší hospodářská krize právě kvůli protekcionismu uměle prodlužovala. V těch objemech peněz, co jsou vrženy na trh, je český vliv minimální. My tu zahraniční poptávku prostě nevybudíme.

Máte NERV, Národní ekonomickou radu vlády, poradce. Tak co jiného budete dělat?


Děláme to dlouhodobě. Ozdravením veřejných financí se nám alespoň vytvořil jakýs takýs prostor, abychom mohli nějaké řešení dělat. Především jsme nechali lidem více peněz, a to snížením daní i sociálního pojištění. To znamená, že se pokoušíme zvýšit domácí spotřebu, když nám pokulhává ta zahraniční. Stát také více investuje do budování infrastruktury. Ve srovnání s vládami sociální demokracie zhruba dvojnásobně.

To jste dělali už před krizí.


Zároveň to byla doba, kdy jsme tušili ekonomický pokles. V roce 2006 byl vlastně vrchol hospodářského cyklu. Bylo evidentní, že ekonomika půjde dolů. Že dojde k takové celosvětové krizi, to nikdo nemohl tušit. My jsme fakticky na to připraveni byli. Teď je cílem minimalizovat nebo snižovat vliv krize na životní úroveň lidí. To znamená snaha udržet pracovní místa, snaha nechat lidem více peněz, aby mohli udržovat svou spotřebu, snaha podpořit export. Ale fakticky prostor vlády jak na straně příjmů, tak na straně výdajů je limitovaný. Kdybychom neudělali takzvaný reformní batoh, ta restriktivní opatření ve veřejných financích, dnes bychom měli prostor k řešení výrazně dramaticky nižší.

Kolik chcete do ekonomiky nalít peněz, pokud něco?


Slovo nalití nesnáším. To není nalití. Chci říct, že čím ty předpovědi ekonomického vývoje budou horší, tím ten prostor pro vládu bude menší. Už teď se ukazuje, že na výdajové straně rozpočtu ta opatření mohou být spíše kosmetická, spíše systémové změny. Na příjmové straně pak snížení sociálního pojištění, aby firmy nepropouštěly zaměstnance kvůli vysoké ceně práce. Nebo zrychlení odpisů, aby firmy investovaly. Vše ostatní je otázka, kde na to vzít. Celkově do toho balíku, plánu, míníme vložit dvě procenta HDP (zhruba 75 miliard korun - pozn. red.). A zároveň se snažíme vybudit bankovní sektor a privátní investice, aby ten zásah byl větší.

Co šrotovné, příspěvek na pořízení nového auta?


My chceme všechna ta opatření co nejvíce plošná, nechceme podporovat nějakou specifickou skupinu. Snížení sociálního pojištění i zrychlené odpisy tohle splňují. K opatřením typu šrotovné jsem já skeptický. Domnívám se, že pokud nedojde k nějakému celoevropskému řešení, neprotekcionistickému, které bude plošné, tak to na vládě neprojde. To je můj odhad.

Ministr průmyslu Říman to chce, ministr financí Kalousek je proti. Jak to rozsoudíte?

Nebudu nic rozsuzovat. Pokud to nebude evropské systémové řešení, budu hlasovat proti šrotovnému. V dané chvíli mi to připadá chybné, přestože to už řada států dělá. Je to krok velmi pochybný, který navíc nevede k nějakému řešení.

Říman a Kalousek se neshodují ani v tom, zda odpustit daně živnostníkům. To je také selektivní podpora jen jedné skupiny, ne?


Odpuštění daní živnostníkům se sice zdá selektivní, nicméně postihuje velkou skupinu lidí. Řadu let se tady poskytují pobídky velkým investičním hráčům, ale střední sektor fakticky žádnou takovou pobídku nemá. Já neříkám, že to projde. Já se obávám, že na to nebudou peníze. Ale není to nesystémové. Řada živnostníků je ohrožena. Stačí, když vám poklesnou tržby o třicet čtyřicet procent, a tu živnost nejste schopen udržet. Je to také otázka nájmů - města musí pomoci, když vědí, že v lukrativních částech jsou nájmy vyšponované, a teď mohou být dokonce vyšší než tržby. Pak města mají dvě možnosti: buď tam budou mít prostory prázdné, nebo krátkodobě sníží živnostníkům nájem.

U hodně věcí říkáte, že na to asi nebude. Socialisté by namítli: Tak proč si nepůjčíte?


Zásadní problém už dnes je neschopnost nebo menší schopnost některých zemí obsluhovat svůj dluh. Velké země, těm vždy někdo půjčí, úvěry si zajistí. Obávám se, že takové množství veřejných peněz, které se dostane do ekonomik, může zkomplikovat možnost splácení státních dluhů. A tím ta hospodářství podvázat na podstatně delší dobu.

Třeba německá injekce nám pomohla. Škodovka zase naplno rozjela výrobu fabií, po zavedení šrotační prémie je o ně zájem.


Do Německa míří třicet procent našeho exportu, pro řadu českých firem je to klíčový trh. Německo má na krizi zhruba padesát miliard eur. Odhady hovoří o tom, že část z této podpory vlastně poplyne k nám. A co by se stalo, kdybychom to udělali my? Pětasedmdesát procent spotřeby našich lidí jsou dovážené výrobky. V momentě, kdy my uměle začneme podporovat zvýšenou spotřebu, tak tím vlastně budeme ze tří čtvrtin udržovat pracovní místa v zahraničí, nikoliv doma. Proto u věcí typu šrotovné spoléhám na kolektivní rozum vlády. Proto selektivních opatření moc nebude. Zaprvé: fungují pochybným způsobem. A zadruhé: nebudou na to peníze.

Kolik věcí ze záplavy 250 návrhů NERV tedy nakonec zavedete?


Některé ty návrhy se navzájem kryjí. Po vyčištění to bude několik zcela konkrétních a několik systémových opatření. Budou jich spíše desítky než stovky. Když se podíváte na německý plán, tak má deset bodů. Ten náš nebude mít víc. Dnes dostanu první výstup NERV. Není to kompletní zadání, protože vláda pracuje nezávisle na radě. Ve středu 18. února předložím Poslanecké sněmovně národní protikrizový plán, předtím ho schválí vláda. Ta opatření nebudou tak bombastická, tak populistická.

Pak to vaši kritici označí za neakceschopnost, příznivci vás možná pochválí za zdrženlivost.


Vláda je akceschopná. Vláda už řadu věcí realizovala. Ten prostor pro fiskální, tedy vládní rozpočtové impulzy není v České republice tak výrazně velký, jak si někdo myslí. Tady je prostor pro impulzy centrální banky - a ta je dělá. Kromě toho, že snižuje úrokové sazby, tak se samozřejmě snaží rozhýbat mezibankovní trh. S ČNB spolupracujeme velmi úzce. Já bych řekl, že šedesát, možná sedmdesát procent toho, co může pomoci české ekonomice, je právě v rukou centrální banky.

Když vás tak poslouchám, tak mám pocit, že jste docela hrdý na to, že těch zásahů do ekonomiky hodláte udělat minimum?


To je zavádějící otázka. Hned ji vezměte zpátky, já ji nepokládám za korektní. Protože co to je minimum? Ta otázka je strašně zlá v tom smyslu, jako že to vypadá, jako bychom nechtěli udělat nic. Já vás ubezpečuji, že tomu věnujeme tolik času, tolik práce, tolik úsilí. Tolik chytrých hlav jsme shromáždili! A ne proto, abychom dělali opatření, která škodí lidem a firmám, ale naopak. Já prostě žádná populistická opatření dělat nebudu. Ale to ani náhodou neznamená, že by cílem bylo udělat málo. Je to úplně naopak.

Jenže ČSSD začíná rozjíždět populistickou kampaň, v níž slibuje, že ona by všem přidala.


Vláda zaprvé dělá, to co může. A snažíme se vyvarovat, i když je to velmi složité, určité míře populismu. Opozice v celé Evropě a na celém světě, ať už je pravicová nebo levicová, vždy umí slíbit víc, než vlády v dané situaci mohou zabezpečit. V době krize je velmi snadné být v opozici, protože nemáte odpovědnost. A ta odpovědnost vás na jedné straně vede k obezřetnosti. Na straně druhé v zemích, které jsou před volbami, nejsou vlády v lehké situaci, třeba v Německu. Na těch balících je to vidět.

A nerozjedete se nakonec i vy? Příští rok, před sněmovními volbami v roce 2010?


Už musíte vědět, že za tu dobu, co dělám předsedu vlády, nejsem populista. Šel jsem do řady poměrně riskantních kroků. Některé z nich vyšly, některé nás dostihly u podzimních krajských a senátních voleb. Určitě se dalo vládnout s menší mírou rizika. Nicméně ta situace v roce 2006, co se týče veřejných rozpočtů, byla tak tristní, že jedny volby, které jsme prohráli, stály za to, abychom dnes měli prostor mít na řešení protikrizových opatření vůbec nějaké peníze.

Krize zřejmě ovlivní výsledek voleb v roce 2010. Bojíte se toho?


Já si myslím, že je to jako u všeho, když se něco přežene. U lidí muselo nastat vystřízlivění. Jiří Paroubek tak vehementně prosazoval zrušení poplatků, že teď v krajích dochází k takovému chaosu. A za chvíli se nepochybně ukáže, že je méně peněz na drahé operace a že léky budou v konečném důsledku dražší než před zavedením poplatků. Nechci mluvit o božích mlýnech, ale o určité politické trpělivosti. Když něco dělám a je to správné, tak dříve nebo později se to musí prosadit. Jsem trpělivý. Já si nemyslím, že vždy platí, že kdo slibuje více, tak vyhraje.

V podzimních volbách do krajů a Senátu se to stalo.


Krize je jako povodeň. Tisíciletou vodu nezastavíte, i kdybyste udělal kdovíjaká opatření. Ta voda opadne, země se začíná rekonstruovat. Hodně záleží na tom, jestli se při té povodni podařilo uchránit lidi a majetky. Voliči se budou muset v příštím roce rozhodovat, komu věří, že je více kompetentní. O kom si myslí, že by tu situaci zvládl lépe. Tady se bude hrát taková ta hra se strachem, která už byla kolem poplatků. Paradoxně bych řekl, že nejméně postiženou skupinou, a teď to bude znít hloupě, by mohli být důchodci. Vůbec tím nechci říct, že se jim teď žije dobře, protože často řeší vysoké nájmy, někdy řeší neřešitelné situace, speciálně, když žije důchodce sám z jednoho důchodu. Nicméně, na jedné straně všechny ceny potravin, energií a komodit ve spotřebním koši padají dolů. Na straně druhé se důchody permanentně budou zvyšovat podle zákona. Čili penzisté jsou skupina, jejíž životní úroveň by neměla utrpět.

Stejně, není to smůla dostat se k vládě zrovna v době, kdy je krize?


Skoro bych řekl, že v této situaci je pro Českou republiku poměrně štěstí, že vládne spíše středopravicová formace. Nedovedu si představit, kdyby v roce 2006 vyhráli socialisté a ponechali veřejné rozpočty v situaci, v jaké byly, co by se dělo teď.

Naopak - co vám nahrálo, je předsednictví EU. Najednou příjemně vzrostly preference, že?


To je zjednodušení. Domnívám se, že jsme byli dobře připraveni a přidali k tomu typickou českou kreativitu a možná nasazení - to se dalo očekávat. Ale nemůžeme přece dělat politiku jenom podle každodenních průzkumů veřejného mínění. Najednou nás všude bylo plno. A všechny ty útoky Jiřího Paroubka, že nejsme schopní, se podařilo odvrátit. Politik jeho kalibru a s jeho intuicí musel vědět, že nám to určitě pomůže. Ta kritika mi od něho připadala strašně laciná, bylo to správně česky malé. Mám takové přirovnání: když hrají Slováci, a nehrají zrovna s námi, tak já jim fandím. Já bych to české předsednictví bral jako českou, nikoliv vnitropolitickou záležitostí. Na Jiřím Paroubkovi bylo vidět, že ho ta situace zastihla trošičku nepřipraveného. Trochu jsem se za vyjádření sociálních demokratů v tom prvním měsíci předsednictví styděl.

Vy byste snad Jiřímu Paroubkovi fandil, kdyby to bylo opačně a on byl teď premiérem?

Já jsem ten typ, který fandí Slovákům. Fandil bych České republice.


A Jiřímu Paroubkovi?

Fandil bych České republice.

(Autor: Václav Dolejší)


 
  Přístupy: 6172 Komentář Stáhnout Tisk E-mail
 




Vybrali jsme z tisku
křepelka šmok


ODS
REKLAMA


Hrad
REKLAMA


TOP články
REKLAMA